Recenze: Spider-Man: Napříč paralelními světy nadále posouvá hranice animace

Foto: Sony Pictures

Než vstoupil do kin Spider-Man: Napříč paralelními světy, sledoval jsem reakce ze zahraničí a tweety těch, kteří měli možnost vidět film mnohem dříve. Řada z nich se rozplývala a chválila pokračování do nebes. Ale i přes tyto pochvalné reakce od uznávaných kritiků jsem stále stál pevně na zemi a stále váhal. Přeci jen takový třesk se může stát jen jednou. Navíc blesk přece nemůže udeřit do stejného místa dvakrát. Jak se tedy může dvakrát odložené pokračování z roku 2018 vůbec přiblížit originálu?

Nové pokračování se nesnaží zopakovat úspěch svého předchůdce. Jeho cílem je pozvednout, rozšířit a znovuobjevit tuto franšízu a animovaný film obecně. Každý snímek obrazově posouvá celkový vjem na mimořádně novou úroveň. Vaše oči budou tančit blahem, protože superhrdinský snímek přináší artovou animaci do mainstreamu. Uchváceni velkolepým vizuálem budete tak moc, že zapomenete, že tento klenot má více jak dvouhodinovou stopáž. Režie se ujali Joaquim Dos Santos (Legenda Korry), Kemp Powers (Duše) a Justin K. Thompson (Zataženo, občas trakaře).

Foto: Sony Pictures

První animovaný Spider-Man patří mezi nejzásadnější animované filmy 21. století. Namísto tradičního CGI se v něm objevila řada nových stylů smíchaných s ručně kreslenými prvky. Což bylo pozoruhodně odlišné a svěží.

Dopad oscarového předchůdce byl znát téměř okamžitě. Animáci Kocour v botách: Poslední přání, Entergalactic a nejnovější Želvy Ninja patří k některým titulům, které našly inspiraci právě ve Spider-Verse. Původní film nastavil nový standard tím, že porušil pravidla a hodně riskoval.

Nový počin se však nějakým záhadným způsobem pouští ještě do větších akcí a v každé exceluje. Začíná emotivním úvodem, kde můžeme vidět Milese Moralese a Spider-Gwen. Animace je vyprávěna úžasným experimentálním spojením akvarelových barev a 3D prolínání, které vás vtáhne osobně do Gwenina světa a ukazuje, jak jemné je její nitro. Výtvarný styl dosahuje vrcholů během intenzivních rozhovorů mezi Gwen a jejím otcem, který je kapitánem u policie, což vede k strhujícím vizuálním momentům, při kterých vám spadne čelist. Scény, jako jsou tyto, jsou zářným příkladem toho, jak estetická krása filmu hraje do karet emocionálnímu příběhu.

Foto: Sony Pictures

Vizuál je skutečně brilantní a úchvatný. Bylo by snadné celou recenzi držet na této vlně, ale zásadní filmové momenty vás zasáhnou díky napjatému příběhu a nezapomenutelným postavám. Miles je stejnou charismatickou osobou, kterou jsme si zamilovali v prvním filmu, ale nyní, když dospívá, je to ještě konstantnější. Stále nedokáže říct pravdu o sobě své portorikánské matce a svému otci.

Nejpůsobivější je, že nový Spider-Man je dokonalou poctou všem univerzům Spider-Mana. Všude se objevují vtipné odkazy na staré kreslené filmy. Jak příběh graduje, tak dochází k tolika zvratům, že vám z toho jde hlava kolem. Ale díky bezchybnému tempu a poutavému příběhu jste připoutání k plátnu. Tak moc, že když to skončí, budete v šoku, protože jste plně připraveni na další díl. Ale jestli je jedinou mou výtkou k filmu to, že ve mně zanechal neutuchající touhu po pokračování, tak se mu to zatraceně povedlo.

Foto: Sony Pictures

Každá vteřina filmu působní pečlivě propracovaně a nádherně. Od úchvatné animace, neuvěřitelně poutavému příběhu, našlapané nové originální hudbě, se spojuje vše jako celek velkolepého Spideyho dobrodružství. Nerad bych v první polovině roku dělal nějaké závěry, ale nebál bych se tvrdit, že animák roku už máme za sebou. Spider-Verse ve vás zanechá nadšení pro další filmy v čele s Milesem Moralesem a nadšenost pro animáky obecně.

Foto: Sony Pictures