Německá adaptace románu pod režijní taktovkou Edwarda Bergera vás zasáhne svojí brutalitou.
Válečných filmů jsme v historii kinematografie viděli spoustu. Mnohé z nich vyprávějí podobné příběhy o hrdinství, statečnosti a odvaze tváří v tvář čelit drtivé přesile. Obvykle z pohledu Američanů nebo Angličanů. Na západní frontě klid je podle klasického románu Ericha Marii Remarqua z roku 1929, který světu ukázal vůbec poprvé skutečnou hrůzu, jakou prožívaly miliony mladých mužů, kteří s falešným pocitem nacionalismu a hrdosti šli za něčím, co považovali za jakési dobrodružství. Avšak přesně jak se píše v Remarqueově románu: „Smrt totiž není dobrodružství pro ty, kteří jí stojí tváří v tvář“. Právě o tom je pozoruhodná adaptace slavného válečného románu režiséra Edwarda Bergera, ve které si smrt přichází pro mladé německé vojáky ve všech podobách a formách, což je nejděsivější realistické zobrazení bojů a psychických trýzní v době války zachycené na filmovém plátně od dob filmu Zachraňte vojína Ryana (1988).
Píše se rok 1917 a v Německu Paul Bäumer (Felix Kammerer) a jeho nezletilí kamarádi narukují do války s romantickými představami o tom, jaké to bude. Když dorazí na místo, jejich sebevědomí a odhodlání jsou brzy zničeny skličující realitou, jaká válka ve skutečnosti je. Najednou je Paul jen dalším pěšákem ve válce s minimálním výcvikem, téměř žádnými zkušenostmi a šancemi na přežití. Musí čelit nepřátelům, jaké dosud nikdy neviděl. Jak dny plynou a lidské oběti narůstají, tak se Paulův psychický stav zhoršuje a s ním i jeho šance na návrat domů. Jeho jedinou nadějí na přežití je vidina příměří a posléze ukončení války.
Po několika záběrech nádherné přírody se ponoříme do temného, niterného a neúprosného pekla zákopové války, kde sledujeme Paula, jak bojuje všemi silami o přežití. Výsledek, zda přežijete, nebo zemřete, je založen čistě na štěstí a náhodě. Bez ohledu na to, jak jste silní, zkušení, opatrní nebo připravení. Váš život může skončit v každém okamžiku například náhodnou kulkou. Zatímco sledujeme, jak je množství těl koseno přívalem kulek a výbuchů, tak se nakonec ocitáme v boji na blízko, kdy se pomocí čepelí, plamenometů a holých pěstí snažíte zabít svého nepřítele dříve, než on udělá totéž vám.
Právě v těchto situacích Berger ještě více vtahuje diváky do Paulova zhoršujícího se duševního stavu a my si pomalu uvědomujeme, že bez ohledu na to, z čí perspektivy je tento příběh vyprávěn, tak jsme všichni stále jen lidmi bojujícími o přežití. Najednou je realita války to jediné, na co Paul dokáže myslet. Poté na scénu vstupuje německý spisovatel a politik Matthias Erzberger (Daniel Brühl), kdy jeho touha po příměří získává na naléhavosti. Protože na vlastní oči vidí, jakou lidskou daň si válka v rámci Německa vybírá. V tomto ohledu je snímek Na západní frontě klid různorodým příběhem. Ať už jde o pohled života a smrti, míru, války apod. Bergerova adaptace nám neustále ukazuje, jak jsou dvě strany vždy ve vzájemném konfliktu, když se snažíme pochopit smysl tohoto nesmyslného světa a bojujeme o to, abychom v něm zůstali naživu s vidinou lepších zítřků.
Po řemeslné stránce je tento snímek počinem roku, především v technickém zpracování. Kamera Jamese Frienda živě zachycuje zakouřenou oblohu válkou zničené země, která byla po letech krveprolití vyhlazena. Dlouhé záběry zachycují ohromující beznaděj a hrůzu. Pomáhá mu v tom i velkolepá práce výpravy, která musí zasypat bojiště desítkami mrtvol a věrně zrekonstruovat tehdejší zákopovou válku. Úžasná je ale i zvuková stránka filmu. Nikoho by nemělo překvapit, že práce se zvukem je ve válečném filmu špičková, ale zažít tohle v kině s prostorovým zvukem by muselo být ohromující a děsivé zároveň. Protože když si chvílemi myslíme, že konečně můžeme vydechnout, tak klamavě moderní hudba v nás nadále vyvolává pocit neklidu a beznaděje. Jako by chtěla Paula a jeho spolubojovníky varovat, že oddech, který si užívají, nebude trvat dlouho. Přidejte k tomu nemilosrdné zpracování krvavých zranění, jizev a mrtvol. Maskéři prostě odvedli dokonalou práci.
Na západní frontě klid vypráví známý příběh, ale mistrovsky řemeslně zpracovaný se strhujícím pohlcením do děje. A tematicky se jím dá poukázat i na aktuální problémy v našem světě. Když Paul říká svým spolubojovníkům, že se bojí toho, co přijde, tak by mohl mluvit třeba o příští válce. Ale my víme, že mluví o životě po první světové válce. Nikdo, kdo ji zažije a přežije, už nebude nikdy stejný, ať už je na jakékoliv straně. V Německu to ještě více posunulo vzestup fašismu, což nakonec vedlo k druhé světové válce. Možná o tom Paul uvažuje, protože dobře ví, že příměří povede jen k zášti a silnější a tvrdší reakci Německa v budoucnu, zapříčiněné pocitem hrdosti a nenávisti. Nebo možná uvažuje o životě po smrti, protože nikdo doopravdy neví, co nás čeká na konci našeho bytí. Zatímco se Paul prodírá dál přes bojové linie a s každým dnem má větší štěstí, tak všichni, kteří ho obklopují, tak umírají a někdy i tím nejneočekávanějším způsobem. Je to takové přemítání o tom, proč vlastně bojujeme. Abychom zůstali naživu, ale za jakou cenu, když víme, že smrt je nakonec skutečným vítězem války. A tohle je to, co dělá tento film životně důležitou a povinnou podívanou.
