Neil Armstrong se nesmazatelně zapsal do naší historie jako první člověk, který přistál a následně se, následován Buzzem Aldrinem prošel po povrchu Měsíce. To víme všichni i do toho nejposlednějšího. Jaký ale byl muž, jehož jméno se učíme ve škole a který jako velitel posádky Apolla 11 při sestupu z lunárního modulu pronesl jednu z nejslavnějších vět všech dob? Jak se k vesmírnému programu dostal a jaké pocity prožíval během přípravy na něj a bezprostředně při něm? Na tyto otázky by měl zprostředkovat odpověď nejnovější snímek oscarového režiséra Damiena Chazelleho.

Na filmu kvituji preciznost, s jakou je natočen. Řemeslným provedením jsem si místy vybavil Dunkerk či Interstellar. Film se místy blíží těm nejlepším vesmírným jízdám, ale na rozdíl od Cuarónovy efektní Gravitace, Kubrickova veledíla 2001: Vesmírná odysea či výše zmíněného Nolanova sci-fi se jedná o film dle skutečné události. Zajímavý je taky fakt, který jsem si přečetl v jednom komentáři, kde jeho autor hovořil o tom, že První člověk skvěle funguje i bez Neila Armstronga, přestože je o něm. Což je sice zdánlivý protimluv, ale je to zkrátka pravda. Slavný kosmonaut je totiž vyobrazen nikoli jako nějaký nedotknutelný hrdina, ale obyčejný, pevný a značně uzavřený muž. Není to film jen o něm, ale hlavně o tom, jak se celý vesmírný program dotýkal lidí do něj zapojených, ať už přímo, či nepřímo.

Zároveň se ovšem dozvíme i něco o tom, jak se Armstrong k programu dostal, a co ho (pravděpodobně) motivovalo. Krátce předtím, než se rozhodl do programu přihlásit, mu totiž zemřela dvouletá dcera. Na zhoubný nádor. To na vás prostě musí zanechat stopu a tvůrci tuto událost do filmu umně zakomponovali. Celkově zde velmi dobře funguje gradace a střídání scén, kdy se prolínají záběry na akce ve vesmíru a na Zemi, tedy kupříkladu cvičení na orbitě Země a to, jak celou událost vnímá Armstrongova manželka, starající se o dva malé syny. Role ženy se skvěle zhostila Claire Foy, která naposledy zaujala zejména rolí královny Alžběty ve velkolepém seriálu Crown, a myslím že Ryanu Goslingovi svou přirozeností více než jen zdatně sekunduje.

Obsazení je vůbec nesmírně přiléhavé. Co se vyloženě povedlo, je i napětí, kdy ačkoli jsem dobře věděl, jak to dopadne (překvapivě) a i kdo z postav zemře (ostatně přece dobře víme, že Armstrong se svou posádkou původně na Měsíc letět jako první neměl, že) každý problém a okamžik ve vesmíru jsem prožíval spolu s postavami. Vcítit se do nich bylo nesmírně snadné díky velmi vysoké autenticitě. Děsivé skřípání v lodi či náhlá rotace na oběžné dráze, vedoucí ke ztrátě vědomí mě dokázaly pořádně vyděsit. A že má snímek víc než dvouhodinovou stopáž mi vlastně vůbec nevadilo. Tohle prostě funguje skvěle a absolutní prázdnota a netečnost kosmu tu místy přímo čiší. Záběry z něj jsou skvěle natočené z pohledu postav, takže uvidíte rozklepané kontrolky, tmu a záblesky světla, místy proložené podívanou “zvenčí.” Nejde ale o nějakou přílišnou pastvu pro oči. Od toho jsou tu filmy jako už jmenovaná Gravitace. První člověk se snaží o něco trochu jiného. Líbí se mi i takové detaily, jako neustále “číhající” Měsíc na obloze, kdykoli se Armstrong ocitá v nějaké nejistotě či vypětí a “schází z cesty.”

Verdikt

První člověk je perfektním, řemeslně velice precizně natočeným dramatem. Nesnaží se o nějakou glorifikaci hlavních protagonistů, ale věcně vyobrazuje události okolo mise tak, jak s největší pravděpodobností byly a jak je lidé vnímali. Nejen proto, že není pojatý velikášsky, ale hlavně díky tomu, že je velmi realistický (alespoň potud, pokud jsem schopen jako laik posoudit a nakolik se dá věřit filmovému zpracování, které musí být úderné i na úkor historických faktů – jedna konkrétní scéna ze závěru je třeba nejspíš nepravdivá, ale má takový dopad a hezkou myšlenku, že tam prostě musí být) a hlavně lidský. Jsem neskutečně rád tomu, že se jedná o film, jenž se zdráhá zbytečného patosu. Protože někdo, jako je Neil Armstrong (známe ho každý, k tomu byl prostě odsouzen) si bohužel přímo říká o skládání monumentu. To se ale v Prvním člověku neděje. Naopak nabízí skvěle zpracovanou civilní linku, snažící se přiblížit to, jak celou událost (a hlavně to, co jí předcházelo), vnímali zúčastnění – začínaje Armstrongem, jeho manželkou a dětmi a konče ostatními kosmonauty. Na sociálních sítích považují (zejména Američané) za problém, že ve filmu neuvidíme umístění americké vlajky na Měsíci. Já to považuji za plus, který jednak skvěle pracuje nejen s vyzněním filmu a jisté emocionální linky okolo konkrétního prožitého traumatu a částečné motivace hlavního hrdiny (jež se vine celým filmem), ale odráží se hlavně v oné slavné větě, kterou první člověk na Měsíci pronesl. Protože toto přistání bylo především velkou událostí pro lidstvo jako takové. Na to nehledě, že patriotických záběrů a scén je ve filmu víc než dost. Za sebe mohu říci, že se jednalo o skvěle natočené drama bez zbytečné oslavy americké jedinečnosti (které bylo beztak v této době víc než dost), na které se i přes úctyhodnou délku určitě a rád podívám znovu.

První člověk / Fist Man
Trailer
USA, 2018, 141 min
Drama / Životopisný / Historický
Režie: Damien Chazelle
Scénář: Josh Singer
Hrají: Ryan Gosling, Claire Foy, Kyle Chandler, Corey Stoll, Lukas Haas, Jason Clarke, Christopher Abbott, Patrick Fugit, Shea Whigham, Pablo Schreiber, Brian D’Arcy James, Cory Michael Smith, J.D. Evermore, Ciarán Hinds, Ethan Embry, Kris Swanberg, William Gregory Lee, Steve Coulter, Brady Smith, Olivia Hamilton, James R. Hansen, a další.

PŘEHLED RECENZE
Tomáš Lesk
85 %
Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, dále seriál Doctor Who, a zarytou nenávistí vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase hraji hokej, čtu a zírám.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here