Rok 2024 nám přinesl bohatou paletu filmů, rozmanitých jak po stránce žánrové, tak formální, a zároveň nesmírně hodnotných z hlediska příběhu. Vybrat pouhých 15 nejlepších snímků byl skutečný oříšek. Jako vždy jsme se zaměřili na tituly, které se promítaly v českých kinech od ledna do prosince.
15. Až na věky
Maria obětovala svou kariéru, aby se mohla starat o děti, což dělá převážně sama, protože její manžel Sigmund, hudebník, tráví celé týdny na cestách. Po jednom z jeho návratů vyústí banální hádka v bouřlivý spor, který končí Sigmundovým zvažováním rozvodu. Zbytek filmu sleduje Marii během tohoto rozpadu, kdy ji Sigmundovo naléhání, že potřebuje pomoc se zvládáním svého hněvu, přiměje k pohledu do vlastního nitra a k opravdovému zkoumání osoby, kterou se stala. V záplavě filmů o rozpadajících se manželstvích se snímek debutující norské režisérky Lilji Ingolfsdottir vymyká svou nekompromisností a hloubkou vhledu do psychiky ženy, která se ocitla na životní křižovatce. Je to syrový, upřímný a hluboce lidský film, který diváka nutí k zamyšlení – oceněn byl na karlovarském festivalu hned pěti cenami, včetně ceny pro Helgu Guren za nejlepší ženský herecký výkon. Ingolfsdottir debutuje s neuvěřitelnou jistotou.
14. Better Man
Better Man Michaela Graceyho není pouhou biografickou freskou o Robbiem Williamsovi, ale spíše odvážnou dekonstrukcí popové ikony. Režisér se pouští do mapování zpěvákovy cesty na vrchol, přičemž se nevyhýbá ani temným zákoutím jeho duše. Film se tak stává intimní zpovědí o boji se závislostmi, depresemi a především o vnitřním boji za otcovo uznání, které formovalo Williamsovu osobnost i uměleckou dráhu. Kontroverzní prvek v podobě počítačově generované postavy šimpanze, která Williamse ztvárňuje, sice může působit rušivě, nicméně v kontextu celkového pojetí filmu se stává spíše metaforou zpěvákovy divokosti a nezkrotnosti. Přestože závěr snímku působí poněkud urychleně a nedořešeně, Better Man představuje komplexní a vizuálně podmanivý portrét jedné z nejvýraznějších osobností současné pop music.
13. Substance
Substance režisérky Coralie Fargeat je zvráceným, avšak nesmírně zábavným body hororem, zejména pokud máte zálibu ve skřípavých, praskajících a křupavých zvucích doprovázejících děsivé scény s lidským masem. Film, plný vizuálních odkazů na klasiky jako Moucha či Osvícení, se neomezuje pouze na žánrové klišé, ale stává se univerzálním příběhem o sebedestrukci v kulisách americké televize. S nadsázkou varuje před workoholismem a posedlostí mládím a tělesnou dokonalostí, jež jsou hnacími motory mediálního světa. Demi Moore podává v roli stárnoucí hvězdy, která se uchýlí k bizarnímu experimentu, svůj nejlepší výkon za poslední dekádu a s odvahou paroduje vlastní veřejnou image. Substance není jen béčkovým hororem či satirou na sexem posedlý a muži ovládaný showbyznys, ale originální a šílenou vizí, která v sobě mísí prvky „Portrétu Doriana Graye“, „Mouchy“, „Toxického mstitele“ a „Carrie“. Výsledkem je nezapomenutelný zážitek plný protikladů – krása se zde potkává s ošklivostí, půvab s odporem a smích se smutkem, a to vše s notnou dávkou černého humoru a intenzitou, která diváka nenechá vydechnout.
