Letos jsme se snad žádného pravého letního blockbusteru ještě nedočkali. Výběr filmů v kinech byl dosti omezený a jedinými zástupci tohoto označení tak budou ve zbytku srpna Nolanův Tenet a X-menovští Noví mutanti. Připomeňte si nejlepší letní blockbustery za posledních 5 let.
Ant-Man
Film si na nic nehraje. Po dlouhé době tu máme takovou tu pravou oddychovku pro celou rodinu. Ve filmu je vše, co je potřeba. Notná dávka humoru, hravost s jednotlivými pasážemi a hlavně po vizuální stránce je velice povedený. Co se mi ale na filmu velice líbilo, tak byla práce s kamerou. Momenty, kdy byl Scott Lang ve zmenšené podobě Ant-Mana a potýkal se s různými překážkami, se skvěle prolínaly s momenty, kdy byl naopak v normální velikosti. Anebo obě věci dohromady. Malý muž ve velikém světě. Právě díky této hře s kamerou jsme se ve filmu mohli těšit na mnoho skvělých a velice vtipných momentů, jež se Vám v hlavě po skončení filmu nejvíce udrží a budou Vás bavit třeba i půl dne po promítání. Hudební podkres byl velice nevýrazný, i když u takového tipu filmu není nikterak důležitý. (Tomáš Vohnický)
Baby Driver
Zábavný. To je prostě adjektivum, které plně a nejjednodušeji vystihuje ducha Wrightova nejnovějšího počinu. Nic víc, nic míň. Baby Driver je čistokrevnou akční jízdou v plném významu toho slova, která si nehraje na nic objevného. Přesto má svěží příchuť a je natolik stylová, že mu všechna příběhová klišé, která obsahuje, jednoduše odpustíte. Navíc, co by to bylo za správný zamilovaný příběh bez trochy šablon. A automobilových honiček. A přestřelek… Zkrátka všeho, co je nezbytné pro stylovou a odlehčenou zábavu, jež sice díru do světa neudělá, ale jednoznačně stojí za divákovu pozornost. (Tomáš Lesk)
Dunkerk
Zdá se, že Nolan začíná po vzoru Spielberga (a jeho Bridge of Spies) chladnout. Dunkirk se omezuje na syrové vyprávění, kde jako emoční vodítko slouží pouze obraz a zvuk. Příběh není ucelený a kombinuje prvky událostí, jejichž atraktivita se mi pro plátno nezdá dostatečná; Nolan tu totiž prakticky nepracuje s charaktery, což v kontextu toho, na co jsme u něj zvyklí, není zrovna konzervativní přístup, a divákovi tím nedává moc prostoru k tomu, aby si na postavy a vyprávění vybudoval byť sebemenší emocionální vazbu. Téměř ke konci filmu jsem si uvědomil, že jsou mi osudy postav s „prázdnou“ tváří vlastně docela jedno. To se mi zdá od Nolana jako ryzí experimentování s typologií a formou vyprávění zcela bez jeho osobního podpisu. (Jaroslav Thraumb)
Jurský svět
Jurský svět je slabým odrazem svých předchůdců. Je vidět, že se tvůrci snažili, aby se u diváků dostavilo stejné nadšení jako v devadesátých letech, ale to už zkrátka nefunguje. Pitomý scénář a nudné postavy zabraňují dinosaurům, aby nás uchvátili stejně jako v minulém století. Ale pořád se jedná o příjemný letní velkofilm, který neurazí. Pokud jste fanoušky přerostlých plazů, tak si pár bodů klidně přidejte. (Daniel Birgus)
Mission: Impossible – Národ grázlů
Technicky zdatně natočené, dost možná nejlepší pokračování se skvěle napsaným, leč ne tolik originálním scénářem. Vídeňská opera, marocké potápění i honička – palec hore. Tom Cruise je se svým skvěle obsazeným týmem hnán do těch nejextrémnějších situací, abych z nich stejně extrémně, ale i geniálně elegantně vybruslil. Škoda, že se nad celou touhle poctivou prací vznáší lehce opar již/nedávno/někdy viděného. (David Bulawa)
Mission: Impossible – Fallout
Bitky, přestřelky a honičky se vrací již pošesté. McQuarrie s Cruisem je ale divákům nabízejí v tak kreativním provedení a precizním podání, že si v akci nelze jinak než spokojeně libovat. Do toho se atmosféra Mission Impossible – Fallout mísí s příjemnou dávkou procítění, humoru a nostalgie, že se i přes dvě a půl hodiny dlouhou stopáž snímku bojíte odtrhnout oči od plátna byť jen na vteřinu ve strachu, abyste o něco z toho nepřišli, protože orientace v příběhu může být občas lehce obtížná. Laťka žánru akčního filmu se přesto určitě zase posunula o jednu příčku výš. (Jan Marek)
Spider-Man: Homecoming
První sólovku Spider-Mana v rámci MCU bych v porovnání s předchozími filmy s pavoučím lezcem kvalitativně zařadil těsně za druhý Raimiho film, jemuž zub času nevzal prakticky nic. Jedná se tak o jeden z vůbec nejlepších Spideyho filmů, který ale všechny ostatní předčí v jednom, a tím je charakter Petera Parkera. Pryč je ubulený mladík Tobeyho Maquirea nebo Garfieldův oprsklý frajírek. Tom Holland se pro roli skutečně snad narodil. Jeho pojetí legendárního kamaráda ze sousedství je naprosto věrné předloze. Je nadprůměrně inteligentní, skromný a při soubojích nezavře pusu. (Tomáš Lesk)
Spider-Man: Daleko od domova
Far from Home má jednu velkou vadu: kostrbatě přepíná mezi středoškolskou komedií a superhrdinským dramatem. První půlka je tak docela utrpení a ani různé fórky nezachrání fakt, že se mlátí prázdná sláma. Od zvratu v polovině už nám Watts servíruje klasický blockbuster se všemi atrakcemi. Gyllenhaal je super, Holland taktéž, ale ten vtip a šmrnc z Homecoming je pryč. Docela výrazná sekvence v Praze potěšila. (Radek Neuman)
Star Trek: Do neznáma
Kirk, Spock, McCoy, Sulu, Uhura, Čechov, Scott a další jsou na pětileté misi spočívající v mapování dosud nezmapovaných koutů galaxie. Jejich pouť je zavede na neznámé místo, které je domovem tajemného válečníka Kralla. Ten vládne technologiím tak mocným a vyspělým, že by neměl problém podmanit si všechny živé formy. Star Trek: Do neznáma spíš rutinní prací. Značce nepřináší nic nového, postavy žádným dalším vývojem neprošly. Ale pokud pomineme (ne)komplexitu, dostaneme vizuálně působivou podívanou, která i napotřetí baví. Byť ne tak silně jako poprvé.
Upgrade
Kdyby snad měl někdy přijít remake prvního Terminátora, měli by na něm pracovat tvůrci Upgrade. Kyberpunkový thriller vypadá jako jednoduchý akční film o pomstě, s jasně vymezenými stranami, říznou akcí a zdáním, že svět plný čipů v hlavě a střelných zbraní zabudovaných přímo v ruce je především atrakce. Pod tím vším se skrývá mrazivý horor o tom, jak postupně necháváme technologii ovládat naše životy a odevzdáváme vlastní vůli výměnou za pohodlí.
Válka o planetu opic
Fanoušci původní Schaffnerovy klasické filmové látky zaplesají, zatímco ti, kdo čekali akční krvavou řež budou mírně zklamáni. Byť tu silné bojové scény jsou, je Válka o planetu opic je především syrovým psychologickým thrillerem, na jehož pozadí se odehrává konflikt, a jehož tempo plyne pomalu, ale nenudí. Naopak se jedná o velmi zásadní příběh, který velkolepě uzavírá celou trilogii. Dechberoucí animace, zpracovávající mimiku a gesta opic je zase o kousek dál a animované postavy v řadě momentů takřka přehrávají živé herce. Andy Serkis bezpochyby ztvárnil jednu z nejikoničtějších postav ve světě filmu. (Tomáš Lesk)
Warcraft: První střet
Spíš spokojenost. Ve světle negativních ohlasů posledních týdnů jsem čekal kolosální průser a místo toho jsem dostal dvě hodiny výživné fantasy akce a poutavých digitálních triků. Jasně, ten příběh je strašně přeplácaný, místy nelogický, snad i filmově neuchopitelný a postavy jsou ploché až hanba, ale nemůžu říct, že jsem si to neužil. Ono totiž ve finále stačilo, když Travis Fimmel předvedl jeden ze svých lišáckých úšklebků (nepochybujte o mé heterosexualitě, ale on je prostě frajer), padla nějaká ta hláška, Orkové si dali párkrát po tlamě a zkrátka pořád se něco dělo. Nekonala se ani žádná tvůrčí masturbace ve stylu hobití trilogie a režisér Duncan Jones trefně předvedl, co to znamená, když film točí fanoušek pro fanoušky. A hlavně od srdce. Znovu už to vidět nepotřebuji, ale s radostí si dám (případný) další díl. (Martin Steinbach)
Wonder Woman
Gal Gadot je jednoduše úžasná. A koho nepřesvědčila v BvS, toho jednoznačně okouzlí zde. I bez lasa pravdy tvrdím, že Wonder Woman nakopala zadek nejen mytologickému nepříteli, ale nepřímo i sebevražedné partičce zlosynů, synu Kryptonu a netopýřímu Detektivovi… Je tu humor, který funguje. Akce, jež není přeplácaná a je efektivní… Je tu bravurně zvládnutá interakce hrdinky s moderním světem a hrůzami války. Hledání sebe sama a vlastního účelu, jakož i motivace pro ochranu lidstva. To všechno jsou zásadní body příběhu, které dokonale vykreslují Dianin charakter ve světle řady neblahých událostí. (Tomáš Lesk)