Režisér a scénárista Martin McDonagh mě totálně dostal už svou gangsterkou a černou komedií V Bruggách, jen aby si svůj post skvělého tvůrce potvrdil oscarovými Třemi billboardy kousek za Ebbingem. Proto když byl oznámen jeho další projekt spolu s poetickým názvem a obsazením, kde si hlavní hrdiny zahráli (stejně jako V Bruggách) Colin Farrell a Brendan Gleeson, věděl jsem, že to bude dobré. Nečekal jsem ale, jak silným zážitkem, snímek, zasazený na zapadlý Irský ostrůvek, skutečně bude…
„Láska je nenávist a nenávist je láska,“ zpívá Jarek Nohavica v jedné ze svých písní, příhodně nazvané Danse macabre. Docela to shrnuje jednu z point snímku. Zápletka tohoto filmu je nesmírně komorní a vlastně stojí jen na několika málo postavách. Všechny jsou ale naprosto mistrně napsané a ztvárněné. A hlavně dostatečně jiné a zajímavé. Celé se to točí okolo rozpadu jednoho velkého přátelství. A nejlepší na tom je, že se s hrdiny dá celkem dobře ztotožnit. Dva Irové jménem Pádraic (Farrell) a Colm (Gleeson) (vzhledem k lepšímu sžití a výslovnosti krkolomných jmen jim říkejme třeba Pepa a Franta) spolu den co den, každý večer chodí do hospody, kde popíjí irskou whisky a hutné černé pivo. Kamarádi na život a na smrt, nerozluční kumpáni, kteří vždy sedí u jednoho stolu.
Přitom by nemohli být rozdílnější. Starší hromotluk Franta je málomluvný a zádumčivý, přemýšlivý typ, Pepa je zase mladší, dobrosrdečný a hodný chlapík, jenž ale dokáže mluvit i o úplných prázdných hloupostech. Vše poklidně plyne, až jednoho dne Pepa zaklepe Frantovi na dveře, aby spolu zase vyrazili do hospody a zjistí, že ho jeho nejlepší a jediný kamarád okázale ignoruje a nemluví s ním. A to navzdory tomu, že mu kamarád nic neudělal, ani ho nijak neurazil.
Na Frantu totiž dolehla krize středního věku a zjistil, že mu ujíždí vlak. Rozhodl se proto prosté krafání po hospodách s nudným kamarádem odstřihnout a věnovat úsilí tomu, aby po něm na světě něco zůstalo. Začne skládat hudbu, čemuž chce zasvětit všechen svůj zbývající čas. Jenže Pepovi se pochopitelně nelíbí, že se jeho kamarád jen tak rozhodl ho ignorovat a nikdy s ním již nepromluvit. Na ostrově plném více či méně nepříjemných lidí má Pepa jen sestru a svého mazlíčka – osla. A Frantu. Takže to pochopitelně nechce nechat jen tak…
Zhruba tak by se dal hodně zjednodušeně nastínit nekomplikovaný a prostý příběh, který je ovšem dotažený ad absurdum a ukazuje, kam až dva tvrdohlaví muži dokáží zajít, aby si prosadili svou. Dojde i na sebemrzačení, smrt a žhářství. Nejen podroušené lokace, ale i skvělé herecké výkony více než obratně dokreslují hutnou atmosféru, kterou jsou Víly z Inisherinu přímo prosycené. Pokud by jen to nestačilo, on i ten zdánlivě prostý scénář má více vrstev a postavy skutečně dýchají. A co víc – z bezpočtu scén a dějových narážek či prostých dialogových výměn jako by probublávalo na povrch cosi zvláštního, jakási zřejmá inspirace tamním folklórem, kterou laik sice zachytí, ale nepojmenuje. Přesto je jasně rozeznatelná a skvěle zapracovaná do příběhu. Nečekejte žádné nadpřirozeno, ale jakási neotesaná mysterióznost tu je. Zamíchaná spolu s dalšími ingrediencemi do nádherně vypointovaného příběhu marnivosti a zraněného ega.
Navíc klima maličkého ostrůvku, nacházejícího se ve zvláštním bezčasí, kde každý každého zná, kde jako by občanskou válkou zmítané království bylo daleko a jediné co se sem o něm donese, jsou občasné drby v hokynářství a zvuky výstřelů, nesoucí se od pobřeží přes slanou mořskou vodu je prostě šité na míru dramatickému konfliktu dvou odcizených kamarádů. Ony kulisy pak poskytnou nejeden záběr, který by byla vysloveně radost jen zarámovat a někde vystavit. Ruku v ruce s výhradně irským hereckým obsazením je tento snímek nenápadná, ale přitom výrazná trefa do černého, jež ve vás bude i díky pro McDonagha tolik typicky nejednoznačnému konci rezonovat ještě docela dlouho po zhlédnutí. Nemluvě o jednoduché hudbě, jež spolu s občasnými lidovkami pomáhá nastolit tu správnou atmosféru.
Verdikt
Vidět spolu zase jednou před kamerou Farrella s Gleesonem byl prostě zážitek sám o sobě. Film, který ve vás vyvolá silné emoce spolu se silnou touhou koupit letenky do Irska, sednout za pintu piva do nějakého zakouřeného pubu a poslouchat lidovou hudbu. Snímek, který je drsný, nepoddajný a nádherný. A zaleze vám pod kůži. Jako Irsko samo. To všechno a mnohem víc jsou Víly z Inisherinu, stojící zejména na brilantních výkonech Colina Farrella a Brendana Gleesona, kterým jejich love/hate bromance prostě věříte a chápete obě strany. To však neznamená, že snímek táhnou jenom oni dva, zdatně jim sekunduje i Kerry Condon v roli Pádraicovy sestry Siobhán – sečtělé a inteligentní ženy, která z izolovaného ostrova touží odejít, nebo Barry Keoghan jako místní prosťáček Dominic. Přičtěme k tomu malebné Irské lokace a máme zaděláno na drama, které určitě uhrane jak kritiky, tak náročnější diváky a zase jednou dokáže, že Martin McDonagh je výborný a svérázný tvůrce, nebojící se silných témat a drsných scén, jimiž zároveň podtrhuje nebývalou lidskost. Smutná podívaná o takřka biblickém sporu znesvářených lidí, jenž nemá řešení ani smyslu. Jsem nesmírně rád za možnost vidět tento film před uvedením do kinodistribuce a jakmile bude uveden, rád si na něj zajdu znovu. Tohle je zcela jistě potenciální oscarová podívaná, na kterou se bude těžko zapomínat…
Víly z Inisherinu budou mít u nás premiéru 26. ledna. My návštěvu kina doporučujeme všemi deseti.
Víly z Inisherinu / The Banshees of Inisherin
Irsko, Velká Británie 2022, 109 min
Drama
Režie a scénář: Martin McDonagh
Hrají: Colin Farrell, Brendan Gleeson, Barry Keoghan, Kerry Condon, Gary Lydon, David Pearse, Pat Shortt, Bríd Ní Neachtain, Aaron Monaghan, a další.