Krom hlavních sérií v rámci DC Rebirthu se nám Crew rozhodla naservírovat i výtečnou jednohubku od evropského autora Enrica Mariniho. Je jím Batman: Můj temný princ.
Jedná se o uzavřený komiks, v němž kreslíř a scénárista v jedné osobě dostal „na hraní“ populární postavy a možnost vytvořit s nimi jednolitý příběh. Kresba upoutá už úvodní obálkou, která je vyvedena opravdu luxusně a dokazuje, že evropský komiks má vskutku co nabídnout. Jak je to ale s příběhem? Aspiruje Můj temný princ na možnost stát se moderní klasikou a definovat Batmana, jako kdysi revoluční a často zmiňovaný Kameňák, nebo je ryze průměrný? To si rozebereme v dnešním Komiksovém okénku.
Tento komiks není špatně napsaný. To je třeba si říci hned takto v úvodu. Pokud se vám třeba navíc líbil Temný rytíř od Christophera Nolana a zároveň byste v něm uvítali víc komiksových prvků a záporáků, tak vás toto dílo vyloženě nadchne. Marini je zkrátka dynamický, temný, drsný a jednoduše velkolepý, ovšem ne přehnaně. Drží se pevně v mezích určité hrubé realističnosti (pokud toto lze říci u superhrdinského žánru) a jeho komiks by se s klidem dal použít jako filmový storyboard. Na jeho Batmana je radost se dívat. Jak už jsem řekl, není to špatně napsané.
Zápletka je zajímavá (a má zatraceně zábavné zvraty včetně toho závěrečného, kdy vyloženě toužíte vědět, co bude dál), ovšem není nikterak originální- většinu příběhových motivů jsme už někde viděli. Tvůrce se jednoduše rozhodl, že napíše a nakreslí dobrý příběh s Temným rytířem. Nic víc, nic míň. Příběh, který bude úžasně vypadat, a který bude kvalitní. To se mu povedlo. Ovšem revoluce se nekoná. Je to dobře? Těžko říci. Je to málo? Rozhodně ne! Můj temný princ má prostě všechno, co od komiksu s Batmanem chcete. Svižně, takřka filmově vyprávěný příběh, nepostrádající úžasnou akci a spád, a samozřejmě Jokera. U toho se musíme pozastavit. Protože Mariniho Joker je vzhledově trochu jiný (do značné míry z něj vychází Phoenixův make up v chystaném Jokerově filmovém originu) charakterově se pak jedná o jakýsi mišmaš Jareda Leta v Sebevražedném oddílu a Marka Hamilla v animovaných seriálech. Zkrátka geniálně nepředvídatelný, ztřeštěný, psychotický gangster v plné polní.
A pozor, dosti zásadní roli zde hraje nejen bledý princ zločinu města Gotham, ale i Harley Quinn. Zcela upřímně- tuhle postavu moc nemusím, ale tady je uchopena dobře (a v Mariniho provedení se na ni navíc moc dobře dívá). Objeví se zde pak i Catwoman (jež zde podobně jako v aktuálním Kingově runu platí za Batmanovu femme fatale) a Jim Gordon (ten tu má jeden docela povedený fórek ohledem elektronických cigaret). Bližší detaily příběhu nebudu prozrazovat, ale jakkoli jsou Jokerovy motivace nedotažené, v závěrečném plot twistu mají potenciál nechat vás chvíli vstřebávat odhalení, které sice možná budete tušit, ale i tak vás překvapí. Naznačím jen, že se jedná o jistou událost a osobu, které mohou mít nedozírné následky a vliv jak na život a budoucnost Batmana, tak Jokera.
V několika momentech se tak Jokerovo vydírání stane pro Bruce Waynea dosti osobním a jeho netopýří alter ego se při řešení a plnění klaunových tužeb (který zase chce udělat radost milované Harley, jež slaví narozeniny) v honbě za rukojmí opravdu zapotí. Zmíněné postavy ovšem nejsou jedinými, kdo se zde mihne či objeví. Máme tu pochopitelně i staré známé jako Alfreda, Killer Croca, ale i postavy zbrusu nové. Mým oblíbencem se jednoznačně stal depresivní Jokerův poskok: klaun Archie, jenž je díky své dokonalé apatii a sebevražedným tendencím naprosto imunní vůči Jokerovým výhružkám. Navíc má neskutečnou smůlu když přijde na umírání, takže se pochopitelně jedná neskutečně povedenou a vtipnou postavu, kterou bych se vůbec nezlobil vidět někdy a někde znovu.
Co mi na komiksu vadilo, je fakt, za který nemůže ani tak autor, ale spíš český vydavatel. V některých rámečcích je použit opravdu ošklivý lettering s podivným fontem a malými písmeny. Má prostě svůj důvod, že text v komiksech je zpravidla verzálkami – tohle se nepovedlo. Ale jinak se Crew pochlapila a ať už papírem, formátem, či pevnou vazbou dala Marinimu dílu přesně takovou podobu, jakou si zaslouží. Můj temný princ je prostě nádhernou pastvou pro oči – jeho styl je jedinečný, nezaměnitelný a jednoduše úžasný. Dle mého se může směle zařadit mezi velikány o formátu Jima Leeho, Gabrielea Dell’Otta, či mého oblíbence Alexe Rosse.
Verdikt
Co dodat. Batman: Můj temný princ se řadí mezi nejlépe nakreslené komiksy, co u nás vyšly. Příběh samotný za provedením lehce pokulhává, ale rozhodně není špatný. Jen zlehka ošoupaný. Přesto se dobře čte, není hloupý a neslouží jen jako prostředek pro umělcovu tvůrčí seberealizaci. I po stránce dějové se rozhodně řadí do nadprůměru, jen není dílem s kultovním potenciálem. Přesto jde o komiks vhodný jak pro naprosté nováčky, kteří mají rádi filmy a chtěli by si prostě přečíst dobrý uzavřený příběh s Batmanem, ale i pro ty, co mají načteno a rádi by výraznou oddychovku. Protože tohle dílo má vypravěčský říz a svěžest, jaké zatím novým řadám v rámci Znovuzrození chybí… Zkrátka a dobře, tuto knihu mohu jedině doporučit všemi deseti.
Pokud si tento komiks pořídíte a přečtete, rozhodně jej nezapomeňte ohodnotit na ComicsDB. Dílo Batman: Můj temný princ u nás vyšlo v roce 2018 pod hlavičkou nakladatelství Crew, jemuž děkujeme za poskytnutí recenzního výtisku. Zakoupit si jej se slevou, stejně jako ostatní komiksy, recenzované na stránkách našeho magazínu, můžete zde.
- Batman: Můj temný princ
- USA, 136 stran, u nás vydala Crew v roce 2018
- Scénář: Enrico Marini
- Kresba: Enrico Marini
- Vydání: 1.
- Vazba: pevná vazba
- Formát: 180 x 275 mm
- Tisk: barevný
- Překlad: Petr Zenkl
- Žánr: akční, superhrdinský