Recenze: Jan Žižka – Nejdražší film (z) české historie

Přečtěte si

Autor

Tomáš Lesk
Tomáš Lesk
Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, mimo jiné pak pro seriál Doctor Who. Mám zarytou nenávist vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase píšu o filmech, komiksech a knihách, čtu a zírám.

Hodnotit podobný projekt je vskutku obtížné. Českých filmů, majících reálné ambice prorazit v zahraničí, je jako šafránu. Naposledy se to podařilo Václavu Marhoulovi s Nabarveným ptáčetem, které svému režisérovi zajistilo pozornost a možnost natočit si v Hollywoodu momentálně připravovaný biopic McCarthy. Přesto je třeba odložit národní hrdost, jakkoli je to v souvislosti s tak známou a tolik diskutovanou postavou jako je Žižka těžké, a hodnotit nejdražší tuzemský velkofilm pokud možno objektivně. Jak se tedy spektákl, inspirovaný skutečnou historií podařil?

Rozhodně by se zde dalo rozepsat o tom, že vrcholný středověk byl ve střední Evropě velice barevný, čemuž zdejší otrhané hadry a všudypřítomná špína rozhodně neodpovídají (Hollywood má prostě rád středověk zablácený a co možná nejtemnější), o tom, že zbroje a zbraně jsou tu nesourodou směskou z několika různých epoch, a takto by se dalo pokračovat. Historická věrnost ovšem očividně nebyla předmětem tohoto počinu. Pokud by vás takovýto rozbor mnohem povolanějších znalců zajímal, mrkněte třeba sem. Petr Jákl netočil historický dokument, jeho záměrem nebylo ani zmapovat husitské hnutí (což mimochodem už zvládl se svou „husitskou trilogií“ Otakar Vávra – jakkoli byly jeho snímky poplatné době, byly jistě nesmírně působivé jak co do zachycení doby, tak co do rozmáchlosti a kostýmů), ani skutečnou historii co možná nejvěrněji. V případě nového Žižky se navíc filmaři pohybují v nezmapovaných vodách, jelikož se děj snímku odehrává v roce 1402, tedy celkem dlouho před upálením Jana Husa i samotnými husitskými válkami. V době, kdy se toho o životě pozdějšího husitského hejtmana Jana Žižky z Trocnova prostě moc neví a celý jeho život předtím, než vstoupil v poměrně pokročilém věku do dějin, je předmětem dohadů.

Z filmu Jan Žižka. Zdroj: Bioscop

Záměrem snímku bylo dle režisérových vlastních slov odrazit to, jak se v oné době lidé cítili, co je vedlo k boji za svou věc a zkrátka a dobře zachytit frustraci ze stavu věcí, která později vedla ke vzniku husitství. A to se docela dobře daří. Těm, kteří mají rádi sedící dobové kostýmy a prostředí snad poslouží kupříkladu přibližně ve stejné době se odehrávající videohra Kingdom Come: Deliverance. Co se na filmu povedlo, je celkový vizuál a soundtrack, kde vysoký rozpočet rozhodně byl znát a když ve filmu zazní Ktož jsú boží bojovníci, je těžké ubránit se husí kůži. A vůbec nevadí, že ona husitská hymna měla vzniknout podstatně později. Působí skvěle a jde o jeden z nejsilnějších momentů filmu. Otázka je, zda je to právě tím, jaký má ona píseň význam, nebo kvalitami filmu. 

Z filmu Jan Žižka. Zdroj: Bioscop

Problém je, že tu nenajdeme nějakou scénu, která by opravdu utkvěla v paměti a rezonovala v ní ještě dlouho po zhlédnutí. Není tu žádná větší bitva. Vše jsou potyčky znepřátelených družin. Ano, jedná se ve filmu o šarvátky nepříliš početných skupin žoldáků, namíchaných z různých národností (narazíme zde i na Zikmundovy obávané Kumány), ale přeci jen bych ve filmu ocenil nějakou trochu větší bitvu. Přesto se nedá říci, že by byl Žižka skoupý na akci, nebo drsnější scény. Počin je opravdu nabitý krvavými scénami a pokud půjdete na 15+ verzi a máte slabší žaludek, počítejte s tím. Akce samotná však není natočena moc přehledně, dojde na časté střihy a roztřesenou kameru, takže nejde o nějakou větší pastvu pro oči.

Z filmu Jan Žižka. Zdroj: Bioscop

Herecké obsazení je velmi přiléhavé. Michael Caine je prostě hereckou legendou, Sophie Lowe ztvárnila křehkou a přitom silnou ženskou postavu, která je opravdovým srdcem celého snímku, Tilu Schweigerovi úloha intrikujícího Rožmberka sedí skvěle. Matthew Goode si roli Zikmunda vyloženě užívá. Potěší i čeští herci v obsazení, nejvíce vidět pak jsou jednoznačně Jan Budař (jenž má dost možná nejvýraznější vedlejší roli a překvapil skvělou angličtinou) coby vůdce vesnických povstalců a Karel Roden jakožto roztěkaný Václav IV. V plejádě rozmanitě obsazených členů družiny a záporáka s tváří Rolanda Møllera ovšem samotný protagonista působí tak trochu zakřiknutě.

