Všichni víme, že existence umělé inteligence schopné napodobovat lidské chování je otázkou času. Asi proto máme tak rádi filmy jako Blade Runner nebo Matrix. Snímek Ex-Machina, který se po nějakém čase vrátil na Netflix, však ukazuje, že nás nic nemůže připravit na to, co dříve či později přijde.
Ex Machina je film založený na scénáři a třech hercích. Příběh se odehrává v téměř prázdném komplexu uprostřed divočiny, kde se šílený vědec snaží otestovat emocionální schopnosti nově vynalezené umělé inteligence. Na první pohled klišé. Ve skutečnosti film neřeší, jak by se dalo předpokládat, zda je možné sestrojit umělou inteligenci a zda by byla schopna emocí. Na to rezignuje, což je dobře.
Čtěte také: Matrix 5 je na cestě. Připravuje ho režisér Chaty v horách a scénárista Marťana
Zabývá se tím, jaký je rozdíl mezi umělým a přirozeným vědomím. Nebo jednodušeji: jaký je rozdíl mezi vědomím a uvědoměním? A činí tak prostřednictvím témat, jako je konstrukce jazyka, Turingův test, transhumanismus, logika, výchova, alkoholismus a další.
Kéž by takových filmů bylo víc. Filmů s pointou, s precizní filmařinou, která není přesycená emocemi. Napadá mě přirovnání k Interstellaru, ne kvůli žánru, ale kvůli formě. A kdybychom měli soudného diváka nezaslepeného kultem Nolanovy osobnosti, Interstellar by prohrál. Protože Ex Machina navzdory svému odstupu a chladnému chování působí méně vykonstruovaně, netlačí tolik na emoce a drží se diváka, místo aby se ho násilně snažila přechytračit.
Film Alexe Garlanda se vrátil na Netflix jen krátce předtím, než kina vezme útokem Garlandova Občanská válka. Ex Machina je opětovně na Netflixu od 1. dubna.
