Knihy Andyho Weira prosluly svéráznými, možná maličko atypickými hrdiny a zápletkami, jež jsou stejnou měrou promyšlené a uvěřitelné, jako zdravě naivní. Příběhy, v nichž jedinec překonává nepřízeň osudu a dokáže zdánlivě nemožné. Právě takovým sci-fi byl svého času výborný Marťan legendárního Ridleyho Scotta. V případě Spasitele režijní křesla obsadili Phil Lord a Christopher Miller, kteří mají na svém kontě práci na oceňovaných animácích se Spider-Manem, nebo hitech jako Lego příběh a 21 Jump Street. Jak se popasovali s touto látkou?
O Spasiteli (v angličtině Project Hail Mary, což je ve sportovní terminologii amerického fotbalu výraz, označující poslední, riskantní pokus o přihrávku přes celé hřiště, která by zachránila prohraný zápas) se hovoří v superlativech. Jelikož jsem knižní předlohu nečetl, a z toho mála, co jsem o příběhu viděl, mi svou kostrou značně připomínal knihu Kosmonaut z Čech (vznikl i poměrně slabý stejnojmenný film) od původem českého spisovatele Jaroslava Kalfaře, byl jsem maličko skeptický. Přesto, nebo právě proto jsem byl mile překvapen. Snímek navíc se zmíněným dílem naštěstí až na pár dílčích prvků mnoho společného nemá a vypráví o něčem úplně jiném.
Protagonistou díla je zneuznaný vědec Ryland Grace (Ryan Gosling), působící jako učitel přírodopisu. Snímek začíná v momentě, kdy se hrdina probouzí z kómatu na palubě vesmírné lodi. Zjišťuje, že zbytek posádky je mrtvý, a navíc trpí amnézií. Prostřednictvím flashbacků se postupně dozvídáme víc o tom, kým je a jaký byl účel mise. Tento způsob vyprávění je skvěle zvolený zejména proto, že nám umožňuje utvořit si k hrdinovi silnější pouto.
Ryland není typickým hrdinou, naopak se zdá být někým, kdo si nevěří a svůj boj vzdal. Postupně se však ukazuje, že to v sobě má a co víc, že na jeho intelektu a kreativním způsobu řešení problémů bude spočívat osud celého lidstva. Svět je totiž v krizi, způsobené neznámými částicemi, které zapříčinily, že pohasíná Slunce. A nejen to naše. Hvězdy v celém vesmíru mizí. Až na jednu, jež vlivu oné neznámé látky odolává. A právě k této hvězdě je vyslána vesmírná loď, jež má za cíl zjistit povahu této “imunity,” a ideálně tak zachránit lidstvo. Tak by se dal v kostce shrnout příběh, který je navzdory popcornovosti a určité dávce naivity napsán chytře a uvěřitelně. Nejde tak o nějaké hloupé béčko.
Zdaleka nejsilnějším prvkem filmu pro mě bylo ono avizované netradiční přátelství, ve kterém osamocený vědec zjistí, že nebude muset celému problému čelit sám. Právě tam se naplno projeví jeho inteligence a nekonvenční přístup k řešení problémů. Střet dvou světů a jejich spolupráce se mi líbily i díky pozitivnímu poselství. Celý film je vlastně notně napěchovaný nadějí a kladnou energií. Možná až moc. Zejména v druhé polovině jsem měl pocit, že se až nebezpečně balancuje na hraně patosu, což pak jen podpořilo možná až příliš happy endové finále. Těžko se to popisuje bez spoilerů, ale člověk si říká, zda to celé nebylo možná až moc “limonádové.” Přesto se až na drobná škobrtnutí jedná o nesmírně zábavný film, na který se skvěle kouká a jde bez nadsázky o jedno z nejzábavnějších vysoko rozpočtových dobrodružství, jaké letos na plátně uvidíme. Na otázku, zda je to kandidát na film roku, je možná ještě brzy…
Čtěte také: Pattinson, Momoa i Anya Taylor-Joy. Duna 3 odkrývá první sadu temných plakátů
Verdikt
Podobně jako Marťan je i Spasitel příběhem naděje a nezlomné vůle jednotlivce, čelícího zdánlivě nepřekonatelným překážkám. Jen tentokrát v mnohem větším měřítku, protože jde doslova o osudy celých civilizací. Tato osudovost se však maličko ztrácí v místy až zbytečném důrazu na humor a jedno nepravděpodobné přátelství. Tyto motivy jsou samy o sobě krásné, ale zastiňují “temnější” elementy a vážnost celého děje. Celé jinak velkolepé sci-fi tak ve svém závěru maličko ztrácí tah na branku a není zdaleka tak dramatické, jak by chtělo být. To však neznamená, že by šlo o špatný film. Naopak, jde o jedno z nejlepších sci-fi posledních let, které sympaťák Ryan Gosling v tandemu se svým nečekaným parťákem úspěšně utáhne na vlastních bedrech. Právě interakce dvou hlavních postav je nejsilnějším pilířem filmu, jenž na ní ale ve finále staví možná až zbytečně. Pořád si ale bez debat zaslouží pozornost i návštěvu kina, protože jde o zážitek a kvalitní podívanou, která sice nemá takový přesah jako Interstellar, nebo dramatičnost o rozsahu Marťana, přesto je jednoduše skvělým, krásně vypadajícím a zábavným dobrodružstvím.
