Pět let po událostech první řady se Joel a Ellie vrací, ale svět kolem nich se změnil. Dokázala druhá série navázat na úspěch svého předchůdce, nebo se pod tíhou očekávání zcela zhroutila?
První řada The Last of Us od HBO, která měla premiéru v roce 2023, si okamžitě získala uznání kritiků i diváků. Vynikla především díky své schopnosti nabídnout ponuré, až mrazivé drama z prostředí apokalypsy (infekce cordyceps), aniž by se utápěla v žánrových klišé. Nebyl to další The Walking Dead. Temnota sice zahalovala vše kolem, ale skrze praskliny pronikalo světlo ve formě naděje a lidskosti. Tvůrci se nebáli zastavit a věnovat čas i vedlejším postavám a jejich osobním příběhům. A především středobodem celé série byl postupně sílící vztah Joela (Pedro Pascal) a Ellie (Bella Ramsey), který se postupem času změnil z chladné rivality ve vzájemné porozumění a hlubší pouto.
Čtěte také: T-Rex a děsivý mutant v akci. Trailer nového Jurského světa zamířil do hororových vod
Šlo o seriál, který dokázal důstojně stavět na jednom z nejvyspělejších herních příběhů své doby. Jenže zatímco druhý díl hry už takovou chválu nesklidil, televizní adaptace se v jeho stopách bohužel vydává. Napětí a tajemno sice zůstávají, ale druhá řada působí spíš jako běžné přeživší drama v postapokalyptickém světě. Kouzlo a originalita první série se téměř vytratily.
Snahu o zopakování úspěšného vzorce nelze přehlédnout. Nové postavy jsou představovány pomocí flashbacků. Seznamujeme se s drsným vůdcem jedné frakce (Jeffery Wright), výrazný výkon podává i Alanna Ubach. V relativním klidu opevněného městečka Jackson Hole, kde se Joel a Ellie usadili pět let po událostech první série, navazuje Ellie vztah s Dinou (Isabela Merced). Catherine O’Hara se zde objevuje jako vyhořelá terapeutka s temnou minulostí (ale upřímně, kdo ji v tomhle světě nemá?). A pak je tu samozřejmě Abby, hlavní záporačka druhé série v přesvědčivém podání Kaitlyn Dever.
Tyto postavy přinášejí pár silných momentů a částečně navozují rozsáhlejší, epický rozměr, jaký známe z první řady. Jenže většina druhé série se soustředí na jednu jedinou misi, která nás zavádí do troskami zavaleného Seattlu, kde zuří krvavý konflikt mezi brutální frakcí a náboženským kultem bojujícím luky a šípy. Všudypřítomné násilí, stylizace a atmosféra začínají až příliš připomínat The Walking Dead v jeho slabších fázích. A to není směr, kterým by se měl The Last of Us ubírat.
Jistě, jde o postapokalyptický seriál s monstry a násilí k tomu patří. Ale na rozdíl od první série, která uměla překvapit silnými emocemi a osobitostí, působí druhá řada až příliš genericky. Skupina fanatiků, kteří jsou nebezpečnější než samotní nakažení, nepůsobí ani děsivě, ani zajímavě. Prostě už jsme to všechno někde viděli.
Objevují se náznaky, že by se nákaza mohla v budoucnu vyvíjet novým, znepokojivým směrem, a to by mohlo být lákadlem pro třetí sezónu. Jenže druhá série končí náhlým střihem do černoty, která víc frustruje, než že by vzbuzovala zvědavost. Co jsme zatím dostali, je sice ucházející, ale oproti první sezóně je to slabý odvar.
Je také možné, že kvalitu nové řady brzdí jedna událost (fanoušci her budou vědět), kterou se seriál snaží podat co nejdrásavěji. A ono se to vlastně podaří. Jenže ten šok je natolik silný, že se z něj zbytek série nedokáže vzpamatovat. Emočně podaná epizoda formou flashbacku se sice snaží uzavřít kruh a pravděpodobně půjde o nejoceňovanější díl série, ale působí dost izolovaně.
