Dungeons & Dragons, D&D, dračák, Dračí doupě. To jsou jména, kterými se i u nás populární a dnes už naprosto ikonické stolní hře na hrdiny přezdívá. A jak už to skoro se vším na západě populárním bývá, je vždy jen otázkou času, kdy dojde na filmové zpracování. V kinech nyní zaslouženě boduje zábavný a převážně kladně hodnocený snímek Dungeons & Dragons: Čest zlodějů, slibující parádní fantasy zábavu. Už nyní se hovoří o případném seriálu a dalších projektech z tohoto světa. Je tedy jasné, že jde o trhák. Cesta k tomuto úspěchu však byla dosti trnitá a plná přešlapů. Jaké neúspěšné, nebo dokonce vyloženě tragické pokusy tomuto počinu předcházely?
Dungeons & Dragons (1983)
Už v osmdesátých letech byla populární hra podpořena povedenými animovanými dobrodružstvími (tím bohužel v tomto článku s pozitivitou končíme), v nichž se šestice dětských hrdinů vydala do lunaparku. Zde se však nečekaně přesunuli do fantaskního světa kouzel, v němž na ně čekaly magické zbraně a mnohá dobrodružství i nebezpečenství. Průvodci jim byli jednorožec a čaroděj. Seriál měl povedený dabing (v čele s legendárním hlasem Optima Prima z Transformerů – Peterem Cullenem) i soundtrack, příjemnou animaci a zdaleka ne tak naivní příběh, jak by se od dětského animáku dalo očekávat…
Dračí doupě (2000)
Ano, tyhle vzpomínky bolí. Dračí doupě z roku 2000 od slovutného režiséra Courtneyho Solomona (ano, nebudeme slušní a povíme si jeho jméno) měl dvě velká lákadla. Těmi prvními byly zejména pro našince lákavé kulisy a jak exteriéry, tak interiéry (točilo se v Čechách, konkrétně v Kutné Hoře a v Praze) a hvězdu v obsazení. Tou byl Jeremy Irons v úloze zlého mága Profiona, který následně o své úloze v příšerném průšvihu, kterým se tento film stal, mluvil všelijak. Nakonec jako důvod, proč na projekt kývl, uvedl fakt, že v té době zakoupil v Irsku hrad Kilcoe a hodil se mu každý peníz. Tak či tak, toto Dračí doupě můžeme dlouhodobě najít v nejrůznějších žebříčcích nejhorších filmů všech dob. Pokud si chcete matné dojmy z dětství oživit a na film se znovu podívat, čiňte tak na vlastní nebezpečí. Špatné triky, přehrávající herci, patetický, hloupý příběh, zkrátka bizár nad bizár. Varovali jsme vás!
Dračí doupě 2 (2005)
Číslovka v distribučním názvu je pouze u nás a na Slovensku, v originále snímek vyšel pod křečovitě dlouhým názvem Dungeons & Dragons: Wrath of the Dragon God. Asi tušíte, že ani tady se nekonal zázrak. Spíše naopak. Na režijní stoličku se tentokrát posadil neznámý béčkový kameraman a režisér Gerry Lively. Pokud předchozí Dračí doupě může být místy alespoň nechtěně vtipné a zábavné, zde se těžko hledají důvody, proč se na film znova podívat. Pokud jsem výše kritizoval efekty, zde je to ještě horší. Nízký rozpočet se podepsal na obsazení a kostýmech. Natáčelo se tentokrát opět v Evropě – tentokrát v Litvě na hradě Trakai. Všeobecná nízkorozpočtovost byla maličko zachráněna ne až tak špatným scénářem. Veskrze spíše nuda a šeď…
Dračí doupě 3 – Kniha děsivé temnoty (2012)
Světe div se, „dvojka“ zřejmě nějaký ten peníz vydělala, protože se (byť po docela dlouhé době) dočkala pokračování s originálním názvem Dungeons & Dragons: The Book of Vile Darkness. O režii se opět postaral Gerry Lively. I nyní byla kulisami snímku Evropa, v tomto případě Bulharsko. I díky novějšímu datu se dá hovořit o ucházejících efektech, jinak se ale i zde držela tradice předešlých dvou pokračování. Opět nuda a opět šeď.
Dungeons & Dragons: Čest zlodějů v kinech
A to je v této nepříliš slavné historii, které se ovšem momentálně blýská na lepší časy, všechno… My si teď každopádně můžeme zlepšit chuť a užít si v kinech povedenou akční jízdu, jakou jsme si tak trochu zasloužili i tímto exkurzem do neblahé historie značky. Naši recenzi na nový snímek Dungeons & Dragons: Čest zlodějů si můžete přečíst zde.
