Redakce vybrala nejlepší filmy roku 2022. Ve čtrnáctimístném žebříčku se objevila dvojice titulů z produkce Netflixu (Na západní frontě klid a Na nože: Glass Onion), jediným komiksovým zástupcem je Batman s Robertem Pattinsonem. Všechny uvedené filmy měly českou premiéru v kinech nebo na streamu v roce 2022.
14. Na západní frontě klid
Na západní frontě klid vypráví známý příběh, ale mistrovsky řemeslně zpracovaný se strhujícím pohlcením do děje. A tematicky se jím dá poukázat i na aktuální problémy v našem světě. Když Paul říká svým spolubojovníkům, že se bojí toho, co přijde, tak by mohl mluvit třeba o příští válce. Ale my víme, že mluví o životě po první světové válce. Nikdo, kdo ji zažije a přežije, už nebude nikdy stejný, ať už je na jakékoliv straně. V Německu to ještě více posunulo vzestup fašismu, což nakonec vedlo k druhé světové válce. Možná o tom Paul uvažuje, protože dobře ví, že příměří povede jen k zášti a silnější a tvrdší reakci Německa v budoucnu, zapříčiněné pocitem hrdosti a nenávisti. Nebo možná uvažuje o životě po smrti, protože nikdo doopravdy neví, co nás čeká na konci našeho bytí. Zatímco se Paul prodírá dál přes bojové linie a s každým dnem má větší štěstí, tak všichni, kteří ho obklopují, tak umírají a někdy i tím nejneočekávanějším způsobem. Je to takové přemítání o tom, proč vlastně bojujeme. Abychom zůstali naživu, ale za jakou cenu, když víme, že smrt je nakonec skutečným vítězem války. A tohle je to, co dělá tento film životně důležitou a povinnou podívanou. (Recenze)
13. Drive My Car
Japonská jízda Saabem přijela do českých kin poměrně nenápadně, ačkoli pověst výjimečného zážitku podívanou předcházela již od její premiéry v Cannes. Adaptace povídky Harukiho Murakamiho, která byla později oceněna i Oscarem za nejlepší cizojazyčný film, mohla na první pohled diváky a divačky odradit svou stopáží, ale kdo ji dal šanci, byl nadchnutý jemným příběhem plným tajemství, hledání lidského porozumění a smíření.
12. Elvis
Tohle není typický biografický film, na který jsem v posledních letech zvyklá, jako například Bohemian Rhapsody nebo Rocket Man. Je to pojaté úplně jinak a byla jsem dlouho na vážkách, protože jsem nevěděla, jestli se mi to líbilo nebo ne. Film je hlavně jiný, co se střihu týká, je to hodně divoké a místy jsem byla až zmatená, že jsem nevěděla, co se děje. Trvalo než jsem si pořádně zvykla. Zároveň se mi nelíbil moderní soundtrack, který v některých scénách byl, přišlo mi to, že se do toho moderní rap vůbec nehodil. Když to ale vezmu kolem a kolem, tak ve mě Elvis nějakou stopu zanechal, dlouho jsem nad jeho příběhem přemýšlela, po shlédnutí filmu jsem si poslechla pár písní a zkoukla několik vystoupení. Největší hvězdou a tahounem celého filmu je bez pochyby Austin Butler, který prošel perfektní přípravou a v některých scénách (hlavně při vystoupení), jakoby královi rocku z oka vypadl. Překvapivě dokázal zastínit i jinak dokonalého Toma Hankse.
11. Belfast
V jednom ze svých posledních filmů se oceňovaný filmař Kenneth Branagh vrací do svého dětství. Očima devítiletého kluka Buddyho popisuje události v Belfastu na konci šedesátých let minulého století, kdy do té doby srozumitelný a bezpečný svět začnou narušovat sociální a náboženské konflikty. Černobílý film ocenili při jeho uvedení diváci torontského festivalu Cenou diváků pro nejlepší film. Film byl nominován na řadu dalších ocenění, mimo jiné získal sedm nominací na Cenu Akademie. Oscara si nakonec odnesl Kenneth Branagh za nejlepší původní scénář. Snímek se také chlubí výborným obsazením, kterému vévodí řada rodáků/rodaček z Belfastu.
