Dosud nejlepší filmy roku 2020, které jsme měli možnost vidět v kinech. Od oscarových válečných dramat až po český dokument o pedofilech na internetu. Viděli jste všechny nejlepší filmy 2020?
1917
Sam Mendes natočil ve všech ohledech (téměř) perfektní snímek. Celkem jednoduchý a přímý příběh je postupně výborně vystavován a vyprávěn se skvělou gradací. Vyobrazen je navíc skrz skvělou kameru Rogera Deakinse (zcela právem oceněnou Cenou Akademie). Celkovou atmosféru velmi dobře a nenásilně dokresluje a umocňuje hudba Thomase Newmana. Pár scén by možná šlo vynechat, ale celkově film zaujme a udrží bez sebemenších problému pozornost po celou stopáž, divák jen napjatě čeká, jak se bude děj vyvíjet dál. Ano, 1917 si rozhodně zaslouží označení filmová událost… jestli roku, to uvidíme.
Režie: Sam Mendes | Recenze | Trailer
Afrikou na pionýru
Pokud vás již zmíněná dobrodružství ve žlutých trabantech od Dana Přibáně bavila, rozhodně dejte šanci i tomuto projektu, kterému se po vzoru velkých superhrdinských projektů, kde vedlejší postava dostane vlastní film, přezdívá spin-off. Marek Slobodník je tak autorem projektu, který rozhodně má duši a ze zdánlivě probádaného kontinentu přináší skvěle natočený Road movie, který stojí pevně na obou nohách a doslova vás vtáhne do podmanivé a zčásti bezstarostné cesty na nejjižnější bod Afriky, jenž s jejími aktéry prožijete do poslední minuty, a jeho sledování vás jednoduše bude bavit.
Režie: Marek Slobodník | Recenze | Trailer
Dokud se tančí
V senzuální romanci Dokud se tančí, která tepe v rytmu úderné hudby, zachycuje Levan Akin touhu být volný i rozpor, který vůči svým kořenům můžeme pociťovat. Upřímné, emocionálně obnažené drama získalo cenu za nejlepší film na MFF v Oděse a diváckou cenu na 20. QFF Mezipatra. Snímek vyvolal v rodné Gruzii protesty ze stran konzervativců a církve a dokazuje, že láska stále musí čelit předsudkům, pravidlům rigidní společnosti a svazujícím rodinným hodnotám.
Režie: Levan Akin | Recenze | Trailer
Gentlemani
O tom, že filmový rok u nás začíná neskutečně silně, není sporu. Nu a o tom, že Gentlemani jsou zatím pokud ne nejlepším, tak rozhodně nejzábavnějším filmem, jaký jsem měl tu čest letos vidět rovněž. Jsou prošpikovaní nabroušenými, vtipnými dialogy, úchvatnou prací s kamerou, herci, kteří předvádí životní výkony a řadou natolik ikonických scén, až z toho přímo čiší kultovní potenciál. Guy Ritchie nejen, že natočil perfektně vypointovaný, obsazený a do všech detailů naprosto vypiplaný filmový opus, on navíc vykročil z vlastního stínu a překonal vše, co dosud filmovému světu dal.
Režie: Guy Ritchie | Recenze | Trailer
Králíček Jojo
Králíček Jojo je úžasně natočeným a zahraným filmem, který bezesporu skýtá malebné záběry kamerou, ale i výborně napsané (a hlavně obsazené) postavy, kdy minimálně Scarlett Johansson by zasloužila svou nominaci na Oscara za vedlejší ženskou roli proměnit. Mnohem víc než satira ve snímku často prosakují silné momenty a kouzelné scény, které byste si opravdu s radostí pověsili na zeď ve formě plakátu. Mnohem víc, než v pozadí lelkující imaginární Hitler a všechny gagy a vtipy vás pak jistojistě zasáhne klíčící kamarádství pomýleného německého chlapce, který jen svým nacismem a věrností této ideologii bez vědomostí toho, co obnáší chce zapadnout do kolektivu, a židovské dívenky, kterou jeho matka skrývá.
