Klasické příběhy se k nám stále vrací. Někdy je to skvělá podívaná, jindy méně. V poslední době máme štěstí na adaptace opravdu vydařené. Byl jí třeba Eggersův Nosferatu. Na sklonku roku jsme měli možnost zhlédnout Del Torova vysněného Frankensteina, jenž byl na první pohled precizním a propracovaným kusem filmového umění, kde každý detail byl promyšlený a měl své místo. Přesto film působil poněkud… Prázdně. Navíc šlo o téma, které je už důvěrně známé. Přestože šlo o vymodlený projekt, nadšení ve mně nezanechal. Klasický příběh moderní literatury ale nyní uchopila známá herečka Maggie Gyllenhaal, která se u filmu Nevěsta! postarala o scénář a režii. Jak se její volné pokračování příběhu Frankensteinova monstra povedlo?
Čtěte také: Guy Ritchie natočil dalšího Sherlocka. Tentokrát seriál a všechny epizody už jsou online
Nevěsta! je provokativní, temnou romancí. Je feministická, ale ne hloupě. Je jiná. Je příběhem o touze po lásce. O násilí, pomstě, svobodě a hledání vlastní identity. A o síle žen. Jakkoli prázdně nebo hloupě to může znít, nebojte se. Film je chytrý a rozhodně nejde o nějakou prvoplánovou agitku, která by nectila ducha původního díla. Naopak. Za vší podvratností filmového vyprávění je pořád jádro dobrého příběhu. Frankensteina (Monstrum zde přijalo jméno svého stvořitele) potkáváme ve 30. letech v Chicagu, kde vyhledá svéráznou doktorku Euphronious (Annette Bening) s prostým, ale komplikovaným požadavkem. Chce nevěstu. A jak už název filmu napovídá, dostane ji. Snímek přebírá nejen řadu motivů původního díla (kdo je tu to skutečné monstrum?), ale přidává celou řadu vlastních. Jde – což bylo jasné už od prvních upoutávek, o osobitý příběh, nikoli o nějaký slepě otrocký přepis originálu.
Tady se musíme zastavit u způsobu, jakým je film vyprávěn. Protagonistou příběhu není tak docela samotný Frankenstein, ale vlastně tak úplně ani ne titulní Nevěsta. Respektive ta hlavní hrdinkou je, ale skutečným hybatelem dění, je vypravěčka, která určitým bořením čtvrté stěny aktivně vstupuje do děje. Tvůrci se tady pustili na tenký led. Film totiž vypráví duch Mary Shelley, jež se rozhodne rozšířit svůj nejznámější příběh, posedne mladou ženu, která je do té doby společnicí gangsterů, a symbolicky ji postrčí vstříc tomu, aby přestala mlčet. Aby už nepatřila nikomu. Když je pak oživena a díky ztrátě paměti se s Frankensteinem vydává vlivem událostí na cestu po Spojených státech, kterou lemují mrtvoly a potyčky se zákonem, je jasné, že celý příběh bude dramatem takřka o rozsahu antické tragédie.
Použít takto samotnou autorku ikonické knihy je tah, který se vyplácí, a funguje o to víc skvěle, že Jessie Buckley si zahrála dvojroli a ztvárňuje tak jak spisovatelku, tak ženu, přivedenou z mrtvých zpátky k životu. Vnitřní i vnější dialogy a monology obou postav jsou skvělé a často podbarvené nápaditými triky a záběry. Své místo zde pak má i krimi linka, nahlížená prostřednictvím brilantní ženské vyšetřovatelky (Penélope Cruz), kterou by nikdo nebral vážně, nebýt jejího spolupracovníka, detektiva (Peter Sarsgaard). Christian Bale je pak coby Monstrum skvělý. Má v sobě touhu po družce, po lásce, citlivost, ale i zvířecí nespoutanost a jakousi neohrabanost. Ztělesňuje skvěle největší výtvor moderního Prométhea. Přesto je jeho výkon zastíněn Jessie Buckley, jež si svým výkonem v titulní úloze (a i té druhé) krade veškerou pozornost pro sebe. Skvělý je i hudební podkres, který má na svědomí Hildur Guðnadóttir (autorka hudby k Jokerovi).
Verdikt
O Nevěstě! si jistě budeme moci přečíst, že jde o warnerovského Jokera, či Chudáčky. A jistá podobnost zde díky nějaké té revoltě určitě je. Značně celá kostra děje také připomíná příběh Bonnie a Clydea. Právě takovou romantickou vrstvu snímek nabízí. Zároveň ale obsahuje nadpřirozené, hororové prvky. Je vizuálně podmanivý a přitom i mnohem odvážnější, zábavnější a ve výsledku za mne i lépe napsaný než Del Torův Frankenstein. Ačkoli jsem u adaptací a variací na známá díla většinou poměrně úzkoprsý a mám rád když se jich autoři drží, tohle se mi moc líbilo. Onen ženský boj o místo na slunci je zde vykreslen perspektivou hned několika postav. Je podán citlivým, nekarikujícím způsobem. Není hloupý. A nedělá hlupáky z postav ani diváků. A funguje, je svébytný a donutí vás o svých motivech přemýšlet. Film má navíc vtahující dobovou atmosféru a je zábavný. A skvěle zahraný i natočený. Tohle se zkrátka Maggie Gyllenhaal povedlo a pro mě osobně se jedná o první velké filmové překvapení letoška.
