Oscary ověnčený legendární režisér Steven Spielberg se vrací na velká plátna, přesně čtyři roky po semi-biografických Fabelmanových. Tentokrát se vrací ke svému oblíbenému tématu, ke kterému natočil už čtyři předchozí díla (snímky E.T. – Mimozemšťan, Blízká setkání třetího druhu, Válka světů a seriál Uneseni). Mimozemšťani zkrátka hrají ve Spielbergově kinematografii významnou úlohu, a tak není divu, že se k nim po 21 letech vrací (když nepočítáme Indiana Jonese a Království křišťálové lebky, a to se nikdy za žádných okolností nepočítá). Jak si ale nový snímek obstojí oproti zbytku?
Ve zkratce by asi šlo říct, že od Spielberga bychom čekali víc, i když řemeslně jde o kvalitně zpracovaný film se silným námětem. Příběh sleduje datového analytika Daniela (Josh O’Connor), který se dostane k informaci, jež by mohla změnit pohled celého lidstva na svět. Zatímco se se skupinou rebelů chystá tuto pravdu zveřejnit, je mu v patách Nolan Scanlon (Colin Firth) jako šéf zlověstné státní organizace, která se snaží pravdu za každou cenu ututlat. Do hledáčku Daniela i Nolana se navíc dostává i rosnička Margaret (Emily Blunt), kolem které se začínají dít zvláštní věci. Co vypadalo v televizi jako pouhé nervové zhroucení, je totiž předzvěstí něčeho mnohem většího… A právě to bude odhaleno v ten osudný Den odhalení.
Čtěte také: Když virus vymaže civilizaci. Postapokalyptický thriller Ridleyho Scotta slibuje nekompromisní boj o přežití
Do snímku nás vtáhne akcí nabitý mysteriózní úvod a napětí nás drží celé dvě třetiny. Spielberg a scénárista David Koepp (Jurský park, Mission: Impossible, Spider-Man) si skvěle hrají s tajemnem, na kterém je založena celá premisa snímku. Ten v sobě mísí prvky sci-fi, thrilleru i dobře propletené detektivky. Společně s postavami totiž postupně odkrýváme celou pravdu, kterou se však nikdy nedozvídáme úplně celou. Spielberg na konci nechává plno nezodpovězených otázek a domněnek, ve kterých se kříží realita s fikcí.
Kde začne scénář trochu diváka ztrácet je poslední třetina děje, ve které trochu ztrácí dynamiku a téměř dvouapůlhodinová stopáž už začíná být pomalu znát, což je škoda, protože téma je samo o sobě dost zajímavé. Jenže po hodině a půl se už začíná trochu moc zaplétat sám do sebe a jednotlivá témata se zdají poněkud překombinovaná.
Co také trochu podkopává Spielbergovu vizi je fakt, že to celé stojí na tom, že pravda bude odvysílána v televizi. A přitom se film zcela očividně odehrává v současnosti, takže by mnohem víc dávalo smysl využít k šíření informace chytré telefony a sociální sítě. Staromódní televize, kterou (buďme upřímní) už v dnešní době málokdo sleduje, může být sice vnímána jako věrohodnější médium (než lehce zmanipulovatelné moderní technologie), ale tohle není nikde vysvětleno a využití televize opodstatněno. Sice si to můžeme snadno domyslet, ale nemělo by to být tak, tvůrci by měli opodstatnit svá rozhodnutí.
Čtěte také: Nejlepší hororový seriál roku nekončí. Hrůza v prokletém městečku bude pokračovat v druhé řadě
Televize však není jediné retro, které Den odhalení nabízí – retro atmosféru mají totiž do jisté míry i vizuály, a to i přes zjevné (a povedené) digitální efekty. Nebýt občasného CGI, měli bychom skoro pocit, že sledujeme klasického Spielberga za 80. nebo 90. let, což má jistý šmrnc. Skvělou atmosféru dodává i kamera Spielbergova věrného parťáka Janusze Kamińskiho, který prostě ví, jak ze záběru vytěžit co nejvíce a podtrhnout emoce na plátně.
A nerozlučný filmařský trojlístek doplňuje John Williams se svým hudebním doprovodem, který místy trochu připomíná Star Wars. Williamsovi nelze upřít jeho génia (přeci jen se pyšní rekordním počtem oscarových nominací na žijící osobu) a jeho soundtrack je beze sporu působivý (jako vždy), ale nejde si také nevšimnout, že si zjevně trochu vypůjčuje motivy sám od sebe. Zkrátka, že jde o Williamse poznáte už od první noty – i tady zaznívají jeho typické velké orchestrály, které dodávají podívané jakousi majestátnost a epičnost ve správných chvílích.
Celou podívanou však na sobě nesou herci. Hlavními tahouny jsou beze sporu Blunt a O’Connor, kteří si opět procvičili své americké akcenty. Blunt i O’Connor jsou srdcem celého snímku a z jejich výrazných výkonů číší kupa emocí. Zaujme ale také Firth v poněkud nezvyklé roli záporáka. Jindy miloučký a něžný Firth se proměňuje ve slizkého a chladnokrevného padoucha a tato úloha mu překvapivě dost sedí (možná, že efekt má i to, že si jako jeden z mála zachovává britský akcent – což bylo možná záměrem).
V závěru je Den odhalení po filmařské stránce skvěle zpracovanou podívanou. Napínavá a silná zápletka, kvalitní vizuály, hravý soundtrack nebo skvělé herecké obsazení – to všechno dotváří kompletní zážitek, který prostě baví (i když je ke konci už trochu překombinovaný a zdlouhavý). Kdyby za snímkem stál nějaký méně známý režisér, řekli bychom, že jde o vrcholnou podívanou, jenže, když víme, že autorem je sám Spielberg, tak bychom od toho čekali trochu víc – a hlavně odpovědi na všechny otázky.
Nějak jsem nepochopil, proč mají někteří problém s tou částí sdílení přes TV. Postava Margaret pracuje pro televizní stanici, použití vysílání této stanice jako sdělovacího prostředku je tak zcela logické, když k němu má snadný přístup. Ano, sice můžeme brát TV jako “zastaralé” médium v dnešní době, ale stále větší část obyvatel klasicky kouká na večerní zprávy, cokoliv, co se odvysílá, je také poté sdíleno na webech a sociálních sítích dané TV stanice, odkud se už vše šíří dál. V kostce se tak stejně informace dostanou všemi “moderními” informačními cestami do světa, a to, že primární zdroj bylo tv vysílání je poměrně marginální záležitost 😉