Recenze: Joker – Mrazivě realistický portrét propadu do šílenství

Přečtěte si

Valhalla: Říše bohů: Thor a Loki znovu odvrací Ragnarok v temné severské fantasy

Výpravná dánská fantasy Valhalla: Říše bohů nás zavede do příběhu severské mytologie, ve kterém budou hlavní hrdinové, bohové, odvracet...

Recenze: Staříci – Roadmovie o pomstě a strastech stáří

Ve skutečnými událostmi inspirovaném snímku se spolu na plátně vůbec poprvé objevují herečtí matadoři Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička...

Recenze: Parazit – Korejský Tarantino?

Snímek Parazit uchvátil kritiky, a nyní je na nejlepší cestě učinit totéž v kinech svým "masovým" divákům. Jaký je...

Autor

Tomáš Lesk
Tomáš Lesk
Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, dále seriál Doctor Who, a zarytou nenávistí vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase hraji hokej, čtu a zírám.

Pokud jste od Jokera čekali komiksově pojatý filmový origin, tak se sluší říci, že vás zklame. Už trailery napovídaly, že půjde o něco jiného. O špinavý a drsný psychologický thriller, zachycující rozpad jedné duševně nemocné bytosti, odehrávající se v přímé paralele s rozpadem jednoho velkoměsta a de facto i celé společnosti. Joker je jiný. Je drsný, nekompromisně mrazivý a brutální. Až na pár prvků a odkazů (které možná najdete po opětovném zhlédnutí) není moc komiksový. Ani artový. Je to ale dobře?

Dle mého rozhodně ano. Jakkoli bych se komiksu věrnému filmovému zpracování nebránil, antihrdinský snímek s hlubokým poselstvím, jaký nám režisér Todd Phillips naservíroval, je rozhodně jednou z velkých filmových událostí letošního roku. Z perspektivy budoucího Jokera tu spatříme nehostinný svět, ve kterém jsou základní pojmy jako je dobro a zlo upozaděny všeobjímající netečností. Ta je způsobena i reálnými prvky, které si snímek půjčuje ze skutečných historických událostí. Gotham si zde bere za předobraz New York v sedmdesátých letech, kde tehdy probíhaly rozsáhlé stávky popelářů. Město bylo plné odpadků, násilí, protestů a špíny. A to vše je zde jasně patrné od první minuty. Joaquin Phoenix je charismatický a podmanivý, každé jeho gesto, replika či výraz v tváři upoutají vaši pozornost. Dokázal ztvárnit postavu, které díky vlivu prostředí, ale i sondě do její mysli, budete v některých momentech fandit, v jiných ji přinejmenším litovat.

Hlavní postava zde má navíc jisté nejen duševní, ale i vyloženě zdravotní problémy, jež hned v počátku evokují typické atributy Jokera. Bez vyzrazení zápletky jmenujme zejména hercův vzhled, kdy se nebál pro roli notně zhubnout. Špína za nehty, zažloutlé zuby a dlouhé mastné vlasy pak už jen dokreslují zbědovanost, jež je v přímém propojení s rozkladem metropole Gothamu. Sledujeme obyčejného chudého muže, který žije s matkou a touží stát se stand up komikem a zatím pracuje jako klaun v pochybné skupince jemu podobných existencí. Od první minuty však vidíme, že je jiný. Jeho šílenství se pak v plné míře projeví později, což je skvěle vykresleno prostřednictvím hned několika nečekaných zvratů. Někde jsem se dočetl, že Phillips v tomto snímku vystavuje titulní postavu mnoha (lehce řečeno) negativním prožitkům a událostem, které jím zmítají podobně jako chlapcem v Nabarveném ptáčeti.

Na rozdíl od něj však nejen že je jimi Joker silně ovlivněn, v jistém ohledu je dokonce jejich středobodem. A to, jak se postupně začne odhalovat – nejen v hnuté šílencově mysli, ale doopravdy. Ačkoli Joker jako komiksová postava vznikl mnohem dříve, je tu i vcelku zřejmá lehká inspirace známým americkým sériovým vrahem Johnem Waynem Gacym, který se převlékal za klauna a mimo jiné značně ovlivnil i třeba Stephena Kinga (jakkoli to on popírá) při tvorbě klauna Pennywise v hororu To. Zde je ovšem klaun spíš než zdrojem pohoršení jakýmsi startérem pro velké změny ve společnosti. Jakkoli možná jednorázové. Mluvíme – li pak o inspiraci komiksem, je zde nijak nepřekvapivě zřejmý zejména vliv kultovního Kameňáku (Killing Joke) od Alana Moorea, byť jen v určitých aspektech – zvlášť pak v tom, že budoucí bledý princ zločinu začínal jako neúspěšný stand up komik.

