Z hereckých škol vycházejí každý rok tisíce mladých umělců, kteří jsou plní očekávání a ideálů. Na malé procento z nich se štěstí usměje prakticky ihned. Pro drtivou většinu ale herectví znamená kolotoč neustálých castingů a víry v to, že si vás někdo všimne, což často vyústí v kariéru plnou nevýrazných rolí a nulové jistoty. V takové situaci přichází na řadu logická otázka: „Stojí mi to za to?“ Následkem čehož z oboru mnoho lidí skutečně odchází. Pak jsou tu ale i takoví, kteří přes všechny útrapy zůstanou. Do této skupiny se řadí Italoameričan Stanley Tucci. Ikona nejen hereckého, ale také kulinářského světa.
Dospívání na dvou kontinentech
Stanley Oliver Tucci se narodil roku 1960 v americkém Peakskillu. Ačkoliv je papírově z USA, celý život se hrdě hlásí ke svým italským kořenům. Vztah k zemi předků je v jeho rodině všeobecně silný. Díky tomu mohl mladý Stanley již v 70. letech strávit rok života ve Florencii. Tucci vystudoval newyorskou John Jay High School, kde se přes obligátní členství v několika sportovních týmech dostal až k hodinám herectví. Sám však později zmiňoval, že pro něj sport nikdy nebyl středem zájmu. Již v tomto prvním angažmá navíc dokázal, že v sobě má přirozený talent. Společně se svým spolužákem a současným hereckým kolegou Campbellem Scottem sehrál mnoho výborně přijatých školních představení.
Kariéra začíná
Cíleně ale začal svou kariéru budovat úplně jinde. V roce 1978 nastoupil na uměleckou školu State University of New York at Purchase, kde vystudoval obor herectví. Není bez zajímavosti, že mezi jeho tamějšími spolužáky byl herec Irving Rhames, známý například ze série Mission: Impossible, kterému právě Stanley Tucci vymyslel přezdívku Ving. V rámci studia se zhruba dvacetiletý Stanley věnoval pouze divadlu. Na první filmovou roli si měl ještě pár let počkat. Přesouváme se do roku 1982, který byl pro Tucciho zlomový. Poprvé se objevil na filmovém plátně díky snímku The Queen and the Rebels. Kromě toho se ale také stal modelem pro značku džínů Levi’s. V roce 1985 pak přišla první skutečná herecká role mimo komparz. Ztvárnil vojáka ve filmu Čest rodiny Prizziů od režiséra Johna Hustona.
Období do přelomu milénia bylo pro Tucciho ve znamení malých rolí v mnoha velmi kvalitních filmech. Zmínit můžeme snímky Průšvih (1992), Případ Pelikán (1993) nebo Pozor na Harryho (1997) od režiséra Woodyho Allena. V roce 1996 si kromě herectví vyzkoušel také další obory filmové práce při přípravě snímku Žranice. V případě tohoto projektu byl totiž nejen jedním z režisérů, ale také spoluautorem scénáře a představitelem hlavní role.
Čtěte také: Tarantinův mistrovský kousek se dočká pokračování. Slavný lovec odměn spojí síly se Zorrem
Hvězda první velikosti
V novém tisíciletí byla kariéra tohoto herce již velmi dobře rozběhnutá. V roce 2004 přišel legendární film Terminál, ve kterém měl Tucci nenahraditelnou roli. Několik let nato rozšířil obsazení další kultovní klasiky, Ďábel nosí Pradu. Výrazný výkon předvedl také v Pevném poutu z roku 2009, kde si pod režijním vedením Petera Jacksona zahrál vraha George Harveyho a získal za něj oscarovou nominaci. Právě podobné role postupně potvrzovaly, že Tucci patří mezi herce, kteří dokážou zazářit i bez prostoru vyhrazeného hlavním hvězdám. A společně s filmovou kariérou začala vzkvétat také ta kulinářská. Tucci mistrně využil své italské kořeny k propagaci této nádherné země.
V průběhu let vzniklo několik cestopisných pořadů, které Itálii představují prostřednictvím jídla. V roce 2021 Stanley Tucci a všechny chutě Itálie a loni poté Tucci v Itálii. Oba pořady staví na hercově přirozeném charismatu a nádherných exteriérech, přičemž si na ČSFD dlouhodobě drží hodnocení nad 80 %. Kromě toho v průběhu let vydal vlastní řadu nádobí a několik kuchařek. Zpět ale k herectví…
Čtěte také: Největší propadák historie? Velkofilm za 3 miliardy s Kapitánem Amerikou naprosto pohořel
V posledních letech je o Stanleyho Tucciho takový zájem, že se bez nadsázky nezastaví. V roce 2015 se zapsal do myslí diváků v oscarovém Spotlightu, poté přišla Kráska a zvíře, Kingsman: První mise nebo nedávné Konkláve. Před několika dny vstoupil do kin znovu, tentokrát s pokračováním Ďábel nosí Pradu, přesně 20 let po prvním díle. Tucci je důkazem toho, že se trpělivost a oddanost řemeslu vyplácí. Když máte potřebné předpoklady, úspěch si vás skoro vždy najde.
