Horory, které posouvají hranice žánru, hrají si s každým detailem a pozvolna budují atmosféru, jsou v dnešní době laciných lekaček a monster takřka raritou. Proto vždy takovýto horor působí bezmála jako zjevení. Zjevení, ve kterém nenarazíte ani na jedinou lekačku, tedy jumpscare, jenž se pomalu stal hlavní mírou, dle které běžný divák „áčkové“ horory hodnotí. Horor ale může být i jiný. Nemusí vás jen polekat něčím zběsile nečekaným. Může v nás zanechat nepříjemně svízelný, plíživý pocit děsu, podobně jako je tomu kupříkladu u Poeových příběhů, jež jsou touto atmosférou a vlezlým vjemem neznáma přímo prosycené. Je Děsivé dědictví právě takové, jak slibují zahraniční recenze a nastiňuje tento úvodník?
Pro mě osobně patří k nejlepším (psychologickým) hororům, jaké jsem kdy viděl samozřejmě Kubrickovo Osvícení. Nebo podstatně novější, výtečný australský Babadook, na kterém je nejvíce kritizováno to, co je na něm vlastně nejlepší (a zároveň docela podružné): neukáže monstrum v celé jeho kráse. Naopak jeho jádro tvoří vztah matky se synem, prožité trauma a stupňující se šílenství. Takový ne zrovna mainstreamový snímek může docela dobře zapadnout, nebo být kritizován jako nudný. Podobně tomu bylo i u dalšího výborného hororu; Čarodějnice z roku 2016. A právě její zmínkou se nám uzavírá kruh a dostáváme se k Děsivému dědictví. Proč? Tyto dva filmy spolu mají společných hned několik věcí.
Pozvolnost, podmanivou atmosféru a producenty. Přesto si myslím, že Děsivé dědictví je divácky možná poněkud komfortnější film. Snad proto, že Hereditary, jak zní originální název, se na rozdíl právě od Čarodějnice, která kladla důraz na éru osídlování Ameriky evropskými přistěhovalci a s tím i tomu odpovídající archaickou angličtinu, odehrává v současnosti. S postavami se tak dá podstatně lépe ztotožnit, protože jejich problémy (tedy některé) jsou nám mnohem bližší. Samozřejmě také jak s kterými postavami. Postupně vyplouvají na povrch nové a nové informace z minulosti, prodělaná traumata a utajené pravdy, skryté pod povrchem. Odkrývá se nám tak druhá tvář některých charakterů, které se do té chvíle zdály poměrně jasně načrtnuté. Tahle hra je s divákem super a bavila mě.
Na Děsivém dědictví je výborný nejen skvěle zvolený casting, kdy kupříkladu postava, okolo které se děj zpočátku točí a od níž se posléze i zčásti odvíjí, je opravdu děsivá (vzhledem i zvláštním chováním). Byť to je možná dáno celkovou náladou filmu, ve kterém i nejnormálnější věci vypadají trochu podivně, jak očekáváte co se zvrtne. Tak či tak, nevím nakolik museli mladou herečku nalíčit a nakolik jde o její přirozený vzhled, ale pro hraní v hororech se snad narodila. Nicméně i ostatní charaktery mají své zvláštnůstky a tajemství, z nichž většina je odhalena až v průběhu filmu. Nebudu prozrazovat nic bližšího, abych něco významného neprozradil, jen že s rodinou, která je nám tu představena, rozhodně není vše tak úplně v pořádku.
Celý počin zvláštně začíná a vlastně i zvláštně plyne. Klade důraz na propracované záběry v ruku v ruce s detaily, jakož i na pomalé skládání střípků mozaiky, z nichž většina vám do sebe zapadne až na konci. A některé- ty nezapadající, ve vás vyvolají potřebu zhlédnout znepokojující a znepokojivě dobrý horor znovu. Krom již zmíněného obsazení, citu pro detail a pozvolné gradace musím vyzdvihnout zejména mysterióznost a perfektní a v kontrastu ke všemu předcházejícímu až překvapivě doslovný konec, ze kterého vás bude podobně mrazit v zádech, jako u několikrát zmiňované Čarodějnice. Ba možná i mnohem více. Skvělý je pak i hudební podkres, jenž vyvolává přesně ten mix emocí, jaký má. Upřímně jsem nenáviděl třeba nepříjemné bušení, připomínající tlukot srdce, které často zaznívalo v pozadí. O ostré hře smyčců nemluvě.
Verdikt
Děsivé dědictví je svízelným hororem s pečlivě budovanou atmosférou. Je z letošní přehlídky děsivých snímků bezkonkurenčně jedním z vůbec nejlepších filmů tohoto ražení, o kterém se bude ještě hodně dlouho mluvit a který jen tak nezapadne. Tedy mezi kritiky a „odborníky“ rozhodně ne. Mně se líbil. Tedy v rámci kvality. Patří k těm hororům, které ve vás po skončení závěrečných titulků nadále nějakou dobu rezonují a musíte je patřičně strávit. Rozhodně to není zážitek pro každého. Zkrátka a dobře, tento film je záhadně mrazivý, znepokojující (ale ne třeba tak, jako Aronofskyho matka!, ze které mi bylo až zle a málem mne vyhnala z kina) v dobrém slova smyslu. A děsivý, byť trochu jinak, než je v současnosti u královského žánru zvykem. Jednoduše řečeno: je to výborný, místy až geniální horor. Horor s pořádným kořením v podobě nádechu mystiky a záhadnosti. Doporučuji všemi deseti! Tedy devíti z deseti.
Děsivé dědictví / Hereditary
Trailer
USA, 2018, 126 min
Akční / Dobrodružný / Sci-Fi
Režie: Ari Aster
Scénář: Ari Aster
Hrají: Toni Collette, Gabriel Byrne, Alex Wolff, Milly Shapiro, Ann Dowd, Mallory Bechtel, Jarrod Phillips, Austin R. Grant, Brock McKinney, Morgan Lund, a další.