Režie: Guy Ritchie | Recenze | Trailer
Malé ženy
Alcott napsala roku 1868 knihu o rodině, dospívání, jeho strastech a potěšeních, ale především o volbě priorit. Přestože uběhlo přes sto padesát let, je příběh stále aktuální, a právě ona volba priorit a nutnost správného rozhodování se stává díky dalším a dalším možnostem stále aktuálnějším tématem. Gerwig tedy dodala původní předloze ještě přidanou hodnotu v podobě nadčasovosti, možná i ovlivněné dobou, ve které žijeme, a vytvořila takový film, který rezonuje snad v každém divákovi, jemuž jsou popisovaná témata blízká. A to jsou, buďme k sobě upřímní, téměř každému.
Režie: Greta Gerwig | Recenze | Trailer
Na nože
Na nože disponují atmosferickým vizuálem a svižným střihem. Problém spočívá možná právě v režijním vedení, kdy Johnson nedokázal správně sjednotit samotný žánr, pustil se do mnoha témat najednou a svým scénářem parodoval něco, co by se vlastně ani parodovat nemuselo, protože například jeho strukturou na poli kriminálek svojí originalitou vynikal. Natočil tedy film, který sice stojí za vidění, ale zub času ho zřejmě poznamená jako další z mnoha kriminálních komedií, na které už si za pár let nikdo nevzpomene.
Režie: Rian Johnson | Recenze | Trailer
Pro Samu
Novinářce Waad Al-Kateab se narodí dcera Sama. Je to šťastná událost, i když k ní dojde v troskách syrského Aleppa, kde Waad a její manžel Hamza provozují jednu z posledních klinik. Vzhledem k tomu, že smrt je všudypřítomná a každá vteřina v těžce zkoušeném městě může být zároveň ta poslední, rozhodne se Waad natočit pro svou dceru osobní deník, který zachycuje život v drastických kulisách války a zároveň slouží jako intimní vzkaz matky dceři.
Režie: Waad Al-Khateab, Edward Watts | Recenze | Trailer
Richard Jewell
Richard Jewell je film, který má jasně vyhraněnou vyprávěcí strukturu a téměř po celou dobu drží na plátně hlavního představitele Paula Waltera Hausera. Bohužel se více nevěnuje dalším důležitým postavám příběhu, například dychtivé novinářce Atlanta Journal (Olivia Wilde), která je za celý hon na Jewella zodpovědná, když otiskla neověřenou a tajnou informaci. Možná je to ale právě to, co Eastwood chtěl vyprávět. Divák totiž spíše než vyšetřování případu sleduje to, jak se tvoří dokonalý profil atentátníka až během vyšetřování. Eastwoodova novinka vizuálně konzervativní film, který je ale cenný pro svou myšlenku, a stává se tak potřebným jako věrná dokumentace toho, co by se dít nemělo. V oscarovém klání bude snímek soutěžit s jednou nominací – za herečku ve vedlejší roli byla nominována Kathy Bates, představitelka Jewellovy matky.
Režie: Clint Eastwood | Recenze | Trailer
Vidíš měsíc, Danieli
Vidíš měsíc, Danieli je velice silný film, který však neprodává falešné emoce a bez patosu se silnou mírou autenticity podává dosti uvěřitelné zpracování neustále aktuálního příběhu o Sýrii, v níž není vítězem nikdo. Přestože nechápu lidi, jako Daniel a James, že jsou schopni nasadit svůj život, chápu jejich motivaci. Že jejich cílem krom vypadnutí ze stereotypu byla snaha ukázat světu, co se v oněch místech děje. A tato odvaha se prostě chtě nechtě musí obdivovat. O to víc, že nejen James Foley, ale řada dalších novinářů a humanistů tam zkrátka zemřela. Nejsilnějšími momenty filmu pak nejsou záběry z trýzně, kterou postavy podstupují, ale naopak ony vzácné hřejivě lidské momenty, prosycené nadějí.
Režie: Niels Arden Oplev, Anders W. Berthelsen | Recenze | Trailer
V síti
Tento film nejen, že uběhne jako voda, ale nechá vás silně rozladěné a emočně rozhozené. Tématem i provedením. Dokumentu V síti by se zajisté daly vytknout dílčí momenty, jako příliš hlasitá hudba po předcházejících klidných střizích, bulvárnost tématu (ta je ale zrovna tady – aby se téma nezamluvilo důležitá), nebo odlehčené scény, u kterých se smál celý sál (upřímně musím ale říci, že jsem je při zhnusení z vážnějších částí filmu potřeboval a nebýt ve filmu odlehčených, nebo jednou dvakrát i dojemných scén, tak bych asi snímek dokoukat nezvládl).
Režie: Barbora Chalupová, Vít Klusák | Recenze | Trailer