12. Anora
Snímek Anora představuje další pronikavý pohled režiséra Seana Bakera do života lidí z okraje společnosti. Tentokrát se Baker zaměřuje na osudy mladé striptérky Annie, ztvárněnou Mikey Madison. Anora prožívá zdánlivě pohádkový příběh moderní Popelky, když se provdá za syna vlivného ruského oligarchy. Tato nečekaná svatba, vnímaná rodinou ženicha jako další z jeho rozmarů, se stává katalyzátorem událostí, které Anoru donutí bojovat o své nově nabyté štěstí. Bakerův film však není prvoplánovou romancí. S typickou syrovostí a empatií odhaluje složitost a nejistotu života sexuálních pracovnic a s nekompromisní upřímností ukazuje, že ne každý „pohádkový“ příběh končí šťastně. Závěr filmu diváka zasáhne s drtivou silou a podtrhuje hořkou pravdu o sociálních a ekonomických nerovnostech, které hrdinům nedovolují vymanit se ze svých předem daných rolí. Anora tak není jen zábavnou komedií plnou omylů, ale především silným a dojemným dramatem, které diváka nutí k zamyšlení.
11. Kaskadér
Kaskadér Davida Leitche je strhující ódou na neopěvované hrdiny filmového plátna – kaskadéry. S precizně choreografovanými akčními scénami a poctivými, dechberoucími praktickými efekty, se divákům dostává podívané plné neuvěřitelných bouraček, přestřelek, létajících člunů a hořících dublérů. Srdcem příběhu však není jen akce, ale i snaha Colta (v podání Ryana Goslinga) získat zpět Jody (Emily Blunt), kterou po své nehodě bez vysvětlení opustil. Leitch zručně mísí akční scény s komediálními prvky a romantickou linkou. Závěrečná titulková sekvence s citem vzdává hold kaskadérům a jejich riskantní práci, a zároveň nenápadně, avšak důrazně, poukazuje na potřebu většího uznání ze strany Hollywoodu, například zavedením oscarové kategorie pro nejlepší kaskadérský výkon.
10. Deadpool & Wolverine
Deadpoola nacházíme v jednom z nejhorších momentů jeho života. Jeho přítelkyně Vanessa (Morena Baccarin) ho opustila, Avengers ho odmítli, a on nyní prodává ojetá auta v paruce. Jeho život ale nabere nový směr, když se u jeho dveří objeví agenti TVA (Time Variance Authority), známí ze seriálu Loki. Sdělí mu, že smrt Wolverina ohrožuje jeho časovou osu, a Wade se okamžitě vydává do multivesmíru hledat jiný Loganův variant. Setkává se s Wolverinem v ještě horším rozpoložení, než v jakém je sám. Začíná tak dobrodružství dvou zlomených mužů, kteří se učí spolupracovat a hledat nový smysl svého bytí. V jádru je Deadpool & Wolverine příběhem dvou mužů, kteří překonávají své bolesti a problémy. Jeden to maskuje neutuchajícím humorem, druhý lahví whisky. Díky dokonalé chemii mezi Jackmanem a Reynoldsem to však funguje skvěle. Film není příliš zainteresovaný v budování nové mytologie MCU. Naopak působí jako pocta univerzu od studia Fox, které přivedlo na svět X-Meny. Deadpoolova cesta je lemována narážkami na superhrdinské filmy posledních dvou dekád i kritikou současného stavu MCU. Reynolds si neváhá dělat legraci z postav i z přehnaného množství produkce, kterou Marvel v posledních letech zahlcuje diváky.
9. Rivalové
Rivalové nejsou pouhým sportovním dramatem, nýbrž komplexní sondou do lidských vztahů a ambicí. Film elegantně proplétá dvě časové roviny, aby divákovi odhalil genezi milostného trojúhelníku mezi ctižádostivou Tashi (Zendaya v životní formě) a dvěma tenisovými talenty, Patrickem (Josh O’Connor) a Artem (Mike Faist). Zpočátku sledujeme vzplanutí lásky a rivality mezi mladíky – Patrick se zdá být favoritem. Zranění Tashi však karty zamíchá a její pozornost se upne k Artovi, s nímž naváže nejen profesní, ale i intimní vztah. Přeneseni do současnosti sledujeme Arta jako tenisovou hvězdu, která se na sklonku kariéry střetává s kdysi blízkým Patrickem. Závěrečný zápas tak není jen sportovním kláním, ale i vyvrcholením letitých frustrací, zášti a nevyřízených účtů. Vedle strhujícího výkonu Zendayi zaujmou i herecké kreace O’Connora a Faista, jejichž rivalita na plátně působí autenticky a dodává sportovním scénám potřebnou dávku adrenalinu. Rivalové nejsou jen o tenisu, ale především o strachu, životě ve stínu druhých, nenaplněných ambicích a neutuchající touze po štěstí.
