Recenze: Oppenheimer je dost možná nejlepším filmem Christophera Nolana

Foto: Universal Pictures

Christopher Nolan patří bezesporu k nejvýraznějším filmovým tvůrcům současnosti. Každý jeho projekt budí opravdu silná očekávání jak ze strany kritiky, tak diváků. Přesto musím přiznat, že jeho poslední snímky podle mého postrádaly jednu věc – duši. Dunkerk oslnil zejména naprosto jedinečným způsobem vyprávění, Tenet pak zcela uchvátil praktickými efekty a dokonalou, ryzí ukázkou filmového řemesla. Ani jeden ze zmíněných mne však vzdor úctě k režijnímu umu příliš nebavil kvůli chladným, nezajímavým postavám a možná až zbytečně překombinovanému příběhu. Oppenheimer díky pohnuté tématice a skutečným historickým reáliím slibuje mnohem více vtahující podívanou. Jak se tedy vyvedl film o otci atomové bomby?

Jak už napovídá titulek, Oppenheimer je skutečně velkolepým zážitkem, který doopravdy nejlépe doceníte na velkém plátně. Je to biopic se vším, co k němu patří. Nepostrádá ovšem velmi nosné drama a explicitní scény, díky nimž si snímek vysloužil erkový rating. Jenže natočit „jen dobrý“ biografický film by pro režiséra Nolanových kvalit bylo po čertech málo. A naštěstí se skutečně jedná o multižánrovou podívanou, která je navíc vyšperkovaná oku a uchu lahodícími audiovizuálními hrátkami a scénami, které jste ještě zaručeně nikde neviděli. Najde se tu celá řada momentů, které vám v paměti utkví na hodně dlouhou dobu.

Z filmu Oppenheimer. Foto: Universal Pictures.

Nolan se vůbec nebojí pojmout hlavního hrdinu svého snímku jako celistvého a komplikovaného člověka. Jeho pojetí postavy, která svou životní prací zanechala nesmazatelnou, takřka až mýtickou stopu na poli světových dějin je skutečně zevrubné. Zabrušuje do vod politiky, osobních poklesků, nemanželských vztahů, ale řeší i poválečná léta. V těch byl Oppenheimer v podstatě zdiskreditován pro své levicové názory a vazby na lidi, kteří se silně antikomunistickou náladou v USA zrovna neladili. Scény z procesu, kde se protagonista hájí a čelí dotěrným otázkám pitvajícím jeho minulost patří k tomu nejlepšímu. Pochopitelně spolu s vyobrazením průběhu projektu Manhattan.

Z filmu Oppenheimer. Foto: Universal Pictures

Efektivnost a vypjatost některých scén ještě více podtrhují nesmírně kreativně pojaté momenty, kdy se na svět díváme očima hlavního hrdiny. Stále v zajetí výbuchu a představ, které nás vytrhují z toho, co se děje doopravdy. Vize, pohled na zářící hvězdy či probíhající jadernou reakci, to vše by se tu našlo. Vedle skoků v časově různě rozmístěných linkách, z nichž některé jsou točené černobíle, to byla spolu s podmanivou hudbou Ludwiga Göranssona radost sledovat. A byť je celý děj spletitý, není problém se v něm orientovat, což se nedalo říct kupříkladu u Tenetu, jehož hlavní příběhová kostra sama o sobě přitom paradoxně moc složitá nebyla.

Z filmu Oppenheimer. Foto: Universal Pictures

Obzvláště s vědomím, že vše, co se na plátně odehrává, jsou praktické efekty a nenajde se tu nic, co by bylo točeno před zeleným plátnem, je velmi obtížné si nepřipadat, jako že jste svědky skutečné, hmatatelné historie. Test atomové bomby bude rozhodně jedním z filmových okamžiků, jenž si budu pamatovat dost možná navždy. Stejně jako působivé finále, které je až nebezpečně aktuální a pronikne vám až do morku kostí.

Z filmu Oppenheimer. Foto: Universal Pictures

Verdikt

Takhle má vypadat filmový zážitek. Čas od času oblaží kina svou přítomností TEN film, jenž nám zase pro jednou ukáže, proč máme rádi pohyblivé obrázky. Nápaditý a geniální žánrový veletoč, který prostě musíte vidět! Oppenheimer je naprosto pohlcujícím a dechberoucím zážitkem, který mi v kině při projekci v IMAX sále doslova a do písmene uhranul. Bylo to jako dívat se na několik skvělých filmů v jednom. A parádní na tom je, že to nepůsobilo jako nějaký slepenec, ale jako opravdu ucelené dílo. Jeho největším a asi i jediným problémem je kadence, s jakou na vás sype přehršel jmen, událostí a zkrátka informací.

Je to hodně upovídaný film, kde se toho v propletených linkách řeší opravdu mnoho. Přesto jsem při tříhodinové stopáži neměl pocit, že by tu bylo něco navíc. Celý počin má pak takový spád a působí natolik osudově, že vám to celé uteče jako voda. Cillian Murphy v čele opravdu hvězdného obsazení předvádí uhrančivý výkon ve své životní roli. Nejinak je tomu i u zbytku hereckého obsazení, kde jsou výrazní snad úplně všichni, na velikost role nehledě. Vypíchnu ale jednoznačně Roberta Downeyho Jr., jenž coby politická figura, tahající v pozadí za nitky, září zrovna tak jasně, jako Murphy. Krom výborného soundtracku a jedinečného filmového vyprávění, které opět posouvá hranice toho, nač jsme zvyklí, vypráví poslední Nolanův počin především silný příběh. Příběh, který je tím spíše působivý, že se zakládá na skutečných událostech…

Oppenheimer
Trailer
USA, 2023, 180 min
Drama / Historický / Životopisný
Režie: Christopher Nolan
Scénář: Christopher Nolan
Hrají: Cillian Murphy, Emily Blunt, Matt Damon, Robert Downey Jr., Florence Pugh, Josh Hartnett, Casey Affleck, Rami Malek, Kenneth Branagh, Benny Safdie, Dylan Arnold, Gustaf Skarsgård, David Krumholtz, Matthew Modine, David Dastmalchian, Tom Conti, Michael Angarano, Jack Quaid, Josh Peck, Olivia Thirlby, Dane DeHaan, Danny Deferrari, Alden Ehrenreich, a další.

PŘEHLED RECENZE
Tomáš Lesk
90 %
Předchozí článekVolné pokračování Úsměvů smutných mužů, Dvě slova jako klíč, má výpravný trailer
Další článek11 parádních novinek na víkend (nejen) na Netflixu a HBO Max
Tomáš Lesk
Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, mimo jiné pak pro seriál Doctor Who. Mám zarytou nenávist vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase píšu o filmech, komiksech a knihách, čtu a zírám.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno