Russell Crowe v poslední době zažívá poměrně úspěšné období a objevuje se v řadě zajímavých filmů (například Papežův vymítač a V nepřátelské zóně). Jedním z nich je také letošní novinka Spící hrozba, adaptace románu Eugena Chiroviciho, která právě přistála na platformě Max.
Psychologický thriller s detektivními prvky sleduje příběh bývalého policisty Roye Freemana, muže trpícího Alzheimerovou chorobou. Do jeho života se vrací dávný případ brutální vraždy profesora Wiedera, za kterou byl vynesen rozsudek smrti. Odsouzený však trvá na své nevině, což Roye přiměje k opětovnému otevření případu. Pátrání jej zavádí hluboko do minulosti, odhaluje nepříjemné pravdy a klade otázky, na které není snadné najít odpověď. Případ se komplikuje, když zemře jeden z dalších lidí spojených s vyšetřováním — asistent profesora, který napsal knihu Kniha zrcadel, a jeho smrt naznačuje, že někdo se pokouší skrýt stopy.
Už od prvních scén je zřejmá snaha debutujícího režiséra Adama Coopera (scénárista filmů Assassin’s Creed a EXODUS: Bohové a králové) o vytvoření temné atmosféry, která odráží nejen pochmurnost příběhu, ale i vnitřní rozpolcenost hlavního hrdiny. Vizuální styl filmu se opírá o tlumené osvětlení a uzavřené prostory, které mají zdůraznit Royovu dezorientaci, jak v osobním životě, tak při řešení případu.
Čtěte také: Před 10 lety dorazil nejzábavnější thriller Davida Finchera s Rosamund Pike v životní roli
Motiv puzzle, který se ve filmu objevuje v podobě skládaní fragmentů zapomenutých vzpomínek, provází diváka od začátku do konce. Freeman se snaží složit jednotlivé části skládačky, která má vést k odhalení pravdy o vraždě. Postupně se ukazuje, že všechny stopy a vzpomínky jsou propojené a vztahují se nejen k profesorovým výzkumům, ale také k Freemanově vlastní minulosti. Každý krok v pátrání vyvolává další vzpomínky, které měly zůstat ztracené.
Hlavním problémem snímku je jeho překombinovanost. Spící hrozba se pokouší skloubit psychologické drama s detektivní zápletkou, ale výsledkem je rozvláčná a nevyvážená podívaná. Roy, sužovaný svou nemocí, zpočátku představuje jasné ústřední téma. Postupně však ustupuje do pozadí, zatímco se děj zaměřuje na množství retrospektiv a vedlejších postav. Kvůli těmto odbočkám divák ztrácí pozornost a detektivní rovina příběhu zase postupně ztrácí napětí.
