Damien Chazelle je uznávaný a fascinující režisér, jehož filmografie zahrnuje několik žánrů, od muzikálu po epické hollywoodské drama. Od 19. ledna se můžete v kinech těšit na jeho nový režisérský počin Babylon s Margot Robbie a Bradem Pittem v hlavních rolích. Pojďme si shrnout jeho režijní tvorbu.
Navzdory svému relativně mladému věku již nelze tohoto oscarového tvůrce považovat za začínajícího režiséra. Jeho práce na filmu La La Land upevnila ve 32 letech jeho status nejmladšího držitele Oscara za nejlepší režii v historii. Chazellovy projekty nasbíraly úctyhodných 23 nominací na Oscara a odnesly si 10 vítězství.
Chazelle debutoval jako režisér v roce 2009 snímkem Guy and Madeline on a Park Bench, svérázným nezávislým filmem. Na tento počin rodák z Rhode Islandu navázal o pět let později snímkem Whiplash, Chazellovým průlomovým projektem s Milesem Tellerem a J. K. Simmonsem v hlavních rolích. Chazellovo režijní mistrovství zazářilo v roce 2016 v nablýskaném a do detailu propracovaném romantickém muzikálu La La Land, načež se v roce 2018 přeorientoval na režii historického dramatu První člověk. Jeho nejnovější historické drama Babylon je zajímavým přírůstkem do jeho filmografie.
Guy and Madeline on a Park Bench (2009)
Stejně jako mnoho jiných režijních debutů má i Chazellův první filmový počin jisté rošťácké kouzlo, ale v žádném případě nepůsobí jako zcela hotový produkt. S rozpočtem pouhých 60 000 dolarů působí snímek vyloženě indie dojmem, který je záměrně drsný. Guy and Madeline on a Park Bench je natočen na 16mm film a Chazelle do něj obsadil amatérské herce. Diváci ve filmu mohou zachytit vzdálené rozhovory v kuchyni, nečinné tlachání chodců, kteří se proplétají bostonskými ulicemi, a dokonce i pohybující se kameru.
Chazellův režijní debut je velmi podobný prvotině Christophera Nolana Sledování. Také je natočen černobíle a stejně jako v Chazellově snímku Guy and Madeline on a Park Bench se ve Sledování objevují zárodky pozdějších Nolanových trademarkových filmových postupů. Dialogy jsou řídké a příběh se odvíjí podobně jako v La La Landu. I přes nedostatek technické dokonalosti je Chazellova prvotina účinným příkladem kinematografie s energickým, melodickým pozadím.
Whiplash (2014)
Chazelle v roce 2014 vtrhl na scénu s filmem Whiplash, natočeným podle stejnojmenného krátkého filmu. V příběhu plném svárů a osobního boje je J. K. Simmons vedle Milese Tellera velící a ovládající osobností. Tato dvojice si v průběhu filmu skvěle konkuruje a jejich bouřlivá cesta se nakonec uzavře uspokojivým crescendem plným katarze. Velký důraz je kladen na detailní záběry, které mistrně zachycují obrovské nasazení Tellera a Simmonse pro své hudební řemeslo.
Ačkoli Teller a Simmons předvádějí skvělé filmové výkony, film nenabízí téměř nic jiného, co by charakterizovalo ostatní postavy. Tellerův krátký milostný zájem není správně zpracován. Postava Melissy Benoist působí spíše jako prostředník Chazellova opakujícího se tématu obětování se pro úspěch než jako plně realizovaná postava. Tellerův vztah s otcem je zpracován o něco pečlivěji, ale je do značné míry zapomenutelný. Teller a Simmons jsou spolu na plátně bezesporu magnetičtí, jsou oprávněným středobodem a silnou stránkou filmu, přičemž jednou z jeho jediných chyb je zbytečně dlouhý čas strávený mimo tuto strhující dvojici.
La La Land (2016)
La La Land uspěl díky téměř výhradnímu zaměření na své dva úžasně charismatické představitele Ryana Goslinga a Emmu Stone. Kromě šikovné role Johna Legenda je téměř celá stopáž věnována rozvíjení hypnotického pouta mezi nimi. La La Land je pevně zakotven jako jeden z nejlepších filmů desetiletí z velké části díky úchvatné chemii Goslinga a Stone. Jasné narážky na klasiky jako Zpívání v dešti zdůrazňují význam hudby, a to i v moderní době.
Závěr se vymyká konvencím, obzvlášť u filmu Damiena Chazella. Jeho předchozí dva filmy a později i První člověk končí na uspokojivé notě, přičemž příběhy hlavních postav obvykle vrcholí emocionálně uspokojivým závěrem. Jakkoli poetický by závěr mohl být, tak zrovna konec La La Landu do této škatulky nezapadá a film je o to lepší.
První člověk (2018)
Do snímku První člověk Chazell obsadil Ryana Goslinga, se kterým spolupracoval na muzikálu La La Land. Zatímco První člověk se nepochybně zaměřuje na rodinu a opět na daň, kterou si může vybrat úspěch, podívaná kolem přistání na Měsíci je zachycena velkolepě.
Film, který získal Oscara za nejlepší vizuální efekty, je výjimečně natočený a obsahuje strhující vesmírné scény. Jedinečná kombinace akčních sekvencí s roztřesenou kamerou v kombinaci s ručně natáčeným domácím filmem přináší dynamický a osvěžující divácký zážitek. Emocionální momenty působí vcelku povedeně, ale jejich snaha může působit okázale, hlavně když Chazelle a Hurwitz do filmu nacpou téměř identické hudební podněty z La La Landu. Chazelle si však zaslouží pochvalu za to, že s Prvním člověkem vystoupil ze své hudební komfortní zóny, protože přináší film, který je stejnou měrou velkolepý i uzemněný.
Babylon (2022)
Babylon je podle kritiků zatím Chazellovo technicky nejpůsobivější dílo. Práce s kamerou, kompozice záběrů, osvětlení a výprava jsou prý vynikající. Je úžasné sledovat, jaký pokrok Chazelle od svého prvního celovečerního filmu udělal. První reakce na Babylon byly neuvěřitelně rozporuplné a tato polarizace bude pravděpodobně přetrvávat. Podle kritiků je Babylon příliš ambiciózní pokus o zachycení hýření, který do značné míry postrádá jasné směřování a místo toho dává přednost předvádění filmařského talentu a osobního vkusu.
Chazelle začal Babylon psát v roce 2009 a dokonce ho předložil producentovi. Přestože byl odmítnut, dostal zpětnou vazbu, že hudební jádro filmu je slibné. Vzhledem k tomu, že Chazelle od té doby dosáhl úspěchů s hudebně laděnými snímky, lze tvrdit, že si zaslouží vyprávět příběh, který vždycky chtěl.
K filmu se vrací skladatel Justin Hurwitz, který s Chazellem spolupracoval na všech pěti jeho filmech. Zatímco jeho ostatní tituly jsou kronikou často nelehké cesty spojené s úspěchem, Babylon je přesvědčivým portrétem filmových hvězd, které již této slávy dosáhly, spojeným se slavnostním vylíčením procesů, které jednotlivé postavy využívají, aby se vyrovnaly s neustále se měnícím průmyslem.