Jak už tu padlo, Fleck má cosi za sebou. A s sebou. Psychické problémy. Není tak úplně duševně v pořádku. Stojí za to zmínit, že film výtečně pracuje nejen se skvěle gradující narací, jež úžasně precizně mapuje postupně se na povrch deroucí šílenství, ale i se všemi prvky, jež tento tvůrčí záměr maximalizují. Tedy kupříkladu s hudbou, jež nám kolikrát málem umožní nahlédnout do Fleckovy hlavy, ale i kamerou, střihem a vším ostatním. O Phoenixově herectví pochopitelně víc již nemluvě. Prostředí, v jakém se hlavní protagonista jménem Arthur Fleck pohybuje, je pro “ty nahoře” vůbec nejnižší sortou. Jako protiklad mu zde slouží postavy Thomase Waynea a televizního moderátora Murraye Franklina, jenž – jakkoli se mohou zdát kladnými postavami, jsou morálně ne úplně jednoznační. A hlavně – oba hrají velmi významnou roli ve Fleckově přerodu v jednu z největších záporných postav, jaké kdy (nejen) popkultura poznala.

Není to přes to všechno ani tak moc film o Jokerovi, jako spíš o tom jak málo stačí, aby se něco velkého dalo do pohybu. To málo je svým způsobem v každém z nás a kdokoli může být původcem velkých událostí. Stát se jejich symbolem. I přerod v ztělesnění zla má nesmírně silnou symboliku, jíž je film prodchnutý. Zároveň však poukazuje i na to, jak jsou některé pojmy v určitých nesmírně vypjatých situacích dokonale relativní. V místě, kde násilí a všeobecná lhostejnost doslova čpí na každém kroku se Jokerovo šílenství jeví nejen jako dokonale opodstatněné, ale hlavně i pochopitelné pro diváka. Film samozřejmě velice otevřeně čerpá z tvorby svého producenta, jinak slavného režiséra Martina Scorseseho – zejména pak jeho snímku Taxikář, na něhož místy odkazuje i prakticky totožnými scénami a také přítomností jistého herce. Řeč je samozřejmě o Robertu De Nirovi, jenž ztvárnil již zmíněného moderátora.

Verdikt

Joker stojí pochopitelně krom atmosféry na skvělém hereckém výkonu Joaquina Phoenixe, který dost možná strčí do kapsy všechny ostatní filmové představitele této role. Jeho největší devizou je paradoxně i to, co z něj dělá tak dobrý film – to, že není příliš komiksový. Je tragikomedií jednoho pohnutého osudu bezvýznamného, nemocného člověka, který se dostane do epicentra velkých událostí – a poté je jejich symbolem a naoko nezúčastněným hybatelem, jenž po pátrání po vlastní minulosti a identitě propadá do náruči šílenství. Dále doodhaluje řadu odstínů ikonické postavy, kterou zná prakticky každý, kdo není úplně lhostejný vůči moderní popkultuře. Zasazení do komiksového universa DC a spjatost s jistým hrdinou (už v traileru můžeme vidět malého Bruce Waynea) je patrné v samotném závěru, kdy vše tak nějak zapadne a vliv hlavního protagonisty se naplno projeví. Nekompromisní, krvavý a brutální – takový je odvážný film, který se přes to všechno nebojí být nesmírně nápaditý a v mnoha ohledech má i revoluční potenciál. Mnohé fandy komiksu sice nepotěší, ale jinak osobně těžko nacházím negativa. Ohlasy z Benátek rozhodně nelhaly. Tohle je filmová událost.

Joker
Trailer
USA, 2019, 122 min
Krimi / Thriller / Drama
Režie: Todd Phillips
Scénář: Todd Phillips, Scott Silver
Hrají: Joaquin Phoenix, Zazie Beetz, Robert De Niro, Marc Maron, Brett Cullen, Frances Conroy, Shea Whigham, Glenn Fleshler, Bill Camp, Douglas Hodge, Dante Pereira-Olson, Alissa Bourne, Isabella Ferreira, Tamiz U. Rezvi, a další.

Tomáš Lesk
90 %

2 KOMENTÁŘE

  1. “..a mimo jiné značně ovlivnil i třeba Stephena Kinga (jakkoli to on popírá) při tvorbě klauna Pennywise v hororu To.”

    Nějaký chytrolín “přijde”za Kingem a mrk mrk mistře, já to odhalil, vím přesně čím jste se inspiroval.. Ne, mýlíte se, tím jsem se opravdu neinspiroval. Ale jo.. Ale ne, opravdu, promiňte, přestaňte plýtvat mým časem.

    Myslím si, že by autor měl být natolik soudný, aby se podobným prohlášením vyhnul. Přinejmenším z úcty k panu Kingovi, když už ne z lidské slušnosti.

    • To bych si samozřejmě nedovolil. Špatně jsem formuloval myšlenku. Bylo to myšleno tak, že v rámci dobového kontextu a všeho okolo klauna Poga (Gacyho pseudonym) je podobnost s Pennywisem zřejmá. Může tak jít o inspiraci nepřímou a – pravda, Kingem (kterého mám jako někdo, kdo se snaží psát i prózu jako svůj velký vzor a vážím si ho) nepřiznanou. Ale to by samozřejmě vydalo na delší článek. Takže se omlouvám za nešikovné zmínění a příště si na to dám pozor, aby to neznělo jako že vševědsky vidím spisovateli do hlavy…

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také