Ve čtvrtek 11. listopadu do českých kin zamíří očekávaný hororový snímek Poslední noc v Soho režiséra a scenáristy Edgara Wrighta. Nový snímek nese atmosféru hororů ze šedesátých let, přičemž tento žánr je pro Wrighta velmi charakteristický. Jaké další aspekty se objevují napříč Wrightovou filmografií a která díla jsou nejpovedenější?
Spaced (1999-2001)
Režisérská kariéra Edgara Wrighta započala především díky seriálům, na kterých se podílel. Už v seriálu French and Saunders (1987) se objevují očividné popkulturní odkazy. V sériích Asylum (1996) a Is It Bill Bailey (1998) započal spolupracovat s jeho dobrý přítelem a kolegou Simonem Peggem. Společně poté vytvořili seriál Spaced, který se ze všech ostatních Wrightových seriálů těší největší oblibě díky svým vtipným hláškám, nadsázce či popkulturním odkazům na komiksy, filmy atd. K autorského duu se v průběhu seriálu připojil také Nick Frost.
Soumrak mrtvých (2004)
Wright, Simon Pegg a Nick Frost tvoří základ tzv. Cornettové trilogie. Soumrak mrtvých ustavil kombinování hororových a komických prvků jako základ této trilogie. Inspirace k natočení zombie hororu vznikl již u seriálu Spaced, kde na začátku třetího dílu první série vidíme scénu jako vystřiženou z tohoto filmu. Scéna v hospodě je velmi charakteristická pro Wrightovu tvorbu, neboť se herci při choreografii pohybují přesně do rytmu písně Don’t Stop Me Now. Výběr písní je i z tohoto důvodu pro Wrighta vždy důležitý.
Jednotka příliš rychlého nasazení (2007)
V Jednotce příliš rychlého nasazení se také naráží na akční žánr, a především na neohrožené akční hrdiny. Jak to má Wright ve zvyku, i zde si vyhrál různými přechody mezi scénami, stíračkami a rytmickým střihem, což napomáhá skvělému tempu jeho snímků obecně. Zajímavostí jsou také skoro nepostřehnutelná camea Petera Jacksona (narušený Santa Claus) a Cate Blanchett (expřítelkyně hlavního hrdiny, u které vidíme pouze oči). Posledním filmem trilogie je U Konce světa, v něž hrdinové čelí mimozemské invazi.
Scott Pilgrim proti zbytku světa (2010)
Nejvíce stylisticky odvážný a rozmanitý Wrightův snímek. V tomto případě se velmi inspiroval anime a komiksy, což se do stylu Scotta Pilgrima prolíná. Vytvořil tak hravý sebeuvědomělý svět, který oplývá absurdními gagy a sympatickou přemírou nadsázky. Nadhled a nadsázka je důležitým aspektem Wrightovy tvorby a v tomto filmu ji dovedl až k dokonalosti.
Baby Driver (2017)
Oproti předchozímu filmu není u Baby Drivera pro nadsázku místo, na druhou stranu ale hudba a rytmus má ještě větší roli. Hlavní postava totiž bez svých písní žít prostě nedokáže. Díky tomu jsou akční honičky s auty, pohyby postav a střih do rytmu hudby mnohem více motivované než při ostatních Wrightových filmech.
