Neřku-li dokonce céčko. Borderlands jsou ohromně populární sérií videoher. Jedná se o střílečku z první osoby s lehounkými rpg prvky. Fanoušky dokázaly uchvátit nejen naprosto ztřeštěným humorem, ale i zábavnou hratelností a specifickou výtvarnou stylizací. Série je krom šílených bossfightů, vtahujícího fikčního světa rozmanité planety Pandora, a v některých dílech i skvělých záporáků, známá až absurdním množstvím zbraní s nejrůznějšími efekty, které ve hře můžete používat. O zajímavých a rozmanitých hlavních i vedlejších postavách nemluvě. Bohatý a za ta léta velice propracovaný svět si přímo říká o barvité filmové dobrodružství. Tohle přece nemůže dopadnout špatně. Že ne? Že ne?!
Musím se přiznat, že ač jsem všechny hlavní části herní předlohy dohrál, od filmu jsem měl takřka nulová očekávání. V nejlepším případě by šlo alespoň o zábavnou akční blbinu, kterou zhlédnete a zapomenete. A v zásadě to tak je. Je to akční blbina. Jen bohužel ne moc zábavná. Herní adaptace jsou naprosto evidentně nastupujícím králem hollywoodských blockbusterů. Na tomto postu pomalu, ale jistě vytlačují komiksové adaptace, u nichž dlouhodobě stagnuje návštěvnost i kvalita. O potenciálu filmů a seriálů podle videoher svědčí jejich úspěšnost. Projekty jako The Last of Us, Fallout, Super Mario Bros. ve filmu, Arcane, Detective Pikachu, nebo Mortal Kombat jsou toho důkazem. Seznam se rozrůstá. A další projekty se připravují. Kdyby po tak silné značce, jakou je právě série Borderlands sáhl někdo nadaný, byla by to neskutečná jízda. Někdo o formátu kupříkladu Jamese Gunna by jistě dokázal vykouzlit veleúspěšnou a nápady nabitou franšízu. Bohužel, režijní kormidlo dostal na starost Eli Roth. Režisér podprůměrných hororů (Hostel), nebo průměrných akčních béček (Přání smrti).
Tady si dovolím menší odbočku. Borderlands byly totiž v produkci nepřirozeně dlouho. První zmínky o filmu se datují už do roku 2015. Na projektu se od té doby vystřídalo několik scénáristů. I režisérů. Nakonec počin přistál do klína právě Rothovi. Na scénáři se spolu s ním podílel Craig Mazin. Tady ale potíže neskončily. Kdyby totiž snímek skutečně dokončil Roth, dopadl by dost možná ještě podstatně hůře. Eli Roth totiž od projektu odstoupil kvůli svým závazkům na hororu Den díkuvzdání. Možné také je, že studio vycítilo průšvih. Každopádně Borderlands čekaly přetáčky, kterých se zhostil Tim Miller, režisér prvního Deadpoola a prý fanoušek her. Znamená to nutně průšvih? Přetáčky a dlouhá produkce nejsou v Hollywoodu neobvyklé a nutně neznamenají, že bude film špatný. Přinejmenším to ale naznačuje, že celý proces nebyl zrovna růžový.
Zpátky k filmu. Po trailerech, které působily jako laciná variace na Strážce galaxie v poněkud sterilním prostředí, které sice v mnohém připomíná herní předlohu, postrádá ale její hravost a typickou jakoby komiksovou stylizaci s hýřivým barevným kontrastem a silnými linkami, byla očekávání poměrně nízká. A bohužel snímek je ve výsledku horší než upoutávky. Poněkud smutně musím podotknout, že cosplayeři, se kterými jsme se před slavnostní projekcí fotili, vypadali lépe, než postavy ve filmu. A není to jen tím, že většina herců se na charaktery nehodí, ale i maskami. Přesto se ale nedá říci, že by se herní reálie nedalo poznat. Řada lokací i efektů vypadá slušně. Minimálně scéna, v níž Lilith poprvé přistává na Pandoře má v sobě jistou atmosféru. Když ji do autobusu nabere svérázný obchodník Marcus (který je přes minimum prostoru mimochodem asi nejlépe zahranou a obsazenou postavou), řada hráčů možná pocítí drobný záchvěv nostalgie. A naděje. Ta bohužel dlouho nevydrží. Co postavy?
