V roce 2009 nám režisér James Cameron představil svět Avatara. Film, který byl chválen za průkopnické vizuální efekty a který se umístil na prvním žebříčku nejvýdělečnějších filmů všech dob. Nyní se Cameron vrací s druhým dílem z plánovaných pěti filmů.
„Nejnebezpečnější na Pandoře je, že si ji můžete zamilovat až příliš,“ prohlásil Sam Worthington o pokračování Avatara Jamese Camerona. Fanoušci původního filmu budou jistě souhlasit. V pokračování se bývalý mariňák Sully nyní plně vžívá do světa modrých mimozemšťanů Navi. A se svou ženou Neytiri (Zoe Saldana) má pět dětí.
Jakmile se vrátí na scénu Nebešťané, tak nastávají v ráji potíže. Záporák plukovník Miles Quaritch (Stephen Lang), který byl zabit, se vrací z mrtvých a jeho vědomí je implantováno do jiného avatara. Vede svůj vlastní tým, který má za úkol zabít Sullyho, považovaného za vůdce povstalců Navi.
Sully a jeho potomstvo nemá jinou možnost než uprchnout ze svého lesního domova. Vydávají se k oceánu, kde se setkávají s mořským klanem Metkayinů, tyrkysově zbarvených tvorů s ploutvemi a ocasy. V čele Metkayinů stojí Tonowari (Cliff Curtis) a Ronal (Kate Winslet), ačkoli je to nakonec jejich dcera Tsireya (Bailey Bassová), kdo učí Sullyho potomstvo, jak sžít s oceánem a komunikovat s jejich tvory.
Příběh je i tentokrát napínavý, protože se vžijete do rodinného kruhu a bojíte se o jejich potomky, kteří nikdy nejsou tam, kde mají být, a často jsou kvůli tomu v nebezpečí. Jistě, je tu pár hloupostí, včetně toho, že označení brácha zazní asi tisíckrát, ale na upřímných dialozích a emocích mezi nimi je ve skutečnosti něco obdivuhodného a mimořádného. Nikdo především nijak nepřehrává a vše působí střízlivě a vyváženě. Ale kromě toho se část děje točí částečně i kolem životního prostředí (pandorští tvorové jsou loveni pro své jedinečné vlastnosti), i když nakonec jde přece jen o přežití.
Podvodní scény jsou skutečným vrcholem filmu, protože vizuální efekty jsou mistrovsky ohromné. Opět se plně ponoříte do krásy Pandory, zatímco Tsireya a její svěřenci budou proplouvat tímto podmořským 3D královstvím mezi hejny podivných a úžasných tvorů. Je to naprostá pastva pro oči. A zvukové efekty tomu dodávají správný progres a jen podtrhují tu celkovou brilantnost.
Stojí za zmínku, že Cameron nenacpal film otupující akcí od začátku až do konce a zbytečně komplikovaným příběhem. Ve filmu jsou delší scény, kdy prostě jen s danými postavami prozkoumáváme prostředí, kocháme se spletitostí útesů nebo krásou obřích mořských tvorů. A někdy prostě jen sedíme ve vodě s Kiri. Nijak zjevně se neposouvá děj kupředu. Dokonce to ani nijak zvlášť nerozvíjí postavy. Prostě je to takové poklidné a komornější. A tento Cameronův koncept funguje naprosto perfektně.
Tříhodinová stopáž s několika skvělými akčními scénami, z nichž jedna velmi připomíná Cameronův Titatic, utíká jako voda. Nemá sice takovou intenzitu jako jeho Terminátor 2, ale je to další pokoření hranic u blockbusterových filmů. Pandora tak zůstává jedním z nejúžasnějších světů, jaké jsme kdy na velkém plátně mohli vidět.
Určitě doporučujeme vidět ve formátech IMAX 3D nebo HFR 3D.
Očima Tomáše Leska: Vyjma poslední Duny se těžko hledá podobně vizuálně dechberoucí počin. Po více než dekádu dlouhém čekání jsme se vrátili na Pandoru. A je to návrat komorní, přitom neskutečně velkolepý. Pokud kdy existoval film, kvůli kterému byste měli jít o kina, byl to první Avatar. A jeho pokračovatel je na tom stejně. Komornější je proto, že jeho příběh je rozmělněn mezi více hrdinů a namísto osudu světa jsou jejich cíle osobnější. Premisou celého snímku je rodina, okolo níž se točí překvapivě dobře napsaný scénář. A zároveň se očividně připravuje půda pro další vývoj série. O vizuálu není třeba mluvit. Pro podobné zážitky vznikl film, James Cameron to zase jednou dokázal a tak nezbývá než jen držet palce aby se dvojce dařilo. Málokdy vám ze snímku spadne brada. Tady je ta jistota skoro stoprocentní. A sto procent nedávám jen proto, že si nechávám rezervu pro pokračování.
