Do kin se blíží uvedení hororového snímku Winchester: Sídlo démonů, založeného na skutečném stále stojícím posedlém domě. Při té příležitosti si tedy pojďme připomenout několik „áčkových“ hororů, naplněných tajemnou atmosférou, které rozhodně stojí za to vidět. O tom, že bylo od začátku nového století natočeno mnohé a bylo tak těžké vybrat jen pár počinů, se můžete přesvědčit níže…
V zajetí démonů 1 a 2
Tady jsem se zkrátka nemohl rozhodnout, a tak jednoduše toto místo připadlo oběma hororům jednoho z nejvýraznějších (nejen) hororových režisérů dneška Jamese Wana. Conjuring umně snoubí „reálnou“ historii skutečných událostí (jakkoli je to diskutabilní) vymítačských případů manželů Warrenových, amerických lovců duchů, kteří si z podivného řemesla udělali prosperující byznys, a vlastní hororovou tvůrčí imaginaci. Ačkoli první část je díky spíše nepojmenovanému zlu možná o krapet lepší, dvojka s démonickou entitou, zvanou Valak (tato pro mne až znepokojivě děsivá jeptiška mimochodem dostane (podobně jako posedlá panenka Annabelle) vlastní spin off) má rozhodně víc než jen něco do sebe. Obě části jsou zkrátka konzumním hororem v nejlepším významu toho slovního spojení.
Stáhni mě do pekla
Sam Raimi je cvok. To ví snad každý, kdo si užil ryzí a přece perfektní slasher Evil Dead, jeho černým humorem prolezlé pokračování, či třetí díl, který byl už ryzí přepáleně béčkovou akční komedií. Po Spideyho trilogii se Raimi vrátil s velkým gustem k hororovému žánru. Výsledkem se tehdy stalo Stáhni mě do pekla; umně namíchaný mix lekaček, strašidelné atmosféry a typicky vybroušeného humoru, tentokrát přítomného spíše v míře menší než velké, ale to vůbec nevadí. Myslete na to, že rozzuřit cikánskou věštkyni se nevyplácí, až se zase budete smát tuzemské Jolandě. Prokletí by nikdo z nás nechtěl, že.
Insidious
Opět James Wan a tentokrát počátek později už bohužel značně vyčpělé série, slabší takřka s každým dílem. Nicméně právě první část měla víc, než jen běžnou hororovou rutinu. Wan, ačkoli točí na první pohled ryze konzumní horory, dokáže látce dát i něco víc, díky čemuž je milován nejen masami, ale i kritiky. První dvě části držely velmi dobře pohromadě nejen díky sympatické hlavní představitelce, která je ostatně k vidění i v dalších částech. Vymítání a cestování do jiných dimenzí dostává zcela nový význam.
Silent Hill
Typicky zamlžená hororová podívaná, jaká může vzniknout jedině na základě výborné japonské herní předlohy. Silent Hill je tíživou atmosférou až na kost prolezlým dramatem o hledání ztracené dcery uprostřed zapadlého a na první pohled i opuštěného stejnojmenného městečka. V temných koutech však (ne)překvapivě číhá mnohem víc, než jen zapomenutá historie jednoho místa, ale i tvorové, kteří by svou až groteskní děsivostí možná nadzvedli ze židle i Hieronyma Bosche.
Žena v černém
Remake na motivy slavného duchařského příběhu je vskutku ryzím viktoriánským hororem takřka ze staré školy. Nenechte se zmást hercem v hlavní roli, tady skutečně nepůjde o pohádku o studentu čar a kouzel. Žena v černém je výborným pořádně temným hororem, ve kterém umírají děti a děsuplný přízrak se jen tak zastavit nenechá. Je jen velká škoda, že druhá část se svému předchůdci příliš nepodobala.
Kruh
Co by to bylo za novodobý hororový žebříček, kdyby se na něm neocitl jeden z nejkultovnějších a nejikoničtějších hororů všech dob. Ať už upřednostňujete originální japonskou verzi, nebo její podstatně známější remake od režiséra Gore Verbinskiho, jistě nikdy nezapomenete na dívenku, drápající se ze studny a následně z televizního přijímače ven. Mimochodem, velmi snadno zopakovatelný námět se dočkal nejen několika sequelů a remaků, ale i crossoveru. Pokud si chcete přečíst, v jakých podobách se titulní přízrak, ať už pod jménem Sadako, En-Suh, či Samara objevil, rozhodně mrkněte na naši rekapitulaci série Kruh.
Ďáblova páteř
Když zrovna Guillermo del Toro netočí temné fantasy pohádky pro dospělejší část publika, či kouzelné romance, odskočí si k plnokrevnému hororu. Sirotčinec uprostřed občanskou válkou zmítaného Španělska během třicátých let minulého století je více než vhodnou depresivní kulisou pro hororové vyprávění o setkáních s děsivým přízrakem chlapce. Už tak zvláštní prostředí, plné obětí války dostává ještě děsivější příchuť. Krvavý dluh dětského vraha je totiž třeba splatit… Hlavním a převládajícím motivem je zde překvapivě střet nevinného světa dětí s krutou realitou světa dospělého. To vše, jak už je u tohoto filmaře zvykem, v úžasném vizuálním kabátu.