Chystaná pecka, která definitivně uzavře jednu velkou kapitolu jistého propojeného komiksového vesmíru, se už řítí do kin. Brzy se dozvíme, jak vyvrcholí to vše, co jsme viděli v Infinity War. Ještě předtím ale možná stojí za to si připomenout podstatnou část vývoje, jaký naši hrdinové na cestě k tomuto střetu prodělali…
Endgame nebude koncem jen celé Třetí fáze MCU (Marvel Cinematic Universe). V jistém smyslu půjde i o zakončení linky s titánem Thanosem, k níž se postupně a pomalu směřovalo již od prvních Avengers, kde se poprvé objevil v potitulkové scéně. Jako jedna táhlá linka pak filmy propojovaly mocné Kameny nekonečna. Avengers a ostatní hrdiny v podstatě odstartoval Joss Whedon. Žezlo po něm posléze převzali bratři Russoové.
A byl to právě kultovní režisér a scénárista Joss Whedon, kdo se prve chopil kormidla a představil nejmocnější hrdiny světa v nahláškovaném, akcí nabitém spektáklu, kterým vyvrcholila celá První fáze, a jenž se už navždy zapsal do dějin komiksového filmu. Největší vadou prvních Avengers je záporák, protože ačkoli je Loki výborný antihrdina, nedostal zde zdaleka dostatek prostoru, a celý jeho plán vlastně ani nedával moc smysl (jak trefně poznamenal Tony Stark). Jeho přičiněním se totiž Avengers dali dohromady. Tato výtka však byla upozaděna oťukáváním se jednotlivých postav, břitkými slovními výměnami, či závěrečnou bitvou uprostřed New Yorku. Největším kladem snímku je bezesporu prostor, věnovaný všem hlavním postavám, a jejich roli v dění. Nutno dodat, že v potitulkové scéně se zde vůbec poprvé objevil šílený titán Thanos, který se později ukáže být hlavním a největším záporákem celého universa…
Ve vyváženém poměru zde dostalo prostor početné uskupení hrdinů, z nichž žádný zde není do počtu. Svého času šlo o něco dosud nevídaného a jakkoli je film možná slabší pokud jde o příběh, právě provázáním různých filmů a jakýmsi spojením jejich osudů v jednom počinu je to úctyhodný projekt, na kterém Marvel dále staví a bude jej už jen rozšiřovat a obohacovat. Následovaly sólovky a zklamání v podobě druhých Avengers, kdy smíšené reakce nepřímo (a možná i přímo) vedly k Whedonovu odchodu. Režisér tu stál před těžkým úkolem: navázat na předchozí úspěch svých prvních Avengerů. Dále pak přijít s něčím novým, a trochu „pošoupnout“ hrdiny nutným směrem. Druzí Avengers trpí prokletím většiny sequelů. Divák je namlsaný z již viděného a touží vidět něco nového, co mu vyrazí dech. U natolik provázaného filmového universa, které Marvel buduje, to platí dvojnásob. Málokteré pokračování dokáže naplnit touhy svých diváků. A i když ano, první dojem lze získat jen jednou.
Bohužel to značně selhává a osobnost mechanického záporáka je dovedena do extrému. Ultron zde byl postaven do pozice maniakálního, vraždícího a pubertálního děcka s prakticky neomezenými možnostmi, s nimiž neví co si počít a tak pouze celkem nesmyslně kope kolem sebe. Celý závěrečný, a nutno si přiznat, tak trochu hloupý plán na zničení lidstva imitující meteorit, jenž zničil dinosaury je sice dobrou sekvencí pro akční scény, ale geniální plán, hodný Ultronových možností to rozhodně není. Ultron měl k dispozici všechny vědomosti a možnosti (nejen) internetu! To znamená prakticky veškeré vědění lidstva! Mohl se nabourat kamkoli a celkově měl bezpočet možností Avengers zničit dříve, než by si vůbec stačili uvědomit, která bije. To by ale celý film trval pár minut. Rozpačitě působí i podtitul filmu vzhledem k tomu, že “Ultronův věk” trval maximálně pár týdnů. Zrození Visiona, příchod Wandy a Pietra (a Pietrova následná smrt), připravování půdy pro další rozšiřování fikčního universa (Wakanda, zárodky Občanské války superhrdinů) ale fungují výborně. I když asi nikdo dosud úplně nechápe, jak vlastně Vision funguje a co vše umí.
Zápletka se také točí okolo dalšího Kamene nekonečna, obsaženého v Lokiho žezle, tedy kamene mysli, s jehož pomocí vznikl android Vision. Objevení Thanose v potitulkové scéně pak opět navnadilo na střet, jenž brzy úplně vyvrcholí.
Dalším stupínkem na cestě ke střetu s Thanosem byla Občanská válka superhrdinů. Ta rámovala zápletku v třetím filmu s Captainem Americou. Toho se, stejně jako druhé sólovky tohoto hrdiny ujali bratři Joe a Anthony Russoové. Zmíněné duo zde ve svém druhém snímku MCU prokázalo schopnost ukočírovat film s velkým množstvím postav a kvalitním padouchem, což se později mělo plně projevit v Infinity War, kterou po odchodu Josse Whedona dostali na starost. V tomto filmu se pak mimo jiné poprvé představil v rámci MCU Spider-Man s tváří Toma Hollanda, a Black Panther, jehož hraje Chadwick Boseman. Tento klín, vražený mezi superhrdiny značně předznamenal budoucí dění a vůbec rozhodil karty dost zajímavě.
A dostáváme se k zatím poslednímu dílu Avengers, který asi v srdcích komiksových diváků zanechal největší stopu. Nejenže tu konečně máme výborného záporáka, jenž je středobodem celého filmu a paradoxně je pro jeho charisma a motivaci (jakkoli zvrácenou) celkem těžké jej nenávidět, ale jedná se o velký event, který nadobro změní celé MCU jednou provždy. Další fáze, které se po Infinity War budou odvíjet, budou bezesporu něčím novým, něčím odlišným. Krom Thanose samotného je největším plusem brilantní vyváženost celého počinu, kdy se daří udržet film přehledným a hlavně; neskutečně zábavným! Od první scény až po tu poslední se neustále něco děje a vy se při sledování prakticky ani nestíháte nudit. Závěrem filmu prostupuje temnota a celkem překvapivá depresivnost a definitivnost, u které nezbývá než doufat, že nebude další částí pohřbena. V rámci universa snímek navíc nabízí i nejedno překvapení, které ocení zejména ti, jenž viděli předchozí snímky. Skutečná provázanost celého universa se odráží v Kamenech nekonečna, které jsou konečně zasazeny do celkového kontextu, je nám odhalen jejich účel. Bezpočet otázek, které nedaly debatujícím fandům po dlouhá léta spát, jsou konečně zodpovězeny. Skepsi stranou, Avengers: Infinity War jsou splněným snem fanoušků superhrdinského mainstreamu a zaslouží si veškerou pozornost.
Těšme se tedy na Endgame, která vstoupí do kin už 25. dubna…