Možná druhá sezóna skutečně slouží jen jako most mezi dvěma silnějšími dějovými linkami. Ale osm epizod je na takové přešlapování jednoduše moc. Většinu času trávíme prozkoumáváním budov a nasloucháním únavně natahovaných dialogů. Po skvělé první sezóně přichází zklamání, které nejde jen tak přejít.
Čtěte také: To: Vítejte v Derry odhaluje první trailer. Pennywise je zpět
Druhá řada The Last of Us není vyloženě špatná. Pořád jde o řemeslně kvalitní seriál s obstojným hereckým obsazením a několika silnými momenty. Jenže ve srovnání s první řadou působí jako krok zpět. Vytrácí se osobitost, mizí cit pro detail a nastupuje únavná žánrová rutina. Místo výjimečného příběhu sledujeme další variaci na apokalypsu, jakých už televize nabídla nespočet. Pokud třetí sezóna nepřinese zásadní obrat, hrozí, že se z kdysi originální a svěží adaptace stane jen další tuctový seriál, a postupně upadne v zapomnění.
Musím souhlasit s autorem, že tvůrci (patrně kvůli honbě za vyšší sledovaností) podlehli tlaku povrchnějších fanoušků, potažmo producentů HBO a přidali vice akce, takže ztrácí svou tvář.
Nemůžu jim odpustit zásadní změnu proti hře, což je představení Abby a jejích pohnůtek už na začátku druhé řady. Nechápu. Od lidí , kteří hru neznají, jí to žádné sympatie během zásadní scény nepřidalo a retrospektivní díl se mohl věnovat právě postupnému odhalování její motivace a vztahu s otcem jako ve hře.
Bohužel, nedávné oznámení čtvrté řady, nasvědčuje tomu, že se kormidla chopili korporátní honiči čísel sledovanosti a ze seriálu se tak stává jen další natahovaný produkt…
Chápem tvoju frustráciu, ak si si želal presnejšie nasledovanie štruktúry hry. Ale myslím si, že hodnotiť rozprávanie v seriáli podľa očakávaní vychádzajúcich výhradne z herného formátu môže byť trochu limitujúce. Televízne médium má odlišnú dynamiku – postavy tu nemôžu “žiť” len vo vedľajších alebo hrateľných retrospektívach. Tvorcovia sa rozhodli Abby predstaviť skôr, pretože vedeli, aká silná odporová reakcia môže nastať, ak sa divák nemá šancu na túto postavu emocionálne napojiť skôr, ako dôjde k zásadným udalostiam.
Ironicky, práve postupné budovanie sympatie vopred môže nakoniec zabezpečiť silnejší dopad „tej scény“. A ak ide o “akciu” — áno, je jej možno trochu viac, ale nie na úkor ticha, emócií a charakterových momentov, ktoré boli dušou prvej série. Šiesta epizóda druhej série je dôkazom, že seriál nestratil svoju tvár — len ju ukazuje z iného uhla.
Oznámenie štvrtej série nie je znakom komercie, ale potreby dopovedať komplexný príbeh s rešpektom ku všetkým perspektívam. The Last of Us nebol nikdy rýchly, jednoduchý, alebo čierno-biely príbeh. A seriál v tom ostáva verný hre — len používa iný jazyk, aby rozprával to isté.
Tohle nepsal real clovek, ale AI. Nebo iq 60 persona. Druha serie je maximální odpad, nikdy jsem nevidel nic horšího. Tragédie, herecky vykony, furt neco LGBT a woke blbosti, hladky typu IM GONNA BE DAD XDDDDDDDD. TOTALNI ODPAD. Ostuda kinematografie
Seš jenom blbec…
běž se vybrečet někam jinam
Hlavně autor vůbec neví o čem mluví. Jako že nudný střet dvou frakcí, serafitu a vlku? Ale to je prostě děj!! je to děj v samotné hře tak tam logicky musí být když je to serial který je tou hrou ne jen inspirovaný, ale je podle ní natočený. Takže tyhle výtky i směrem k tomu podle autora izolovanému dílů s flashbacky jsou mimo mísu. Proč? No protože to bylo i ve hře!!! Autor samozřejmě hru vůbec nehrál Takže tady hodnotí něco o čem nemá páru.
Vzdy ma fascinuje, ako si niekto mysli, ze serial musi byt prepisom hry. Akoze vazne? Ako ste na to prisli? A aky to ma zmysel?
Celá tahle recenze je jeden velkej blábol od někoho, kdo nemá ani ponětí o Last of Us a čerpá jen z toho, co lidé píší na sociálních stránkách.
Samozřejmě v rámci hyperkorektnosti dnešní doby to v recenzi zaznít nesmělo, ale pojďme si říct, že obsazení Ellie je jen a jen špatné. To stvoření nevypadá jako Ellie, umí to je dva obličejové výrazy, je to nesympatické a protivné. V první řadě to všichni fanoušci přetrpěli, ale znovu už nechtějí. Proto má druhá řada mnohem horší hodnocení a sledovanost jde strmě dolů. Bohužel…
Přesně. Radši jsem si pak spravil chuť a znova jedu první řadu. Tam je sice Ellie otravná, ale ne tolik, jako v řadě druhé. Tam je to fakt hrůza. Nesympatická, ošklivá, schopnost mimiky absolutní nula. Stejné názory lze číst i na anglicky mluvících skupinách. Přezdívka „Potatoe“ je fakt trefná.
Nie je pravda, že sledovanosť dramaticky klesá. Podľa dát spoločnosti Nielsen si seriál naďalej udržiava mimoriadne silné publikum a pravidelne sa radí medzi najúspešnejšie tituly naprieč všetkými streamovacími platformami v daných týždňoch.
A pokiaľ ide o hodnotenia – nie je korektné sa opierať o tzv. review bombing, ktorý nie je odrazom objektívnej kvality, ale skôr prejavom zámerne skreslenej a emotívne motivovanej reakcie. Takéto hodnotenia nie sú relevantným ukazovateľom skutočného prijatia ani kvality seriálu.
Musím povedať, že s touto recenziou veľmi nesúhlasím, no hlavne ma mrzí, aká je povrchná. Tvrdí sa tu, že séria má „generickejšie postavy“, „miernu stagnáciu“ a že „neponúka tolik silných momentů“, ale nikde nie sú uvedené konkrétne príklady, ktoré by to podložili. V recenzii chýba analýza toho, čo vlastne malo byť slabšie – ktoré epizódy, ktoré postavy, ktoré príbehové línie?
Séria je silne tematická – pracuje s traumou, generačnými cyklami, pomstou a odpustením – no tu sa týmto témam venuje len letmo, ak vôbec. Napríklad retrospektívna epizóda medzi Joelom a Ellie je podľa mňa jeden z najsilnejších momentov celej série, no tu je spomenutá iba v súvislosti s „pomalším tempom“. Chýba akékoľvek uznanie toho, ako hlboko prehlbuje emocionálny kontext predchádzajúcich epizód.
Tiež ma zmiatlo, že recenzia pôsobí skôr negatívne, ale záver hovorí o „slabšom nadpriemere“. Bez jasného stanoviska alebo argumentačne podloženej analýzy to pôsobí rozpačito.
Chápem, že nie každého osloví smer, ktorým sa druhá séria vydala, ale ak ju chceme kritizovať, malo by to byť vecne a s rešpektom k tomu, čo sa tvorcom podarilo – a to podľa mňa bolo na viacerých frontoch veľmi pôsobivé. Táto recenzia mi, bohužiaľ, prišla ako premárnená príležitosť rozobrať bohatý a komplexný materiál.