8. V hlavě 2
Riley vstupuje do fáze života, kdy rodiče ustupují do pozadí a jejich místo zabírají kamarádi, stejně jako nastupující ambice, sny a plány. Dívka odjíždí na hokejový tábor se dvěma nejlepšími kamarádkami. Sní o tom, že se dostane do univerzitního týmu, přičemž zároveň musí překonat skutečnost, že to je jejich poslední společný výlet, protože kamarádky už si vybraly jinou školu. Pro Riley jsou všechny tyto situace nové a období puberty ji v tom určitě nepomáhá. V její hlavě se tedy děje spousta věcí. Do známé partičky emocí z „jedničky“ přichází úplně nová sestava. Úzkost, Stud, Závist a Nuda pořádně zamíchají kartami. Příchod čtyř nových emocí je samozřejmě důsledkem dospívání Riley, ale také skvělým způsobem, jak obohatit příběh a nabídnout mnoho nových dobrodružství a cest po mysli 13leté dívky. Nové postavy nejen vizuálně skvěle zapadají mezi známé hrdiny, ale mají také reálný vliv na vývoj událostí. I když někdy komplikují Riley život, získávají si naši sympatii téměř okamžitě.
7. Gladiátor 2
Gladiátor II je po všech stránkách důstojným a skvěle vypadajícím pokračováním legendárního filmu. Nic víc, nic míň. I přes úctyhodný rozpočet a skutečně velkolepě natočené scény je zde jen málo pamětihodných okamžiků. Ridleymu Scottovi mnohem více sedí komornější, skvěle napsané snímky, jako třeba Poslední souboj. Nového Gladiátora bohužel psal stejný scénárista, jako průměrného Napoleona. Vzdor více než dvouhodinové stopáži působí nudně a zkratkovitě. První polovina je rozvláčná, druhá nesmírně uspěchaná. Rozhodně to není špatný film, jen je vlastně průměrný. Peníze jsou na něm opravdu vidět (pomineme-li podivný CGI souboj s opicemi, nebo historiky tak kritizované žraloky v Koloseu), ale ani tak se nedaří vykouzlit scénu, záběr, nebo zvrat, ze kterého by nám spadla brada.
6. Furiosa: Sága Šíleného Maxe
George Miller zaslouží respekt. Ve vší úctě k jeho věku natočit takový akční film plný adrenalinu a šílené akce je obdivuhodné. Čekat, že by žánr po Zběsilé cestě posunul zase o něco dál, by bylo bláhové, nicméně to naštěstí (nebo bohužel?) nebylo záměrem. Miller se primárně soustředí na příběh, a právě díky tomu je Furiosa tolik poutavá, třebaže jakožto prequel předvídatelná. Anya Taylor-Joy a Chris Hemsworth ve svých rolích excelují a byla radost se na ně dívat. Což se bohužel nedá říct o výsledné stylizaci filmu, která nesedne každému. V některých scénách triky vyloženě bily do očí, což je velká škoda. To nic nemění na tom, že je Furiosa jeden z nejlepších prequelů vůbec.
5. Chudáčci
Kde začíná touha po poznání, a kde končí bezuzdný chtíč? Velmi tenká hranice se zde stírá a jedná se tak hlavně o příběh živelné ženy, jež hledá samu sebe a své místo ve světě. Chudáčci jsou bezesporu silným filmovým zážitkem, který upoutá zejména nádherným vizuálem jedinečného fantasy světa, který místy připomíná poetiku filmů Karla Zemana. A další věcí, jež je největším plusem, je jednoznačně herecký výkon Emmy Stone, která si zde veškerý prostor krade pro sebe. Na ploše celovečerního snímku předvádí proměnu a vývoj jedné ženy od dětinského, zvědavého stvoření až po jedinečnou, takřka geniální a zcela samostatnou bytost. Jinak nesporné kvality filmu poněkud snižuje přílišný důraz na zbytečné množství explicitní erotiky a příliš dlouhá stopáž, kdy je v momentě, v němž by mohl snímek skončit, vložena poněkud násilně dějová linka, uzavírající příběhový oblouk, který byl zmíněn někde na začátku.
