Nejočekávanější film loňska, který byl kvůli stávkám scénáristů a herců v Hollywoodu přesunut na letošek, se konečně dočkal uvedení v kinech. Vizionářský režisér Denis Villeneuve tímto snímkem završuje adaptaci první knihy z pouštní planety Arrakis od amerického spisovatele Franka Herberta. Ta se dočkala několika pokračování a vlastně až dodnes v rozšiřování milovaného fikčního světa pokračuje autorův syn Brian. Předcházející film zaznamenal ohromný úspěch, odnesl si šest Oscarů a tak nějak skončil v nejlepším. A – nutno podotknout, nastavil laťku pro svého nástupce pořádně vysoko. Podařilo se tedy očekávání naplnit?
Po zhlédnutí snímku na předpremiéře jsem měl chuť jít na něj co nejdříve znova. Takže hned na úvod je třeba si říci, že ano, podařilo. Což ale stejně málokoho překvapí. A taky jsem měl chuť si nafackovat za to, že jsem kultovní knižní předlohu nechal rozečtenou v knihovničce. Zatímco první část se mi líbila, tato druhá ve mně vyvolala naprostou fascinaci nebývale propracovaným světem, díky níž jsem blíže pochopení toho, jaký má kniha význam pro celý žánr a popkulturu jako takovou. Je zjevné, kolik motivů, ale i příběhových schémat si od Herberta vypůjčila jiná díla a autoři. Ať už se bavíme namátkou třeba o Star Wars, nebo takové Hře o trůny. Paralely je možné hledat na mnoha místech.
Příběh víceméně pokračuje tam, kde se skončilo posledně. Paul dospívá v muže, učí se fremenským způsobům a přijímá Arrakis za svůj domov. Zároveň čelí proroctví, které ho předurčuje k velkým činům. Činům, kterých se bojí. A jak už to tak bývá, ve světě, kde pečlivé plánování, zákulisní intriky a právě ony legendy a proroctví hrají velkou roli, je vůle jednotlivce oním příslovečným zrnkem písku. A pokud jste potenciálním vyvoleným, nic jako svobodná vůle vlastně neexistuje. To je jedna z mnoha premis scénáristického skvostu, kterým film je. Proč? Knižní předloha je nesmírně vrstevnatým dílem, jež je pro filmové plátno mimořádně nekomfortní. Osobně si stojím za tím, že mnohem lépe by se pro důkladné prozkoumání vedlejších postav a zápletek hodil seriálový formát. O to více si ale Jon Spaihts a Denis Villeneuve zaslouží smeknout za to, jak se jim podařilo to podstatné napěchovat do filmu tak, aby vše bylo dostatečně dynamické, a přitom srozumitelné i pro ty, kteří knihu nečetli.
Přesto ale Část druhá trošku trpí na celovečerní formát snímku hlavně v poslední třetině, kde jako by si tvůrci uvědomili, že už se blíží závěr a musejí to celé nějak uzavřít. Po dosud celkem pozvolně se odvíjejícím ději, který skvěle prokresloval v předešlé části jen poněkud schematicky načrtnuté postavy a vztahy mezi nimi, to bylo maličko jako rána mezi oči. Netvrdím že je snímek nějak uspěchaný, jen tempo, které ke konci chytne, je slovy klasika vražedné. Nebo spíše adrenalinové. Po stránce akce a epičnosti si však nelze stěžovat. Rozmáchlost bitev a bojů, které zde jsou k vidění, vás přinutí lapat po dechu a kochat se výjevy, jež se před vámi budou rozprostírat.
V případě první Duny jsem byl v recenzi poměrně rezervovaný a byť jsem ji stále považoval a považuji za výborný, nadprůměrný film, mnohem více se mi líbily předchozí režisérovy počiny. Zejména Blade Runner 2049, jenž pro mě byl zkrátka mnohem více srdcovou záležitostí. „Dvojka“ však za tímto dělá tlustou čáru. Protože tohle je neskutečný zážitek, jenž se ovšem nesnižuje „jen“ na uchvacující audiovizuální orgie, ale zároveň vypráví opravdu hluboký příběh. Povznášející, a přitom brutální, smutný, hořký. Osudový. A velkolepý…
Verdikt
O výjimečných dílech se píše docela obtížně. Jsou filmy, u kterých dochází dostatečně barvitá slova. Tady by se mi chtělo jen napsat: „Je to skvělé, zajděte si na to! Do IMAXu. Povinně.“
Protože jestli existuje nějaký film, na který se vyplatí jít do kina, je to tenhle. A troufám si říci, že letošek bude maličko smutný v tom, že všechny nadcházející blockbustery budou trpět srovnáním s tímto mistrovským dílem. Zde si totiž brilantně sedlo úplně všechno. Dokonalý casting. Přichází řada nových postav, které nemohly být typově lépe obsazeny. Staří známí pak dostávají více prostoru a prohlubují se jejich charaktery a motivace. Dokonalý soundtrack Hanse Zimmera, jenž jen obratně rozvíjí motivy zminula. Svébytné efekty a celkový vizuál, které jsou naprosto jedinečné. Akce, jež vás napěchuje adrenalinem. A všudypřítomná osudovost, pocit, že sledujeme něco opravdu velkolepého. A v takových superlativech by se dalo pokračovat ještě dlouho.
Pokud jsem první Duně vyčítal, že šlo o emočně lehce prázdný počátek sci-fi opusu, zde se vše bohatě vynahradilo. Protože byla víceméně předehrou k tomuto finále. Jako většina sequelů je i tento větší. Ale ve smyslu toho, že se jedná o veliký, významný film, který má pro sci-fi žánr potenciál být podobně určující, jako byl svého času Jacksonův Pán prstenů pro fantasy. Vzhledem ke knižním předlohám obou zmíněných sérií se pak dá už jen suše poznamenat, že Duna legendárnímu stejnojmennému dílu Franka Herberta rozhodně nedělá ostudu. Po stránce efektů, vrstevnatého příběhu, soundtracku, osudovosti, hloubky a propracovanosti světa jde o jeden z nejkrásnějších vědeckofantastických opusů, co jsem kdy viděl. Skutečně přelomová podívaná, jaká si v posledních letech jen obtížně hledá srovnání…
Duna: Část druhá / Dune: Part Two
Trailer
USA 2024, 166 min
Sci-Fi / Drama / Akční
Režie: Denis Villeneuve
Hrají: Timothée Chalamet, Zendaya, Rebecca Ferguson, Javier Bardem, Josh Brolin, Austin Butler, Florence Pugh, Dave Bautista, Stellan Skarsgård, Christopher Walken, a další.