Po Jasonu Aaronovi, který nejmocnějšímu čaroději Marvelu (a také Thorovi) vtiskl zbrusu nový směr, zároveň jej značně oslabil a tak trochu vrátil na začátek tím, že nechal skoro všechnu magii vymizet a zároveň jí vtiskl pojetí, díky kterému se za její užívání platí velmi vysoká cena, se po čtyřech svazcích ujal série nový scénárista. Je jím (mimo dalších spoluautorů) Dennis Hopeless. Jak se mu podařilo navázat na svého úspěšného předchůdce? To si povíme v dnešním Komiksovém okénku.
Inu, tak nějak polovičatě. Možná proto i dále v sérii pokračoval s novým runem Donny Cates. Největší devizou tohoto příběhu je pro mě Doctor Strange samotný. Proč? Pro svou neohroženost. V Aaronově runu jsme byli svědky pádu svého času nejmocnějšího mága všech dob až na samotné dno, kdy paběrkoval, pátral v ruinách po cetkách se zbytečkem magie a musel se mnohdy spokojit s vlastním intelektem, nebo v horším případě s holýma rukama a sekyrou. Zde tomu tak samozřejmě částečně je také – ostatně příběh víceméně navazuje na předchozí části, ale…
Zatímco u Aarona jsme skutečně byli svědky osudových momentů, kdy jsme se o našeho hrdinu, který všemu čelil s odřenýma ušima a tak tak z toho všeho nějak vybruslil, zde se nic takového nekoná. Strange má každou situaci pevně v rukou a vždy si bez problému poradí. Jen si občas jakoby mimochodem postěžuje, že magie není čím bývala. Vytrácí se tak jeden z těch zásadních příběhových prvků, pro které byla tato nová sólová řada v rámci All-New, All-Different Marvel jedinečná a vlastně svým způsobem v jistém ohledu i revoluční. Což je škoda. Pryč jsou noví, nevšední záporáci jako mimozemská inkvizice Empirikul, nebo Mr. Misery, entita vzniklá z nahromaděné čarodějovy bolesti, utrpení a negace, toužící mu to vše vrátit.
Namísto toho je naoko v čele všeho zla Baron Mordo, který byl v předchozích částech svým návratem zvěstovatelem zla, které dostalo neskutečnou moc a je jiné, než jsme jej znali. To celé ale zde hodili do koše a z Morda z nějakého důvodu udělali vtipkující, přihlouplou loutku která nejen že má několik příležitostí hrdiny zadupat do země, ale celkově je tak trochu parodií sebe sama a jakousi ozvěnou stříbrného věku komiksů, kde byl každý záporák (s jistou nadsázkou řečeno) nabubřelý a upovídaný hlupák, opájející se svou mocí, vysvětlující zcela zbytečně své plány a sloužící jen jako obdoba boxovacího pytle. Pokud to ale byl záměr, tak se to povedlo. Jen je to zkrátka vale bezvýchodné atmosféře, která činila v tomto runu polovičatá vítězství Doctora Strange o to významnějšími.
Příběh se točí okolo boje Strange, Kingpina a několika dalších vedlejších postav právě s Mordem, který obsadil Sanctum Sanctorum a prostě a jednoduše uvrhl New York do chaosu. V pozadí toho všeho stojí Captain America ovládaný Hydrou, Baron Zemo a další záporáci (díky čemuž to celé působí jako jakýsi výplňový mini event na pozadí většího příběhu, který ale neznáme a ke čtení toho komiksu bychom jej ani neměli potřebovat – v Mr. Misery jsme se taky setkali s ženským Thorem a nemuseli jsme jeho příběhy dokonale znát). Celé dění je vzdor zdánlivé přímočarosti navíc docela chaotické a byť se docela dobře hláškuje (vyjma Spider-Woman, které prostě ta drsňácká cynická póza příliš nesedí), je to ve srovnání s Aaronem málo a tato komiksová kniha vlastně do dění nevnáší nic nového, nic inovativního, nic nečekaného.
Verdikt
Tajná říše celkem citelně trpí slabším finále a dojezdem Aaronovy série, která pro Nejmocnějšího čaroděje sice začala zábavně a revolučně, ale když se to vezme kolem a kolem, tak vlastně tak nějak vyzněla do ztracena. S nástupem nových scénáristů zůstává lehce vyprázdněný akční příběh, který sice zaujme kresbou a celkovým vizuálem (byť odešel Chris Bachalo se svou typickou kresbou (která byla také základem úspěchu Strangeovy nové řady), je vidět že se kreslíři opravdu snaží jít svou cestou a daří se jim to), ale po stránce děje výrazně pokulhává. Mnohem víc pak baví vedlejší příběhy na konci knihy, zvláště pak ten, kde se Strange setkává se zapomenutým přízrakem vlastní přítomnosti a celé vyprávění je prostoupeno střídáním současného, a retro kresebného stylu v restrospektivních „prostřizích.“ Dost možná se v tom odráží i síla postavy, která většinu své existence sloužila spíše jako mentorský, vedlejší charakter silný v kratších epizodkách, než ve vlastním runu plném shizofrenických multidimenzionálních střetů. Bez silného scénáristického vedení se ukazuje, jak obtížně je Doctor Strange uchopitelná postava. Přesto se nejedná o špatný příběh, má své zajímavé a zábavné momenty, jen je zkrátka a dobře – průměrný. Navíc mu citelně podráží nohy fakt, že se tu odkazuje na jiné události a řady, které nemůžeme znát, protože u nás nevyšly.
Pokud si tento komiks pořídíte a přečtete, rozhodně jej nezapomeňte ohodnotit na ComicsDB. Dílo Doctor Strange #05: Tajná říše u nás vyšlo v roce 2020 pod hlavičkou nakladatelství Crew, jemuž děkujeme za poskytnutí recenzního výtisku. Zakoupit si jej můžete zde.
Doctor Strange #05: Tajná říše
USA, 144 stran, u nás vydala Crew v roce 2020
Scénář: John Barber, Dennis Hopeless
Kresba: Dan Brown, Juan Frigeri, Scott Hanna, Niko Henrichon, Mark Morales, Kevin Nowlan, Terry Pallot, Tom Palmer, Javier Tartaglia, Dexter Vines
Vydání: 1.
Vazba: paperback
Formát: 170×260 mm
Tisk: barevný
Překlad: Kateřina Tichá
Žánr: akční, superhrdinský, fantasy