Je třeba dodat, že změny se ve filmu dají čekat. Tu velkou spoustu charakterů se sem ani nedá napěchovat. Logicky tedy polovina hratelných charakterů chybí. Ale ty změny, které film předkládá, jsou k horšímu a nedávají smysl. Už zmíněná Lilith je zde protagonistkou. Ačkoli jistě nemá smysl diskutovat o hereckých kvalitách Cate Blanchett, zde je její obsazení více než nešťastné. Pomineme-li nesedící červenou paruku, herečka je starší než její předobraz, což bije do očí v momentech, kdy sice scénář reflektuje její věk, ale interakce s jinými postavami tomu příliš neodpovídá. Běžné jsou zde scény, kdy postavy, ztvárněné o deset let staršími herečkami tvrdí, že znaly hrdinčinu matku… Příběh je navíc napsán tak, že řadě charakterů chybí jasnější motivace, a celá řada replik a vtipů působí, jako by je napsala umělá inteligence. Dívenka Tiny Tina (Ariana Greenblatt) je nevýrazným stínem jedné z nejzábavnějších herních postav.
Bláznivý psycho bijec Krieg (Florian Munteanu) vypadá skvěle, jeho šílenství se ale absolutně nedaří přetavit v jakoukoli zajímavou scénu. Ani humornou, ani akční. Záporák, kterým je zde ředitel korporace Atlas (Édgar Ramírez), je bolestně generický a nezajímavý. V divákovi nevyvolá žádnou emoci. Při vzpomínce na Handsome Jacka z Borderlands 2 jednomu nezbývá než vrtět hlavou nad promarněným potenciálem. Otravný robot Claptrap většinu času nezavře zobák a hláškuje hlasem Jacka Blacka, kterému se velmi obratně daří napodobit původní hlasy postavy z her, tedy dabéry Davida Eddingse a Jima Forondu. Hlas je trhlý a přesně tak roztomile otravný, jak má být. Problém je, že jeho vtípky nepadají na úrodnou půdu. Kevin Hart je v roli Rolanda vcelku příjemným překvapením. Důstojného mlčenlivého vojáka hraje bez svého obvyklého pitvoření. ničím ale nevybočuje z ranku tradičních drsných autoritativních hrdinů. Jamie Lee Curtis pak ve filmu působí maličko zmateně a tak nějak do počtu. Nemluvě o tom, že obsadit pětašedesátiletou herečku do role třicetileté vědkyně je prostě fail.
Verdikt
Nuda a šeď, kterou snad napsal Chat GPT. U Borderlands se mi obtížně hledají pozitiva. Nejde se ubránit domnění, že většina rozpočtu padla na hvězdné obsazení. A přetáčky. Problém ale je, že herci až na jednu dvě výjimky absolutně nesedí. Scénář jim neumožňuje se předvést. Řada vedlejších charakterů se zde jen mihne, aby si tvůrci mohli v pomyslném bingu odškrtnout, že tam byli. Tedy řada. Ze starých známých můžeme mluvit jen o Marcusovi a Moxxi. Přičemž druhou jmenovanou, rozvernou majitelku ikonického baru z nějakého důvodu hraje dáma v téměř důchodovém věku. A takhle je to v případě skoro všech postav. Eli Roth snímek absolutně neukočíroval a nepodařilo se mu natočit ani ucházející akční týmovku. Celkově jde o slabší odvar z počinů, jakými byli Dungeons & Dragons: Čest zlodějů, Strážci galaxie, nebo Sebevražedný oddíl. Bohužel bez špetky nápadu, originality, nebo humoru. Vzhledem k tomu, že předlohou je popkulturními referencemi, rozmanitými postavami a osobitým humorem hýřící herní série, jde o dvojnásobný prohřešek. Naprosto pak nechápu, komu připadalo jako dobrý nápad, že snímek podle her pro dospělé bude mládeži přístupný. Díky tomu nás nečeká žádný obhroublejší humor, nebo nějaké gore. Jen poněkud bezzubé pubertální hláškování a křečovitá snaha vás rozesmát. Vzhledem k tomu, že se v kině prakticky nikdo nezasmál, asi se vcelku míjí účinkem. Promarněná příležitost. Jinak to nejde nazvat…