4. Rozzum v divočině
Rozzum v divočině na motivy Petera Browna je strhující dílo po všech stránkách. Od vizuálně ohromující animace, silně inspirované impresionismem, až po dojemný příběh, který diváka zasáhne hned několikrát. Příběh robotky Roz, jejíž futuristická loď ztroskotá na nedotčeném ostrově, se dotýká témat odlišnosti, společenství a také toho, co znamená být rodičem. Animovaný film pro malé i velké diváky od DreamWorks Animation a režiséra Chrise Sanderse (Jak vycvičit draka) se nevyhýbá ani bolestivé pravdě o přírodě, kterou se snaží zobrazit srozumitelně. Kromě Roz jsou hlavními postavami zvířata, jejichž životní cyklus je neodmyslitelně spojený se smrtí. Klíčovou myšlenkou filmu je „vycházení za hranice vlastního naprogramování“. Právě v tomto spočívá jádro animáku, který učí děti, že člověk (v tomto případě robot) – bez ohledu na to, jak destruktivní může být jeho povaha – je schopen konat dobro.
Čtěte také: Nosferatu je mrazivě nádherným upířím hororem
3. Vlny
Jiří Mádl je talentovaný režisér, který dokázal to, co si předsevzal. Vlny jsou takovým Argem po česku. Film je skvěle natočený, obsazený výbornými herci, a je zkrátka radost zase jednou mít možnost zhlédnout v kinech český snímek, kde vše funguje jako na drátkách. V epicentru snímku stojí skupina lidí, která bojuje proti velké přesile. Tou je nejen tehdejší režim, ale i společnost a její vnímání šedivé reality. Morální nejednoznačnost hlavní postavy je skvělá, právě tak celý scénář. Kostýmy a reálie vedle dobových záznamů nepůsobí jako pěst na oko. Postavy sice hovoří až moc „současnou mluvou,“ to je ale záměrná snaha přiblížit film co nejvíce k divákovi. Vlny jsou možná také nebývale aktuální i díky tomu, že svobodná média jsou v současnosti právě tak důležitá, jako tehdy. Snímek vypráví o odvaze, spojené s prostou snahou zachovat se dobře tehdy, kdy je to zdánlivě nemožné…
2. Čarodějka
Pro fanoušky hollywoodských muzikálů, kterých v současné kinematografii zoufale ubývá, přichází tento snímek jako zjevení. Režisér Jon M. Chu totiž stvořil ryzí muzikálové dílo, které ctí tradici zlaté éry hollywoodských muzikálů a zároveň ji obohacuje o moderní prvky, a to s veškerou parádou, kterou diváci (a s nimi i Americká filmová akademie) milují. Čarodějka je okouzlující podívaná, která nadchne nejen milovníky tohoto žánru. Jde o muzikál v pravém slova smyslu, pulzující emocemi, životem a hřejivou atmosférou, který ohromuje vizuálně, hudebně i herecky. Příběh, ač možná lehce kýčovitý, nese v sobě důležitá a univerzální poselství, která osloví celou rodinu, a to vše v ikonickém prostředí Čaroděje ze země Oz.
1. Duna: Část druhá
Jako většina sequelů je i tento větší. Ale ve smyslu toho, že se jedná o veliký, významný film, který má pro sci-fi žánr potenciál být podobně určující, jako byl svého času Jacksonův Pán prstenů pro fantasy. Vzhledem ke knižním předlohám obou zmíněných sérií se pak dá už jen suše poznamenat, že Duna legendárnímu stejnojmennému dílu Franka Herberta rozhodně nedělá ostudu. Po stránce efektů, vrstevnatého příběhu, soundtracku, osudovosti, hloubky a propracovanosti světa jde o jeden z nejkrásnějších vědeckofantastických opusů, jaké jsme kdy viděli. Skutečně přelomová podívaná, jaká si v posledních letech jen obtížně hledá srovnání…