10. Nene
Nene je Peeleho návratem do pomyslné první ligy. Bizarní a pro mnoho diváků přinejmenším lehce okoukaný námět přetváří v něco nového, neotřelého. Obratně testuje a ohýbá pravidla žánrů a média samotného. Podobně jako třeba Uteč je celý film mnohem víc znepokojivý než děsivý. Což ale vůbec nevadí – Alfred Hitchcock také nenatočil snad jediný horor. Nutí nás ale o všem, co se v něm odehrává přemýšlet. A právě takto zadumaná podívaná, vyznačující se nesmírným a promyšleným citem pro detail, kde má vše svůj hlubší smysl je důvodem, proč stojí za to mít rád filmy. Jedná se o mnohoznačný počin, který děsí jen velmi sporadicky a spíše staví na dějových i obrazových detailech a perfektně vykreslené atmosféře. Motivace postav k zachycení kvalitních záznamů fenoménu UFO jsou u všech dosti uvěřitelné a dotažené. Snímek rozhodně není čistokrevným hororem. Stojí mnohem víc na naprosto jedinečné atmosféře, skvělé kameře a vizuální podmanivosti nejen onoho záhadného nehybného mraku, v němž jako by cosi číhalo a sledovalo každý váš pohyb. Sympatické herecké obsazení, citlivě zvolený soundtrack, podmanivý příběh a děsivé zlo na obzoru (doslova). To vše od tohoto filmu dostanete a mě nezbývá než zatleskat. Protože tahle podivná, ale výborná záležitost skutečně stojí za to! (Recenze)
9. Na nože: Glass Onion
Protože filmy od Netflixu obecně nedopadají nejlépe, byly na místě určité obavy z toho, jak pokračování kulervoucí pastiše detektivek Agathy Christie dopadne. Rian Johnson je ale naštěstí stále Rian Johnson a tak jsme se dočkali výborného sequelu, jenž pokračuje ve všech tradicích nastavených předchozím filmem – nejsme oslněni jen brilantními dedukcemi Benoita Blanca (Daniel Craig), ale i samotným vyprávěním, které nás střídáním perspektiv a přeskakováním v čase dokonale mate a dává nám nejen falešná vodítka, ale ohromuje i tím, jak na první pohled nenápadné události dávají jiný význam a postupně zaklapnou do jednoho kompaktního obrazce. Jinými slovy – Glass Onion je podobně vytříbená dokonalost jako Na nože.
8. Hodně štěstí, pane Veliký
Emma Thompson si v roli učitelky v důchodu Nancy Stokes najme Leo Grandea, sexuálního pracovníka, o kterém si myslí, že jí pomůže na cestě za sebepoznáním. Po manželově smrti zůstala osamělá, znuděná a cítí, že po sexuální stránce toho má, co dohánět a život je krátký. Snímek Hodně štěstí, pane Veliký vyniká bravurním výkonem Emmy Thompson a okouzlujícím, uhlazeným podáním jejího nového společníka, kterého si zahrál Daryl McCormack. Je to jeden z nejvíce sexuálně pozitivních filmů poslední doby, který se v dialozích zabývá mnoha aspekty sexu, jak po fyzické, tak emocionální stránce.
7. Nejhorší člověk na světě
Po premiéře na festivalu v Cannes si film Joachima Triera vysloužil nekončící potlesk, nominaci na Zlatou palmu a naprosto zaslouženou výhru v kategorii Nejlepší herečka pro Renate Reisve. Následně byl film nominován i na dva Oscary. Hlavní hrdince Julii bude za chvíli třicet ale pořad jako by nevěděla, čím chce být, až vyroste. Hledá sama sebe, své místo ve světě a společnosti, ve vztazích. Snímek šikovně vyvažuje komedii a drama, vtipné s méně veselými momenty, autenticky popisuje život okolo třicítky. Nejednou se divákovi dost možná bude zdát, že sledované situace jsou mu nějak povědomé.
