Po úspěchu oscarového snímku Na západní frontě klid nás režisér Edward Berger zavádí do Vatikánu plného intrik, tajných dohod a lidských slabostí. Film Konkláve sleduje proces volby nového papeže poté, co současný papež zemře. Přestože se snímek tváří jako důležitý film o současné katolické církvi, je ve skutečnosti spíše napínavým thrillerem ve stylu Johna Grishama než seriózním dramatem.
Hlavní postavou je kardinál Lawrence (Ralph Fiennes), který má za úkol řídit konkláve k volbě nového papeže. Místo posvátné ceremonie je však tato volba plná intrik, drbů a menších či větších plánů, jak získat vliv. Divák si dokáže snadno představit, že by se v podobné atmosféře mohl volit král maturitního plesu místo papeže – možná by tu pak bylo méně latiny.
Čtěte také: Tento strhující thriller s Emmou Watson se odehrává za branami jedné z nejděsivějších sekt historie
Ralph Fiennes je v roli kardinála Lawrence fantastický. Vnitřní boj mezi dodržováním pravidel a snahou dělat správné věci se projevuje na každé vrásce jeho tváře. Postava, kterou ztvárňuje, prochází krizí víry i kariéry a nejraději by z Vatikánu odešla. Jenže právě jeho odstup a nechuť k moci z něj paradoxně činí jednoho z vážných kandidátů na papežský trůn, jelikož moc by podle něj neměl držet nikdo, kdo po ní touží. Ostatní kandidáti však nejsou o nic méně zajímaví. Kardinál Bellini (Stanley Tucci) sice tvrdí, že o papežský post nestojí, ale skrytě po něm touží, jelikož zbývající kandidáti jsou konzervativní, jako například zpátečnický kardinál Tedesco (Sergio Castellitto) a podezřelý kardinál Tremblay (John Lithgow). Do dění pak vstupuje i kardinál Benitez (Carlos Diehz), který je záhadnou postavou a jehož přítomnost má důvod, jenž se odhalí později.
Každý z kardinálů má svá tajemství a Lawrence balancuje mezi tím, zda je má odhalit, nebo nechat osud v rukou Božích. V roli sestry Agnes se objeví Isabella Rossellini, jejíž postava sice zůstává na okraji dění, ale svou tichou přítomností zvládá přitahovat pozornost a stát se jednou z nejvýraznějších postav snímku. Jak se volba nového papeže blíží a kardinálové odkrývají tajemství minulého papeže, je jasné, že Ježíš Kristus tento příběh ovlivnil méně než Agatha Christie. Nečekané závěrečné zvraty jsou absurdní, ale velmi zábavné.
Když se Konkláve soustředí na komorní drama a skryté konspirace, stává se z něj výborně napsaný thriller. Bergerův seriózní přístup k látce dodává snímku na napětí, ale zároveň umocňuje jeho melodramatický ráz, čímž dokáže potěšit diváky a přitom jim naznačit, že jde možná o něco hlubšího. I přesto však film neřeší důležité problémy, kterým čelí církev, jako jsou sexuální zločiny nebo postoje k homosexuálním vztahům a potratům, a o progresivních postojích kardinála Belliniho se nic bližšího nedozvíme.
Bergerův předchozí snímek Na západní frontě klid byl intenzivním a psychicky náročným zážitkem, zatímco Konkláve je napínavým staromódním thrillerem s výbornými hereckými výkony. Film je skutečně zábavný, i když samotní hrdinové vůbec. Když se film zaměří na lidské slabosti těchto „božích mužů,“ kteří se mění v manipulátory, jde o poutavé a pohlcující drama. Když se však pokusí o hluboké sdělení, aniž by reflektoval složité problémy, které dnes církev sužují, dopouští se Konkláve kardinálních chyb.
👍