Z filmu Jan Žižka. Zdroj: Bioscop

Jan Žižka v sobě nezapře inspiraci Gladiátorem či Statečným srdcem (jak na Žižkovi, tak na příběhu Williama Wallace pracoval stejný střihač). Všechny zmíněné filmy pojednávají o v jádru čistých hrdinech, které semlely okolní události. Hrdinech, kteří bojují za správnou věc a nebojí se přitom ušpinit. Zatímco však ve dvou zmíněných a přes nepříliš značnou historickou věrnost máme charismatické a skvěle zahrané hlavní postavy, Ben Foster jako by se v titulní úloze tak trochu nudil. Jeho určitá statičnost je možná i dána scénářem, který ho nenechává moc vyniknout. Zkrátka je až příliš patrné, že sledujeme teprve zrod hrdiny – onoho nikdy neporaženého vojevůdce a jeho nejzásadnější činy vlastně neuvidíme. Otázka také je, zda to není málo v době, kdy se k divákům dostaly snímky přeci jen řešící komplexnější témata a motivy a nepostrádající značnou osudovou epiku, jako kupříkladu Král, Král psanec, či Poslední souboj.

Verdikt

Jan Žižka není průšvih. Ale rozhodně ani filmová událost roku. Petr Jákl si coby režisér a scénárista zaslouží smeknout zejména za to, že dokázal projekt představit zahraničnímu producentovi a nadchnout pro něj herecké hvězdy. Za to, že dokončil blockbusterovou akční řežbu v zemi, kde se s nadsázkou řečeno zřídkakdy natočí něco jiného, než komedie s Jiřím Langmajerem nebo dramata z doby druhé světové války či komunismu a nákladnější snímky končí v lepším případě fiaskem (Saxána a lexikon kouzel). Zatímco v horším případě nikdy nevzniknou, utopí se v soudních sporech a coby dotační podvod skončí tříletou podmínkou pro jeho tvůrce (Poslední z Aporveru). Ve srovnání se západní produkcí se Jan Žižka rozhodně nemá za co stydět a já snímku rozhodně přeji úspěch. Už jen pro naději, že houževnatí srdcaři jako právě Jákl možná vyšlapají cestičku dalším větším projektům českých tvůrců. Ovšem na druhou stranu ani film ničím nevyčnívá a rozhodně neobhájí dvouhodinovou stopáž, v níž příběh místy působí dosti natahovaně a rozhodně by jeho údernosti prospělo, kdyby byl o něco kratší. Přes brutalitu a drsnost zamrzí absence nějaké větší bitevní scény či pamětihodného momentu, akci pak trošku pohřbívá shaky cam a překotné střihy. Pomineme-li tradiční klišé či nelogičnosti, jedná se o poctivý biják, zasazený do drsného a temného středověku tak, jak jsme ve filmech zvyklí se vším dobrým i špatným, co k tomu patří. Pro našince hraje prim prostředí a skutečné, naše historické postavy. Návštěvu kina mohu i přes kritičnost recenze jedině doporučit…

Jan Žižka / Medieval
Česká republika, 2022, 125 min
Akční / Drama / Historický
Režie: Petr Jákl
Hrají: Ben Foster, Michael Caine, Til Schweiger, Sophie Lowe, Matthew Goode, Roland Møller, William Moseley, Karel Roden, Jan Budař, Ondřej Vetchý, Marek Vašut, a další.

Konečné hodnocení

Tomáš Lesk
60 %
Očima Martina Pevného
60 %

6 KOMENTÁŘE

  1. Ve filmu by v rámci genderového vyvážení měli hrát aspoň. 4 afroameričané. 2 asiate a hlavní hrdinka by měla být přešitý transvestita co hledá svoji osobnost a nakonec má lesbicky vztah a miluje stromy Apod.

    • Jediné, co se tomu vašemu popisu vzdáleně blíží jsou kumánští žoldnéři, kteří ve filmu jsou a je i historicky doloženo, že se na našem území pohybovali. Mimochodem Kumáni jsou i ve Vávrově trilogii. Možná zkuste příště nekomentovat tupě něco co jste neviděl a očividně o tom víte kulové…

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také

Recenze: Jan Žižka - Nejdražší film (z) české historieFilm inspirovaný skutečným příběhem jednoho z největších vojevůdců své doby, nikdy neporaženým Janem Žižkou z Trocnova, který se stal díky svým činům legendou. Evropa na konci 14. století. Vše, co vybudoval Karel IV., císař římský a zároveň český král, se rozpadá. Staleté pořádky se otřásají v základech. Císařův prvorozený syn a nástupce Václav IV. je příliš slabým panovníkem do takové doby. Přední magnát v zemi, pan Jindřich z Rožmberka, pohlcuje dvorce svobodných zemanů jeden po druhém. Ale jeden z nich se mu postaví, jeho jméno je Jan Žižka.