Druhá řada jihokorejského fenoménu Hra na oliheň (Squid Game) konečně dorazila na Netflix. Po celosvětovém úspěchu první série, která se v roce 2021 stala nejsledovanějším seriálem streamovací platformy, bylo jasné, že pokračování bude pod drobnohledem. Podařilo se tvůrcům navázat na úspěch a přinést divákům stejně silný zážitek? Odpověď není jednoznačná, ale jisté je, že druhá série nabízí divákům mix osvědčeného a nového, který stojí za zhlédnutí.
Úvodní epizoda sice navazuje na konec první série, ale brzy se děj posouvá o dva roky dopředu. Vidíme Seong Gi-huna (Lee Jung-jae), vítěze her, který se nedokáže smířit s hrůzami, které zažil. Místo užívání si bohatství se Gi-hun stává posedlým myšlenkou organizaci her zničit. Věnuje veškeré své úsilí a finanční prostředky k nalezení Rekrutéra (Gong Yoo) a hledá cestu zpět do hry, odhodlaný zabránit dalšímu krvavému cyklu. Souběžně sledujeme osud policisty Hwang Jun-ha (Wi Ha-joon), který se zotavuje ze zranění. Cesty obou mužů se brzy protnou a společně začnou plánovat, jak Front Mana definitivně zneškodnit.
Čtěte také: Batman II se znovu odkládá o celý rok. Objevují se spekulace o jeho začlenění do DCU
Už nejde jen o přežití hlavního hrdiny, ale o úspěch jeho křížové výpravy za ukončení vražedného procesu. Silnou stránkou Hry na oliheň zůstávají i nadále nápadité a napínavé sekvence jednotlivých soutěží a interakce mezi nimi, kdy se stupňuje napětí mezi znepřátelenými frakcemi hráčů. Škoda jen, že k tomu tvůrci potřebovali až dva díly. Kriminální intro, které místy připomíná neo-noir, se zbytečně táhne a nakonec do samotné akce, která se naplno rozjíždí až ve třetí ze sedmi epizod, příliš nepřispívá. Jakmile se ale s hlavním hrdinou dostaneme na ostrov, seriál nabere tempo a spád.
Druhá série Hry na oliheň je brutálnější, děsivější, působivější – a svým zvráceným způsobem i zábavnější. Seongův návrat do hry přináší známý pocit hrůzy, ale zároveň i jistou míru déjà vu. Opět se setkáváme s plejádou nových, i když typově podobných postav: rapper Thanos (výrazný Choi Seung-hyun, známý jako T.O.P., s fialovými vlasy a nehty v barvách Kamenů nekonečna), kryptoměnový influencer, bývalý mariňák, trans žena nebo matka se synem.
Většinu času opět trávíme uvnitř tajemného komplexu. Tvůrce seriálu, Dong-hyeok Hwang, opět míchá osvědčený koktejl brutálního thrilleru, absurdní komedie a sociálního komentáře. Narativní pravidla zůstávají víceméně stejná, mění se pouze postavy, jejich perspektivy a motivace. Největší proměnou prochází pochopitelně hlavní protagonista. Z bezstarostného vtipálka se Gi-hun stává mužem soustředěným na jediný cíl.
Nejsilnější momenty seriálu nastávají, když jsme vtaženi do Gi-hunových pokusů ochránit co nejvíce lidí. Jeho znalosti mu sice občas pomohou, ale brzy zjistí, že se ocitl ve vodách, na které nestačí. Hry jsou jiné a lidé ještě krutější, což do jinak potenciálně repetitivního děje vnáší nový náboj. Sledujeme Gi-huna, jak se snaží zastavit brutalitu, která ho obklopuje. Kola smrti se však neúprosně točí dál a mrtvých těl přibývá. Bez ohledu na jeho snahu se k lidem dostat, všichni už stojí na pokraji propasti a jsou ochotni riskovat vše, aby si vykoupili cestu ven.
Čtěte také: Už bylo dost pohádek? Thriller o skutečném zabijákovi z televizní seznamky je konečně online
Zajímavým prvkem je i pohled na „druhou stranu“ – diváci nahlédnou do motivací jednoho ze strážců a uvidí, co vede člověka k tomu, aby se skryl pod masku a stal se součástí tohoto krvavého divadla. Gi-hun s překvapením zjišťuje, že se změnila i samotná pravidla hry. Po každém krveprolití probíhá hlasování, při kterém soutěžící rozhodnou, zda hra bude pokračovat nebo bude ukončena a peníze v banku se spravedlivě rozdělí. Režim her tak simuluje jakousi zvrácenou formu demokracie, kde o osudu jednotlivců rozhoduje většina.
Druhá série Hry na oliheň sice nedosahuje strhujícího efektu překvapení, který provázel první řadu, ale i přesto nabízí divákům napínavou a mrazivou podívanou – bohužel s neuspokojivým koncem. Tvůrci se nesnažili prvotní úspěch pouze zopakovat, ale přišli s novými prvky a motivacemi, které děj posouvají dál. I když úvodní epizody působí poněkud rozvlekle a kriminální linka se zdá být nadbytečná, jakmile se děj přesune zpět do prostředí smrtící arény, seriál chytne diváka a nepustí. I přes jisté výhrady k tempu a občasné repetitivnosti se druhá série řadí k solidním pokračováním. Fanoušky tohoto jihokorejského fenoménu pravděpodobně nezklame.
