Recenze: Příchozí (2016) – Amy Adams se snaží navázat první kontakt

Sci-fi film nemusí být jen tupá akční vyhlazovačka, to dokazuje Denis Villeneuve, který se po skvělém thrilleru Sicario: Nájemný vrah vrací do kin s novinkou Příchozí. Jak si režisér očekávaného pokračování kultovního Blade Runnera poradil s látkou mimozemských civilizací?

Denis Villeneuve na sebe poprvé celosvětově upozornil v roce 2013 strhujícím thrillerem Zmizení. V hlavních rolích tenkrát excelovali Jake Gyllenhaal, Hugh Jackman a Paul Dano. Že nejde o ojedinělý úspěch Villeneuve potvrdil loni, když loni na festivalu v Cannes představil krimi thriller Sicario: Nájemný vrah. Nelze se tedy divit, že jeho novinku Příchozí jsme všichni vyhlíželi s nemalým očekáváním.

V Příchozích sledujeme profesorku lingvistiky, Louise, jež se stane součástí elitního týmu snažícího se zjistit, jaké jsou úmysly mimozemšťanů, kteří přiletěli na Zemi. Zatímco se Louise snaží přijít na způsob jak s mimozemšťany komunikovat, svět žije v paranoie a nejistotě. To se odráží nejen skrz televizní broadcast vyobrazující reakce obyčejného lidu očekávajícího viditelné kroky od svých vůdců, tak i dilema těch, kteří stojí v čele národů. Ačkoli tyto aspekty působí až překvapivě reálně, účelem filmu není zpracovat co nejuvěřitelnější teorii, jak by to mohlo vypadat, kdyby na Zemi opravdu přistály mimozemské vesmírné lodě.

Stěžejní část příběhu totiž tvoří také soukromé trauma hlavní postavy. Již prolog nám prozradí, že Louise měla dceru, o kterou přišla kvůli zhoubné nemoci. Téma zhrzeného hrdiny vyrovnávajícího se s osobní ztrátou je v mnoha filmech jen zneužité klišé, jak dát jinak ploché postavě alespoň trochu hloubky. Ne však zde. S postupující stopáží začne být jasné, že neustále se vracející motiv ztracené dcery, není jen prostředek, jak jinak velmi logické a věcné podívané přidat trochu lidskosti, ale že za tím půjde o něco mnohem podstatnějšího. 

Skvěle vyvážený příběh vycházející z povídky Teda Chianga Příběhy vašeho života není ale to jediné, co dělá z Příchozích nezapomenutelnou podívanou. Villeneuve dokazuje, že své režisérské řemeslo perfektně ovládá a připomíná nám, že aby film byl opravdu dobrý, je potřeba věnovat obsahu i formě stejnou dávku pozornosti. Proto se nelze obejít bez toho, aby se nezmínila minimálně precizní kamera Bradforda Younga a dechberoucí soundtrack Jóhanna Jóhannssona, tedy pravděpodobně nejvýraznější audiovizuální aspekty vytvářející neskutečně poutavou atmosféru celého snímku.

Verdikt

Příchozí útočí na titul film roku. Denis Villeneuve si již nadobro zajistil status režiséra, jehož každý další snímek budeme bedlivě sledovat. Po Zmizení a Sicario jde o další podívanou, která je silná jak příběhově, tak i samotným zpracováním. Navíc Villeneuve dokazuje, že ne každého festivalového režiséra hollywoodská mašinérie semele a sebere mu jeho rukopis. Napadá mě, zda není pomalu čas Villeneuvea řadit k režisérům jako Scorsese a Fincher? Klepu na dřevo a odpovídám: není.

Příchozí (Arrival)
Trailer
USA, 2016, 117 min
Drama / Mysteriózní / Sci-Fi / Thriller

Režie: Denis Villeneuve
Scénář: Eric Heisserer
Kamera: Bradford Young
Hudba: Jóhann Jóhannsson
Hrají: Amy Adams, Jeremy Renner, Forest Whitaker, Michael Stuhlbarg, Tzi Ma, Mark O’Brien

RECENZE
Jana Trnková
95 %
Sdílejte

ZANECHAT ODPOVĚĎ