Na Max najdete geniální sci-fi o prvním kontaktu s mimozemšťany. Film roku 2016 natočil režisér Duny

Zdroj: Paramount Pictures

Příchozí není jen film pro fanoušky sci-fi. Jde o krásný, originální, intelektuálně hluboký příběh o povaze lidstva a mezilidské komunikaci s fantastickou rolí Amy Adams. Jeden z nejlepších filmů Denise Villeneuvea je nyní dostupný na službě Max.

Snímek Příchozí, natočený podle povídky Příběhy vašeho života od Teda Chianga, oceněné cenou Nebula, se celý odehrává na naší planetě těsně po náhlém a nečekaném přistání mimozemšťanů. Avšak místo toho, aby na nás podle filmových pravidel začaly útočit, zastaví se mimozemské lodě na dvanácti místech zeměkoule a… čekají. Aby zjistila proč, najme americká vláda světoznámou lingvistku doktorku Louise Banks (Amy Adams), aby se pokusila s vesmírnou rasou komunikovat. Hledání společného jazyka brzy přinese velmi překvapivé výsledky.

Čtěte také: Furiosa bude online v rekordním čase! Film, na který se budete chtít podívat znovu

Před půl stoletím jsme stáli bok po boku se Stanleym Kubickem u filmu Vesmírná odysea. O něco později jsme se společně s Jodie Foster zaposlouchali do zvuků vesmíru a pokusili se o Kontakt. A ne tak dávno, před deseti lety, jsme ve snímku Christophera Nolana Interstellar hledali záchranu před zkázou, nahlédli do nitra černé díry a pokusili se vysvětlit dosud nevysvětlené. Podobnou cestou jako výše zmínění se vydal i další režisér – tvůrce Duny, Sicaria nebo Zmizení, muž, který cítí film jako málokdo jiný – Denis Villeneueve.

Je známo, že kanadský režisér si více než spektakulárnosti cení skromnosti, vytříbenosti a důrazu na detail. Pokud tedy po Příchozích očekáváte film plný světelných mečů, vybuchujících talířů a hořícího Bílého domu, musíte svá očekávání přehodnotit. Villeneuevův film je silným, hutným a maximálně poutavým dílem. Je to ambiciózní film, kterých je v žánru sci-fi stále nedostatek.

Ve dvanácti koutech planety, které mají jen málo společného, přistane dvanáct obrovských, téměř monumentálních vesmírných lodí. Hrozivě se rozezní sirény, vypukne panika, mediální humbuk a maximální mobilizace armády. Odkud přicházejí? Co od nás chtějí? Jsou agresivní a jaké jsou jejich záměry? To jsou nejčastější otázky. Abychom na ně však mohli odpovědět, je třeba se s vesmírnými návštěvníky spojit, komunikovat s nimi. Koneckonců neznáme jejich jazyk, nevíme, jak komunikují, ba dokonce ani nevíme, zda mají ústa. O pomoc při zodpovězení všech těchto otázek požádala armáda významnou lingvistku Louise Banks.

Hlavní hrdinka čelí nemalé výzvě, protože zatímco mandarínština, hebrejština nebo jakýkoli jiný „pozemský“ jazyk pro ni nemá žádná tajemství, pokud jde o mimozemský jazyk, musí začít úplně od nuly, jako dítě, naprosto bez výchozího bodu. V luštění řeči a písma jí pomáhá Ian Donnelly (Jeremy Renner) – fyzik a matematik. Ten se spolu s ní pokusí návštěvníkům porozumět jak s pomocí aplikované lingvistiky, tak ze zcela vědeckého hlediska.

Vůdčí myšlenkou zde není jen snaha o komunikaci a pochopení vesmírných návštěvníků, ale pochopení a komunikace jako taková. Ta, přenesena do mezilidské roviny, rychle ukáže své slabiny, a to tím spíše v kontextu předkládaných událostí. Snažíme se pochopit mimozemšťany, zatímco si navzájem plně nerozumíme, snažíme se s nimi najít společnou řeč, zatímco sami jich máme stovky, snažíme se s nimi vést mírumilovnou konverzaci, a když se naskytne příležitost, jako první saháme po zbrani. Čím více hlavní hrdinka zkoumá tajemství mimozemského jazyka a čím více chápe podstatu vesmírné návštěvy, tím silněji začíná uvažovat o tom, zda někdy jazyk, který používá, neurčuje její způsob myšlení.

Denis Villeneueve má nevídanou schopnost zaujmout diváky. To se neskrývá ve způsobu vedení děje jako takového, ale spíše v jeho správném dávkování. Stejně jako v jeho předchozích filmech má děj spíše pomalejší tempo a režisér bezhlavě, postupně a pomalu rozplétá další hádanky. Stejně jako v Sicariovi je každý záběr doprovázen pomalou oslavou okamžiku, budováním napětí a nucením diváka vytáhnout se ze sedačky. Stejně jako jsme si ve zmíněném Sicariu kousali nehty nervozitou, když si policejní konvoj razil cestu ulicemi Juarezu, v Příchozích nejprve vylézáme z ulity, když nám režisér postupně odhaluje loď v celé její kráse, a poté, když se spolu s postavami na ocelové plošině pomalu dostáváme dovnitř.

Přestože mám rád Válku světů, často se vracím k Emmerichovu Dni nezávislosti a jsem fanouškem Star Wars, občas si rád sáhnu po filmu, který je více vědou než fikcí. Denis Villeneueve právě vyšel svým filmem takovým potřebám vstříc. Příchozí jsou rozhodně nejlepší sci-fi roku 2016 a pravděpodobně jedním z nejlepších filmů posledních dvaceti let. Je to nesmírně pečlivý, promyšlený film, který od diváka něco vyžaduje, ale zároveň mu hluboce věří.

Zdroj: Paramount Pictures