Recenze: Moonfall – Roland Emmerich ničí Zemi! Už zase…

Přečtěte si

Autor

Tomáš Lesk
Tomáš Lesk
Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, mimo jiné pak pro seriál Doctor Who. Mám zarytou nenávist vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase píšu o filmech, komiksech a knihách, čtu a zírám.

Roland Emmerich, platící dlouhá léta za režiséra oblíbených blockbusterů, přichází se svou novinkou. A rozhodně v ní netroškařil. Tentokrát totiž hrozbou, která má zničit planetu Zemi není nic jiného, než rovnou celý Měsíc (jak ostatně napovídá výmluvný název filmu). Jak se tedy vydařil hvězdně obsazený snímek od autora takových spektáklů, jakými byl třeba Den nezávislosti nebo 2012?

Tento režisér vždy stál za megalomanskými snímky, které dobře vypadaly a bavily jednak svým (někdy přehnaným) patriotismem, ale hlavně akcí a sympatickými hrdiny. O zběsilé a dechberoucí destrukci, která ve své kategorii neměla díky vysokým rozpočtům obdoby ani nemluvě. Přestože se nedá říci, že by Emmerich nic jiného nenatočil, asi ho všichni budou znát právě díky katastrofickým filmům. Při tomto renomé jako by měl úspěch (jakož i recept na něj) zaručen. Moonfall patří se svým velkorysým rozpočtem k nejnákladnějším nezávislým snímkům. Má hvězdné obsazení. Všechno by tedy mělo šlapat, ne? Měla by tu být velkolepá destrukce a zábavný, byť hloupoučký a patetický scénář, ne?

Foto: Lionsgate

Inu… Měl jsem měl pocit, že se tak nějak jede na setrvačnost. Nenapadlo by mě, že film, točící se okolo konce světa, mě bude nudit, ale Moonfallu se to podařilo. Dost možná za to může vzhled a původ hrozby, který je nejen nezajímavý, ale možná by dokonce bylo lepší, kdyby hrdinové bojovali s přirozeným protivníkem. Vše bylo naprosto rutinní, plytké. Postavy (ač se jejich protagonisté snaží), byly letmo načrtnuté a naprosto šablonovité, nezajímavé. Celému filmu chybí takový ten mile devadesátkový nadhled, nostalgie, nebo aspoň ždibec atmosféry. Ani na minutu nezačnete pochybovat, nebo se strachovat o hrdiny a jejich případný neúspěch. Vše je prostě jedna velká uondaná nuda, završená jakýmsi pokusem o hlubší přesah, který je ve finále snímku tak zhuštěný, že působí prostě hloupě.

Foto: Lionsgate

Dalším už výše nastíněným průšvihem jsou postavy. Už dlouho jsem neslyšel kvalitní, známé herce odříkávat tak tupé repliky. Tady by nepomohl sebe lepší casting. A že je v tomto případě víc než slušný a sympatický jak v hlavních, tak vedlejších rolích. Problémem nejsou jen naprosto jednoduché a okoukané archetypy protagonistů, ale i vše, co se děje okolo. Spousta zvratů, nebo jednání postav by se dalo vyřešit jinak a lépe, celá řada jich ani moc nedávala smysl a co víc – někdy bylo i naprostému laikovi jasné, že co vidí na plátně je kardinální pitomost. Což by nevadilo, kdyby byl film nahláškovanou, zábavnou akcí (pamatujete si ještě ta guilty pleasure, jako byl Armageddon, nebo právě Den nezávislosti, kde jste hrdinům fandili?), jenomže ono to tak prostě není. V době, kdy jsou diváci namlsaní loňskou Dunou a bezpočtem úchvatných sci-fi se prostě zdá, jako by Roland Emmerich zaspal dobu a jeho tvorba definitivně zastarala. Zničení lidstva a planety Země už jsme viděli tolikrát a lépe, že Moonfall působí naprosto prázdně a vyčpěle…

Foto: Lionsgate

Verdikt

Roland Emmerich se z krále stal pěšákem. Rozhodně si v tomto případě vybral svou nejslabší možnou chvilku. Problém je, že někdy, pokud natočíte poměrně hodně snímků stejného žánru, už prostě není kde brát (a hlavně vaše nové počiny trpí srovnáváním). Moonfall v rámci katastrofických filmů jede podle stejné, předvídatelné šablony a nejen obecně, ale i v rámci toho, co už Emmerich v minulosti předvedl prostě bolestně zapadá do průměrné šedi, která má mnoho příběhových děr. Celé závěrečné vysvětlení působí jako nějaká hodně špatně napsaná konspirační teorie. Režisér měl možná dostát tomu slibu, který dal před deseti lety, a sice že po svém počinu 2012 žádný další katastrofický film nenatočí. Snímku chybí hravost a jakákoli tvůrčí invence, či povedený vizuál. Prakticky vše, co se tu odehrává působí okoukaně a unyle, režisér nepřekonal ani svá předchozí díla, natož konkurenci. Přitom třeba loňské akční sci-fi béčko Válka zítřka od Amazonu ukázalo, že se pořád dá přicházet s novými nápady a při tom bavit (ne unudit) diváky. Jediné, čím možná Moonfall upoutá, je hvězdné obsazení. Víc ani nemůže nabídnout. Bohužel…

Moonfall
Trailer
USA, 2022, 131 min
Akční / Sci-Fi
Režie: Roland Emmerich
Hrají: Halle Berry, Patrick Wilson, John Bradley, Michael Peña, Donald Sutherland, Charlie Plummer, Kelly Yu, Eme Ikwuakor, Carolina Bartczak, a další.

Konečné hodnocení

Tomáš Lesk
50 %

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také

Recenze: Moonfall - Roland Emmerich ničí Zemi! Už zase...Neznámá síla vychýlila Měsíc z oběžné dráhy kolem Země. Poslala jej směrem, který bude znamenat konec života, jak jej známe. Do jeho kolize se Zemí zbývají pouhé týdny a ničivé záplavy, tsunami, zemětřesení a požáry jsou jen začátek. Svět stojí na pokraji zničení. Bývalá astronautka, nyní výkonná ředitelka NASA Jo Fowler (Halle Berry), je přesvědčená, že možná zná klíč k záchraně nás všech. Problém je, že jediní dva lidé, kteří jí věří, jsou astronaut Brian Harper (Patrick Wilson) a konspirační teoretik K.C. Houseman (John Bradley).