Mord je snímkem, o kterém se hovoří ve velkých superlativech. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech získal Zvláštní uznání poroty. Debut režiséra a scénáristy Adama Martince mnozí pro jeho autenticitu označují za přímého pokračovatele počátečních “lidových” filmů Miloše Formana. Dokonce se v jedné z recenzí objevil názor, že počin je dokonce lepší, než kultovní Pelíšky a má mít podobný přesah. Jak se tedy film vydařil?
Adam Martinec ve svém celovečerním filmovém debutu rozhodně přináší překvapivě kvalitní komediální drama. Umně zde vykresluje typickou vesnickou zabijačku, na níž se mísí odlišné ideje, generace, ale i prosté rodinné trable a drobné radosti všedního života. Co mne naprosto upoutalo, je nebývalá autenticita. Režisér totiž vesnické prostředí a mluvu důvěrně zná. Snímek se odehrává na Osoblažsku, kde se i natáčel. V čem pak naprosto vyniká, je vedení herců. Mísí se zde totiž neokoukané herecké tváře s neherci, což jen podtrhuje celkovou uvěřitelnost. Takhle syrové repliky, které nešustily papírem a doopravdy připomínaly mluvu “skutečných” lidí, jsem naposledy slyšel snad jen v projektech Jana Prušinovského.
Do jedné z hlavních rolí dokonce Adam Martinec obsadil svého tatínka. Je to jako bychom místy sledovali spíše dokument, zaznamenávající skutečnou rodinnou sešlost, než něco, co jede podle scénáře. Pokud jste se někdy na vesnici vyskytli, budete se nebývale bavit. Narazíte zde totiž na zemité archetypy postav, jaké běžně potkáte. Nebo jsou možná dokonce vašimi příbuznými. Málokterý charakter však dostane více prostoru. Z pestré přehlídky se do popředí dostane jen několik rodinných členů. Jinak je vše poněkud zkratkovité.
Ve filmu se dostáváme do prostředí vesnice, kde jako by se zastavil čas a vše tu jaksi plyne po svém. Ostatně, právě takovým pomalu mizícím “reliktem” je ona zabijačka prasete (ve filmu postavy i kupříkladu řeší, že EU snad měla domácí porážku zakázat), sloužící jako skvělé kulisy pro vykreslení rodinných, ale i třeba sousedských vazeb. Něco tu vře pod povrchem. Tady dávná křivda, támhle zase napjaté manželství. Řezník, porážející prase má problém s navlhlými patronami, dědeček neví, jak říct synovi že příští rok už nechce zabijačku pořádat, strýček je už skoro od rána nebezpečně přiopilý, a takhle by se dalo pokračovat. Řada slibně rozvinutých situací se ale uzavře jako krátká jednorázová epizoda a nijak se dále nerozvíjí. Možná je to trochu jako ve skutečném životě.
Verdikt
Mord je jedním z nejupřímnějších a nejrealističtějších českých filmů, jaké jsem viděl. Díky výborným hercům i “nehercům” vás doslova vtáhne. Míra autenticity je zde opravdu značná. Problém je, že nejen ústřední téma zabijačky, ale i jednotlivé postavy a vztahy mezi nimi příliš nerozvíjí. Nejde se do hloubky, ani na to pro krátkou stopáž není dostatečný prostor. Zůstává tak skvělá komedie s prvky dramatu, u které jsem se ale místy neubránil dojmu, že ji ve Varech maličko “přechválili.” Přesto jsem se nad postavami, postavičkami a situacemi tu dojal, tam upřímně zasmál. Protože žiji na vesnici a občas jsem viděl archetyp někoho, koho sám znám.
Je to dobrý film a Adam Martinec je rozhodně výrazný tvůrce, který se svou prvotinou skvěle uvedl. Snímek je velmi komorní, místy bohužel působí možná až příliš “televizně.” Není to nový Černý Petr, Hoří, má panenko, nebo snad další Pelíšky. Minimálně na posledního jmenovaného se nechytá osudovostí a drží se při zemi. Rámec vesnické rodinné zabijačky nemá ambice vynášet do popředí nějaká širší témata. Rýpne si do nějakých těch rodinných stereotypů a ukáže, že někdy není příliš pozdě na to, snažit se narovnat rodinné vztahy. Přesto jde o výrazný český filmový počin, který si rozhodně zaslouží pozornost. A vůbec. Na mě: pisálka nedejte a zvažte návštěvu kina sami!
