Nedotknutelní jsou obecně (a právem) považováni za jednu z nejdojemnějších a nejlepších novodobých francouzských komedií. A jelikož Hollywood nerad nechává slibný námět ležet ladem, rozhodl se krásný film dle skutečné události přetavit do amerických kulis a představit zejména tamnímu publiku…
Nutno říci, že divácky i poměrně úspěšně. Dost možná za to může herecké duo v ústředních rolích v podobě populárního komika Kevina Harta a zejména seriálem Breaking Bad (u nás Perníkový táta) proslulého Bryana Cranstona. Může to ale také být tím, že americké publikum původní film příliš nezná.
Hlavní důvod je ale jasný: peníze. Okolo těch se zkrátka filmový průmysl točí a dává tak vzniknout mimo jiné i někdy milovaným a jindy zase nenáviděným remakům. U některých filmů je kupříkladu jejich nebývalý úspěch dán tím, že starší bratříček není tolik známý (Sedm statečných z roku 1960 by mohlo vyprávět, neb jsou remakem japonského filmu Sedm samurajů), nebo naopak je už starý a nový kabátek by mu slušel (tady se přímo nabízí nejen páně Jacksonův King Kong z roku 2005). Jsou tu i momenty, kdy se pokračování přímo vyžadují.
Tam hrají prim zejména nejrůznější hororové série, ať už jde o slashery, kde prostoduší námět jednoduše přímo umožňuje generovat slušný zisk v zaběhnuté sérii (nemohu nezmínit příjemné loňské překvapení v podobě Halloweenu), ale i povedený koncept, jenž je prostě škoda nevyužít, dokud sype. Tam je asi každému jasné, že jde o série typu Saw, které se těší nebývalému úspěchu u publika a stačí jen malých úprav a naroubování na aktuální trendy – tam se zase může směle vytasit letošní Úniková hra, která už si na sebe stačila v tržbách vydělat hned několikrát a pokračování je tak prakticky jisté.
A nejsou to jen remaky, někdy docházelo přímo k přivlastnění si už natočeného filmu, jen s přestříháním/přetočením některých scén. Toto se stalo dokonce s filmem tuzemské legendy Karla Zemana. Jednalo se o Cestu do pravěku, o které si dodnes v USA řada lidí myslí, že je americkým filmem, nebo vznikal v koprodukci. V takto upravené verzi, nazvaná Výprava na počátek času byly vystřiženy všechny scény se záběry na česky psaný deník. Američtí tvůrci přidali i jiný začátek, kde nahradili Zemanovy záběry scénami amerických chlapců, jenž díky indiánské šamanské soše a loďce vplují z Central Parku do pravěku. Krom toho byla také pozměněna jména hlavních postav. Konkrétně je pojmenovali Jo-Joe, Tony, Doc a Ben. Místo scén s deníkem byly přidány komentáře. Americká verze snímku pak nekončila nalezením trilobita u moře, ale Velkým třeskem.
Pak jsou tu i jiné důvody pro novou verzi, a zde se už dostáváme k rebootům a restartům značek, které jsou úspěšné, ale z nějakého důvodu (odchod režiséra, stáří herce, ukončení série, apod.) je prostě třeba natočit novou verzi. Tam by mohl vyprávět Hellboy, kdy původní del Torovy plány na trilogii s Ronem Perlmanem v hlavní roli ztroskotaly a zůstalo jen u dvou snímků, které jsou i dnes dosti populární. Letos se můžeme těšit na zcela novou verzi Hellboye s jiným obsazením a tvůrčím týmem.
Jakkoli se remaky mohou jevit zbytečnými, mají zkrátka celkem dlouze zažitou tradici a nevypadá to, že by se s nimi mělo přestat. Snažil jsem se zpaměti zmínit jen pár méně bolestivých předělávek, doufaje že na ty špatné vzpomínat moc nebudeme. Nezbývá než závěrem doufat, že bude v roce letošním více, než méně špatných remaků a i v kinech běžící The Upside (Nedotknutelní) se zařadí spíše do té první skupiny.