James Gray to opět dokázal! Newyorský režisér z rodiny přistěhovalců z východní Evropy se po Ztraceném městu Z vydal na další pohlcující objevitelskou odyseu. Tentokrát nás bere křížem krážem po sluneční soustavě a zase u toho okázale opouští tradiční žánrové mantinely. Jeho Ad Astra s fantastickým Bradem Pittem v hlavní roli je velkým filmem. Na první pohled díky svému megalomanskému tématu o překonávání hranic vesmírného poznání, reálně však boduje úplně jinde.
Ad Astra nejspíš bude pro nepřipraveného diváka nestravitelnou jednohubkou. Propagace filmu dokonale klamala ukázkami, které lákaly na vesmírné dobrodružství ve stylu devadesátkového Armageddonu či velkolepého Interstellaru, ale ve skutečnosti má snímek mnohem blíže k emocionálnímu ždímání skvělého Prvního člověka Damiena Chazella z loňského roku. Ad Astra je komplexním psychologickým rozborem jednoho astronauta, který si letí přes celou sluneční soustavu vyřešit svůj problematický vztah s otcem. Velkolepost prvotní zápletky o devastujících energetických výbojích a hledání mimozemského života postupem času ustupuje více a více do pozadí a je to jen dobře.
Podobně jako ve Ztraceném městu Z si tvůrce bere na paškál pohnutky a motivace hlavního hrdiny na úkor rozvíjení velkolepého dobrodružného příběhu. Brad Pitt v této do jisté míry komorní one man show naprosto exceluje a hlasitě si říká o další oscarovou nominaci. Jeho myšlenkové pochody mohou někomu připadat nudné, a tak nějak i zbytečně samozřejmé, ale ve skutečnosti je tohle přesně tím hnacím motorem celého filmu. Tento nekompromisní důraz na psychologii hlavního hrdiny jde ruku v ruce s prohlubováním příběhu samotného. Elitní astronaut svádí nekonečný vnitřní souboj sám se sebou, který dokonale rezonuje v závěrečné fázi své cestovatelské mise.
Grayův opus však není bezchybný, a i když své neduhy šikovně maskuje, ve celkovém dojmu po nich zůstává mírná pachuť. Jeden příklad za všechny – honička měsíčních vozítek se sice dobře marketingově prodává, ale v rámci celkového vyznění filmu působí až příšerně rušivě. O hororové opici nemluvě. Celkově je ze snímku cítit konflikt mezi filmaři a přísným dohledem studia, které se při uváděném osmdesátimilionovém rozpočtu celkem logicky snaží vyhnout červeným číslům. Střet mezi uměním a popcornem zde zbytečně ubližuje, protože ani jedna tvůrčí vize nedrží otěže Ad Astry pevně v rukách. Troufám si tvrdit, že s tímhle prokletím bude James Gray zápasit celou svoji kariéru, protože on opravdu netočí pro diváka, který si jde do kina odpočinout.
Potíže s přijetím Ad Astry byly patrné hned po vystoupení z IMAXového sálu bylo všudypřítomné. Tento osobitý režijní rukopis holt není pro každého a ti, kteří od snímku čekali velkolepé vesmírné dobrodružství ve stylu již zmiňovaného Interstellaru, museli být zákonitě zklamáni. Skvostně natočená Ad Astra asi bude na někoho působit utahaně, ale osobně v tom postupném rozebírání vtahu otec-syn vidím největší přednost filmu. Méně je někdy více a v tomto případě to platí dvojnásob.
Verdikt:
Na první pohled monumentální nádherná podívaná, která však postupem času vykrystalizuje v komorní rodinné drama odehrávající se na samotné hranici naší sluneční soustavy. Brad Pitt zastižen na vrcholu svých hereckých dovedností, a především díky psychologickému vhledu do jeho postavy přemýšlivého astronauta je Ad Astra výjimečným filmovým zážitkem. Nádherná výprava a dokonalé audiovizuální hrátky pomáhají překonat i hluchá místa v jinak precizně přímočarém příběhu. Těžce nekomerční a přemýšlivý snímek, který svůj velký potenciál naplňuje úplně jinak, než by divák očekával.
Ad Astra
Trailer
Sci-Fi / Thriller / Drama / Dobrodružný
USA / Brazílie, 2019, 123 min
Režie a scénář: James Gray
Hrají: Brad Pitt, Tommy Lee Jones, Liv Tyler, Donald Sutherland, Ruth Negga, Kimberly Elise, Loren Dean, John Finn