Duna od amerického spisovatele Franka Herberta patří k nejpopulárnějším dílům žánru sci-fi. Není proto divu, že se tato knižní sága v minulosti už dočkala nejen filmového, ale i seriálového zpracování. Ta však zdaleka nesplňovala potenciál v díle obsažený. Po letech se tak dostalo na další adaptaci. Té se tentokrát ujal ambiciózní režisér Denis Villeneuve. Ten má se zamýšlenou sérií velké plány. Má jít o Star Wars pro dospělé. Jak se tedy vydařil jeden z nejočekávanějších filmů posledních let, odehrávající se z velké části na pouštní planetě Arrakis, která je zdrojem velké moci?
Denis Villeneuve je vizionář a tvůrce s neskutečným citem pro detail. Jeho Blade Runner 2049 byl ro mne jedním z největších sci-fi zážitků posledních let. Film jednak skvěle navazoval na rozšířenou verzi původního Blade Runnera, jednak přicházel s novými, dechberoucími výjevy a zajímavě prohluboval a rozvíjel původní zápetku. Přesto se jednalo o velký kasovní propadák a divácky značně nekomfortní film. Vzhledem k typickému pozvolnému způsobu vrstvení zápletky se lze něčeho podobného obávat i u Duny. Nebo ne? Duna je rozhodně vizuálně neskutečně pohlcující film, u kterého budete v řadě scén lapat po dechu. Ruku v ruce s nádhernými lokacemi, efekty a vlastně vším, co lahodí oku, kráčí i soundtrack od Hanse Zimmera, který zde dle mého skromného názoru předvádí jeden z nejvýraznějších a na poslech i nejvelkolepějších výkonů své kariéry. To všechno z filmu doslova vyvěrá na všechny strany a je zkrátka znát, že tento projekt netroškaří nikde.
Největší devizou snímku je jeho roztahanost, která by nevadila, pokud by celý film nekončil vlastně v tom nejlepším. Je skvělé, že se buduje prostor pro nadcházející díly, jen velkou část publika může trochu zklamat, že se jedná o první část příběhu, který je rozdělen na dvě (samozřejmě se počítá s ještě více díly). To vyvolává strach, aby počin nedopadl stejně, jako třeba obdobné ambice si kladoucí Warcraft, ve kterém se toho dělo příliš a hlavní příběh přitom tak komplikovaný, nebo zajímavý nebyl. To samé s pár výjimkami vlastně platí u Duny, kde hlavní linka okolo protagonisty Paula (Timothée Chalamet) není nikterak složitá nebo neuchopitelná, události, postavy a zápletky na ni nabalené ale ukazují obsáhlost knižní předlohy a tak trochu obtíže, jaké její přenesení na filmové plátno způsobuje – protože se toho vlastně moc neděje, a přitom by to všechno zasloužilo rozvinout na větším prostoru. Nejen svou rozmáchlostí a velkolepostí by celé látce možná mnohem více slušelo seriálové zpracování ve stylu Hry o trůny.
Co se týče toho, jak film působí na oko diváka – jedná se zkrátka o pastvu, o vizuální magii. Kostýmy, efekty, kamera, herecké výkony (jakkoli mají jednotlivá hvězdná jména poněkud málo prostoru) – vše šlape jako na drátkách. Hrdinové jsou výborně obsazení, záporáci jakbysmet (Stellan Skarsgård je v úloze antagonisty Barona naprosto fenomenální). Zvraty možná působí lehce předvídatelně (nejen pro znalce předlohy), přesto máte při sledování pocit, že se opravdu díváte na epickou ságu z dalekého vesmíru. A to je něco co ve filmové sci-fi už po čertech chybí. Svět a vesmír Duny má očividně naprosto typickou poetiku, která ho odlišuje od čehokoli, co jste doposud viděli. Kdybych na Dunu šel čistě jen proto, abych se kochal filmovou estetikou a výrazným soundtrackem, byl bych stoprocentně spokojen. Hlavní dějová linka však není zdaleka tak vtahující, jak jsem si od tak očekávaného filmu sliboval. Záleží samozřejmě na tom, jak si Duna v kinech povede, protože jsem přesvědčen, že další filmy rozhodně přidají na obrátkách. Mytologie a celé fungování fikčního světa mají v sobě velké kouzlo.
Verdikt
Duna je bezesporu jedním z těch filmů, na něž si prostě do kina musíte zajít. Jde o snímek, který nikterak nezastírá ambice být na příští léta součást dominující filmové ságy. Předestírá před očima diváka propracovaný, úchvatný svět, který dýchá a fascinuje. Problém je, že jednotlivé postavy navzdory svým hvězdným představitelům působí příšerně chladně, sterilně. Vyjma Jasona Momoy a jeho charismatického ztvárnění postavy jménem Duncan Idaho tu jen málokdo zanechá výraznější stopu v paměti diváka. I přes výraznost a zapamatovatelnost výtvarné stránky filmu tu chybí cosi jako duše. Je to jako sledovat dokonale promazaný stroj, kde vše pracuje jak má, ale přesto působí tak trochu uměle. Tato první část je zkrátka jakýmsi úvodem – příslibem velkolepých událostí a přitom působí, jako byste příběh, který mohl čítat několik sérií seriálu vtěsnali do celovečerní podívané. Přesto jsem si z kina odnesl zajímavý (byť lehkým zklamáním prodchnutý) zážitek, po kterém se určitě budu těšit na další díly a že se toho v nich odehraje víc a dynamičtěji, než zde na prostoru více jak dvou hodin. Protože tohle rozhodně potenciál má a Denis Villeneuve je více než schopný režisér a vypravěč, jen je třeba přistoupit na to, jakým způsobem příběh rozvíjí…
Duna / Dune
Trailer
USA 2021, 155 min
Sci-Fi / Dobrodružný
Režie: Denis Villeneuve
Hrají: Timothée Chalamet, Rebecca Ferguson, Oscar Isaac, Jason Momoa, Josh Brolin, Javier Bardem, Zendaya, Stellan Skarsgård, Dave Bautista, a další.