6. Podezřelá
Pokud dostal Parazit mimo jiné Oscara za nejlepší režii, Podezřelá si zlatou sošku určitě zaslouží za kameru. Je to tajemný, mysteriózní, krásně natočený a zahraný film, jenž krom neskutečně citlivě a cudně natočeného příběhu lásky dvou lidí, kteří si nebyli souzeni, servíruje i detektivní linku a osobitý humor, který nesedne každému. Podráží mu nohy přepálená stopáž, kdy v poslední třetině snímek ztrácí tempo a celá cesta k finále působí maličko zbytečně. Těžko říci, zda bude tento počin takovým mainstreamovým hitem, jako právě Parazit (který je v souvislosti s ním skloňován tak často, jako by snad ani žádné jiné jihokorejské filmy neexistovaly). Asi spíš ne. Ale je to rozhodně krásný a vizuálně podmanivý film, který je pastvou pro oči. Statut nějakého velkolepého fenoménu si nezíská právě pro poměrně komplikovaný styl vyprávění. A pointu, jež je oddálena ve více než dvouhodinové stopáži prostě neobhájí. Pokud ale toužíte vidět smutnou a přitom hřejivou romanci, u které si místy nebudete jistí co přijde v dalších minutách (nebo budete a ono se to nestane), je tohle podívaná pro vás. Nádherně ujetý snímek, kterému by slušelo být o něco kratší. (Recenze)
5. Všechno, všude, najednou
Překvapivě komorní, a přitom epické. Smysluplné, a přitom totálně ujeté. Ale hlavně po čertech zábavné! Všechno, všude, najednou je tím, co jsme očekávali od druhého Doctora Strange a nedostali to. Je neskutečně našlapanou akční jízdou, ale zároveň příběhem o strachu nechat své děti opravdu vyrůst a o odcizení se svým blízkým. O tom, že svět je nebývale komplikovaný a ve všem jeho shonu, kdy se může zdát že ne ničem ani zbla nezáleží, se dá najít smysl. Vedle nápady a praštěným humorem napěchovaných akčních sekvencí (kde jinde uvidíte kung fu scénu s ledvinkou – a to ještě zmiňuji to nejméně šílené) se tu odehrává nesmírně promyšlený a dobře napsaný film, kterému v poslední třetině možná lehce shazuje vysoko nastavenou laťku rozvláčnost. Ona cesta k finální pointě působí zbytečně natahovaně a kdyby byl celý počin o půlhodinu kratší, nevadilo by to. To je ale jediná vada na kráse. Zvěsti nelhaly, tohle prostě musíte vidět! (Recenze)
4. Trojúhelník smutku
Černá komedie Rubena Östlunda triumfovala v Cannes, když vynesla švédskému režisérovi jeho druhou Zlatou palmu. Satirické rýpnutí do společenské smetánky nadchlo nejen porotu prestižního festivalu, ale i kritiky a především diváky. Chytrý mix komedie a společenského komentáře poskytl nezapomenutelný zážitek a jednu z nejvtipnějších scén, které jsme kdy v kině viděli.
3. Batman
Batman je rozhodně parádní podívanou, jež nám servíruje zase trochu jiné pojetí jedné z nejznámějších komiksových postav ze stáje DC. Vše je řemeslně dotažené k dokonalosti a šlape jako ten nejlepší stroj. Jenomže… Chybí tu moment, ze kterého se posadíte na zadek s vědomím, že jste viděli něco, co jinde ne. Místy si film možná ukousává příliš velké sousto, řeší moc věcí najednou, přičemž některé linky skoro tříhodinového spektáklu zdaleka nejsou tak zásadní. Akce a vlastně celý film jsou značně komorní a soustředí se primárně na detektivní linku, což je obrovské plus. Snímek má prostě skvělý soundtrack – ať už je to celým filmem se linoucí silný a přitom nenucený úvodní motiv, který si budete chtě nechtě broukat, cover na Nirvanu, nebo celkový instrumentální podkres, obratně podtrhující už tak hutnou atmosféru. Batman je zde ve svých začátcích. Silný, nekompromisně brutální a přitom křehký. Teprve definuje sám sebe (což se daří v ikonické scéně při záchraně Gothamu), Bruce Wayne jako by tu přitom skoro nebyl. Celý film skládá poctu dobovým kriminálkám a nejednou si při něm vzpomenete třeba na Sedm od Davida Finchera. Poněkud zdlouhavé krimi s mnoha odbočkami rámcuje výborné a překvapivé finále, které rozhodně zabrnká na nervy a může působit i jako společenské varování. Jedná se o výborný počin, který sice má své chyby a rozhodně nejde o nejlepší snímek s Batmanem, přesto (a i přes všechna klišé a nějaké ty dějové nesrovnalosti) si jednoznačně zaslouží návštěvu kina. Nebudete zklamáni. Teď nezbývá než se těšit na pokračování. Protože ho vzhledem k jako vrata otevřenému konci potřebujeme. (Recenze)
2. Avatar: The Way of Water
Podvodní scény jsou skutečným vrcholem filmu, protože vizuální efekty jsou mistrovsky ohromné. Opět se plně ponoříte do krásy Pandory, zatímco Tsireya a její svěřenci budou proplouvat tímto podmořským 3D královstvím mezi hejny podivných a úžasných tvorů. Je to naprostá pastva pro oči. A zvukové efekty tomu dodávají správný progres a jen podtrhují tu celkovou brilantnost. Stojí za zmínku, že Cameron nenacpal film otupující akcí od začátku až do konce a zbytečně komplikovaným příběhem. Ve filmu jsou delší scény, kdy prostě jen s danými postavami prozkoumáváme prostředí, kocháme se spletitostí útesů nebo krásou obřích mořských tvorů. A někdy prostě jen sedíme ve vodě s Kiri. Nijak zjevně se neposouvá děj kupředu. Dokonce to ani nijak zvlášť nerozvíjí postavy. Prostě je to takové poklidné a komornější. A tento Cameronův koncept funguje naprosto perfektně. Tříhodinová stopáž s několika skvělými akčními scénami, z nichž jedna velmi připomíná Cameronův Titatic, utíká jako voda. Nemá sice takovou intenzitu jako jeho Terminátor 2, ale je to další pokoření hranic u blockbusterových filmů. Pandora tak zůstává jedním z nejúžasnějších světů, jaké jsme kdy na velkém plátně mohli vidět. (Recenze)
1. Top Gun: Maverick
Top Gun: Maverick je nostalgie, která fanoušky původního snímku vezme zpátky do 80. let. Přesto ale tvůrci dokázali až nemožné – drželi se starého a přitom vytvořili něco nového, co dokonale funguje. Příběh jako takový je horská dráha emocí, která vás nikdy nenechá v klidu. Jednou jste napjatí z akční letecké scény, pak dojatí, smutní, překvapení nebo šťastní. Je to opravdový koktejl emocí, který na mě opravdu zafungoval. Má to pár nelogických momentů, ale je to hollywoodský film, takže od toho nemůžeme čekat zázraky. Nicméně i navzdory tomu převažují ty pozitivnější a povedenější chvíle. Kromě dokonale vyváženého vyprávění, úžasného vizuálního zpracování a pulzujícího soundtracku má Maverick jednu další důležitou věc. Přináší zážitek. Takže neudělejte tu stejnou chybu, co bych udělala já. Nečekejte, až se to objeví na streamovací službě. Zvedněte se a jděte si koupit lístek do kina, protože tomuhle já říkám filmový zážitek, tohle je prostě pravý blockbuster. (Recenze)