Po více než třech dekádách se fanoušci kyberpunkového sci-fi dočkali. Kultovní film, který spolu s Vetřelcem v osmdesátých letech odstartoval kariéru jednoho z největších režisérů současnosti, Ridleyho Scotta, dostal druhou kapitolu. Očekávání rozhodně nejsou malá, už jen pro množství otázek vyvolaných původním filmem. Jak se s tím tedy popasoval nadaný Denis Villeneuve (Příchozí), který dostal jeden z nejočekávanějších snímků tohoto roku na starost?
Jedním slovem: bravurně! Málokdy se mi stává, že bych byl při sledování filmu doslova přikurtován k sedačce a nemohl se sehnout v napjatém očekávání, co mi přinese další záběr, jako v tomto případě. Přesto se nedá říci, že by snad nový Blade Runner měl nějak příliš svižné tempo. Podobně jako u prvního dílu, i zde převládá velmi pozvolný způsob vyprávění. Ten však i přes velmi úctyhodnou stopáž nepůsobí natahovaně, přímo naopak. A nemá v tom prsty jen úchvatná vizuální stránka či neskutečná hudba (celá zvuková stránka filmu je na Oscara). Snímek je od první minuty prosycen neskutečně pohlcující atmosférou, čímž jen perfektně navazuje na staršího filmového bratříčka.
V případě tohoto filmu je poměrně těžké zdržet se vyzrazení zápletky. Co si však dovolím říci je to, že autoři se opravdu nebáli zodpovědět řadu palčivě očekávaných otázek z první části. Na většinu věcí zde opravdu dostanete odpověď, ba dokonce je zde perfektně a do pořádné šíře rozvinut nejeden ústřední motiv. Blade Runner 2049 je celkově jedním z nejlepších pokračování, jaká jsem kdy viděl. Kdyby se takto měl k výchozí látce kupříkladu i Prometheus, hned by bylo ve sci-fi světě lépe. V tomto směru tak divák musí obdivovat nejen příběh, který přidává do známého schématu mnoho nového v otázce podstaty lidství, ale i celkový vzhled fiktivního světa. Zde se totiž dokonale podařilo vybalancovat technický pokrok, jaký za tu dobu filmový průmysl zaznamenal, s návazností. Ačkoli jsou efekty úchvatné, stále věříte tomu, že jste se navrátili do stejného světa, kde sice uběhla nějaká doba a řada věcí je modernizovaných, nicméně stále je to ten stejný, temný a přetechnizovaný svět antiutopické budoucnosti, jaký dobře známe.
Nestane se tak to, co známe kupříkladu ze série Star Wars, kdy v prequelové trilogii vypadalo vše mnohem moderněji, než v časově starší původní trilogii, jež se chronologicky odehrávala později. Díky tomuto faktu je jen snazší se hladce nechat pohltit filmem a užívat si každý záběr. A že je takových momentů opravdu mnoho! S neskutečnou citlivostí je tu podávána láska, hledání vlastní minulosti a účelu, jakož i nyní mnohem silnější boření hranic mezi lidmi a replikanty. Nejen že se v novém Blade Runnerovi dočkáme definitivního rozuzlení zápletky nastolené dříve, snímek obstává i sám o sobě jako plnohodnotný počin, u něhož však znalost původní filmové látky rozhodně není nikterak na škodu. Odkazy a odbočkami směrem k minulosti se zde nešetří, byť je vše po dlouhou dobu velmi mlhavé. Divák se ale nemusí bát, že by se historie univerza ignorovala.
Ve vrstevnatém dění potěší, že, podobně jako u jedničky, i zde až do poslední minuty nevíme, jak se film vyvine a společně s hlavním hrdinou, Blade Runnerem „K“ (Ryan Gosling) většinu času tápeme. K totiž vyšetřuje velmi citlivou událost, jež sama o sobě může definitivně převrátit naruby celou společnost. Své k tomu má co říci i skrývající se starý známý Deckart (Harrison Ford), či majitel korporace vyrábějící nové verze replikantů, Niander Wallace (Jared Leto) a řada dalších nových i starých známých charakterů. Více z příběhu prozrazovat nebudu, protože spoilery v tomto případě číhají doslova za každým rohem. Co se týče hereckých výkonů, zde si nejde příliš na cokoli stěžovat. Každý z aktérů se role zhostil velmi přesvědčivě. Osobně mi však přišel nejslabší právě Leto, jehož slepý (herec se kvůli roli skutečně dočasně oslepil) „zloun“ mi zrovna dvakrát nesedl. Rozhodně šlo ale o lepší herecký výkon, než v případě Jokera ze Sebevražedného oddílu. O stránce hudební už jsem se zmiňoval. Je pozvolná, jímavá, dramatická, a výtečně koresponduje s děním na plátně. Chvílemi je též zvolen výborný kontrast mezi hudbou, a úplným tichem, podtrhujícím sílu daného okamžiku.
Verdikt
Blade Runner 2049 je pro mne osobně jedním z nejlepších filmů, jaké jsem měl letos to štěstí vidět, ba dost možná nejlepším letošním sci-fi (čímž u mne z piedestalu sesadil Válku o planetu opic). Ostudu předchůdci tak rozhodně neudělá. Ba naopak. V leckterém ohledu jej možná i předčí. Akce a efekty zde sice jsou přítomny ve slušné, dech beroucí dávce, ustupují však hutné, svízelné atmosféře zítřka. Nejen že se výborně rozšiřuje už známý svět, ale je do něj vnášena řada nových motivů, čímž jste ponecháni napjatí až do samého závěrečného odhalení. Nejedná se tak o pouhé krásně vyhlížející pozlátko, ale o sequel se vším všudy, který zachovává a ctí ducha předlohy s láskyplnou citlivostí. Dlouhé a pozvolné tempo vyprávění, kladoucí důraz na každičký detail a záběr možná nesedne každému, o to víc však snímek ocení fandové původního Scottova filmu. Denis Villeneuve a jeho tvůrčí tým se zkrátka předvedli v nejlepší možné formě a mně osobně chybělo jen velmi málo k tomu, abych snímku „napálil“ plné hodnocení. Upřímně se už teď nemůžu dočkat toho, jak bude v podání tohoto režiséra vypadat kupříkladu chystaná Duna…
Blade Runner 2049
Trailer
USA, Kanada, Velká Británie, 2017, 163 min
Sci-Fi / Thriller
Režie: Denis Villeneuve
Scénář: Hampton Fancher, Michael Green
Předloha: Philip K. Dick
Hudba: Benjamin Wallfisch, Hans Zimmer
Hrají: Ryan Gosling, Harrison Ford, Sylvia Hoeks, Ana de Armas, Robin Wright, Jared Leto, Dave Bautista, Carla Juri, Mackenzie Davis, Lennie James, Barkhad Abdi, Edward James Olmos, David Dastmalchian, Hiam Abbass, Mark Arnold a další.
