Filmové Vlny už vidělo přes 550 tisíc diváků, díky čemuž se staly nejúspěšnějším českým filmem tohoto roku. Kromě prvenství v počtu zakoupených lístků si skvěle vedou také v recenzích a diváckých ohlasech, které je katapultovaly na přední příčky v hodnoceních na filmových databázích. Ale nejsou to jen Vlny Jiřího Mádla, které letos zasáhly diváky. V tomto článku vám představíme pět dalších českých filmů, které letos naplnily očekávání a na které se bude na konci roku vzpomínat v dobrém.
Vlny
Jiří Mádl je talentovaný režisér, který dokázal to, co si předsevzal. Vlny jsou skutečně takovým Argem po česku. Film je skvěle natočený, obsazený výbornými herci, a je zkrátka radost zase jednou mít možnost zhlédnout v kinech český snímek, kde vše funguje jako na drátkách. V epicentru snímku stojí skupina lidí, která bojuje proti velké přesile. Tou je nejen tehdejší režim, ale i společnost a její vnímání šedivé reality. Morální nejednoznačnost hlavní postavy je skvělá, právě tak celý scénář. Kostýmy a reálie vedle dobových záznamů nepůsobí jako pěst na oko. Postavy sice hovoří až moc „současnou mluvou,“ to je ale záměrná snaha přiblížit film co nejvíce k divákovi. Vlny jsou možná také nebývale aktuální i díky tomu, že svobodná média jsou v současnosti právě tak důležitá, jako tehdy. Snímek vypráví o odvaze, spojené s prostou snahou zachovat se dobře tehdy, kdy je to zdánlivě nemožné… Celou recenzi čtěte zde.
Život k sežrání
Dvanáctiletý Ben má rád hudbu, ale jeho skutečnou vášní je jídlo a vaření, což se nevyhnutelně projevuje na jeho postavě. Když se však zamiluje do spolužačky Klárky, rozhodne se s nadbytečnými kily skoncovat. Film Život k sežrání sleduje jeho cestu dospíváním, kde se potýká nejen s nadváhou, ale i s šikanou a prvními láskami. Vizuální stránka filmu vyniká precizní stop motion animací, plnou hravých detailů, které osloví diváky všech generací. Originální příběh je přístupný pro celou rodinu, obohacený vzdělávacími prvky, skvělým hlasovým obsazením a vtipnými odkazy na kultovní filmy.
Mord
Mord je jedním z nejupřímnějších a nejrealističtějších českých filmů, jaké jsem viděl. Díky výborným hercům i „nehercům“ vás doslova vtáhne. Míra autenticity je zde opravdu značná. Problém je, že nejen ústřední téma zabijačky, ale i jednotlivé postavy a vztahy mezi nimi příliš nerozvíjí. Nejde se do hloubky, ani na to pro krátkou stopáž není dostatečný prostor. Zůstává tak skvělá komedie s prvky dramatu, u které jsem se ale místy neubránil dojmu, že ji ve Varech maličko „přechválili.“ Přesto jsem se nad postavami, postavičkami a situacemi tu dojal, tam upřímně zasmál. Protože žiji na vesnici a občas jsem viděl archetyp někoho, koho sám znám. Celou recenzi čtěte zde.
Amerikánka
Film Amerikánka režiséra Viktora Tauše je originální artový zážitek, který kombinuje surrealistický jazyk plný barev a snů s autentickým příběhem. Ačkoliv postrádá realistické scény, síla filmu spočívá v autenticitě postav a jejich emotivních osudech. Příběh malé Emy Černé, inspirovaný skutečnými událostmi, je náročný a podpořen silným hereckým výkonem Kláry Kitto. Amerikánka přináší neobvyklý pohled na dospívání a svou jedinečnou formou zanechává v divákovi hluboký dojem.
Čtěte také: Netflix přinesl jeden z nejsilnějších filmů roku. Emotivní drama s úžasnými herečkami
Zápisník alkoholičky
Film Zápisník alkoholičky dramaticky vypráví příběh mladé matky, která bojuje se závislostí na alkoholu a snaží se zachránit svou rodinu. Tento příběh, založený na skutečném životě blogerky Míši Dufkové, je vyprávěn v útržcích, což může ztěžovat porozumění některým klíčovým okamžikům jejího života. Tereza Ramba v hlavní roli exceluje a věrohodně ztvárňuje jak pád do závislosti, tak vnitřní boj hrdinky. Atmosféra filmu je strhující a dokáže diváka udržet v napětí, i když některé motivy zůstávají pouze naznačené. Přestože snímek nedosahuje kvalit jako Úsměvy smutných mužů, poskytuje silný emocionální zážitek, zejména pro ženy, které mohou v příběhu najít paralely se svými vlastními zkušenostmi.
Zahradníkův rok
Film v režii Jiřího Havelky, představuje tragikomickou reflexi odolnosti a houževnatosti obyčejného člověka, jenž se snaží ochránit svou zahradu před mocným a bezohledným majitelem nedalekého zámku. Oldřich Kaiser v roli mlčenlivého zahradníka podává výjimečný výkon, jehož emocí a humoru se diváci dočkají především prostřednictvím mimiky a gest. Příběh, inspirovaný skutečnými událostmi a literární předlohou Karla Čapka, odhaluje absurdity byrokracie a selhání státních institucí, jež nedokážou zajistit spravedlnost slabším. Zahradníkův rok je nenápadným, ale přesto silným dramatem, které vybízí k zamyšlení.
Vyplatí se počkat: Výjimečný stav
Výjimečný stav se s humorem a vtipem zabývá složitostí novinařiny a problémy, jimž čelí rozhlasový zpravodaj Karel Beran, který se vrací do Prahy kvůli anonymnímu upozornění, zatímco na Blízkém východě, kde se dosud nacházel, vypuká revoluce. Aby splnil své reportérské povinnosti, uchyluje se k mystifikačním reportážím, a chaos revoluce simuluje na kuchyňských spotřebičích ve svém bytě, což ho zanedlouho dostává do neřešitelné situace, kdy se musí rozhodnout, zda se přizná k mediálnímu podvodu, nebo předstírat vlastní smrt. Režisér skvěle kombinuje humor s ožehavými tématy, čímž odráží aktuální problémy dnešní medializované doby. Problematiku dezinformací prezentuje v atraktivním formátu a všechny prvky filmu působí přirozeně, aniž by cokoliv vypadalo vynuceně či trapně.
Výjimečný stav bude v kinech od 17. října.
