Šoumen krokodýl od Joshe Gordona a Willa Specka je natočený podle oblíbené dětské knížky z roku 1965 a zoufale se snaží napodobit kritiky oceňovanou sérii Paddingtona. A to do takové míry, že je to vidět téměř v každém záběru.
V úvodu snímku přijíždí Hector (Javier Bardem) na casting talentů, aby předvedl své omezené kouzelnické schopnosti. Porota mu poté řekne, že je mnohem lepší zpěvák nebo tanečník, ale že už nikdy nechtějí vidět jeho tupý obličej. Skleslý Hector zabloudí do obchodu s exotickými zvířaty a slyší, jak někdo v zadní části obchodu zpívá na píseň z rádia. Hector je pochopitelně nadšený, zpívající krokodýl je přece něco neuvěřitelného a okamžitě si odnáší svého nového malého svěřence domů, kterého pojmenuje Lyle. A hned mu jiskří v očích dolarové bankovky a výdělky, které mu to může přinést.
Zdá se, že tvůrcům uniká fakt, že konkurenční Paddington funguje tak dobře, protože jeho vřelost a vrozená radost ze života působí absolutně nenuceně a přirozeně. Kámen úrazu spočívá v hlavní šupinaté postavě, přičemž jeho vizuální stránka neumožňuje emocionální schopnosti, které jsou třeba u medvěda typické. Krokodýl v podstatě zúží oči, když se naštve a nebo dělá to, co Kocour v botách, když je šťastný a to je v podstatě všechno. Další zvláštností je, že Lyle sice umí zpívat, ale za to neumí mluvit a to je dosti matoucí, když uvážíme, že umí do různých slavných písniček namluvit text. Krokodýlovi propůjčil hlas Shawn Mendes, ačkoliv absence řeči nutí k zamyšlení, zda jeho hlasový projev byl tak špatný, že nakonec tvůrci požadovali, aby byl němý. Mendes jako interpret schytává od milovníků hudby spoustu kritiky, souběžně ho považují za poněkud bezduchého, i když je fakt, že tady zpívá sakra dobře celou řadu originálních písní. Šoumen krokodýl není ničím jiným než přehlídkou hudebních stylů jako v případě Největšího showmana, ale nepřináší žádnou hloubku.
Zdá se, že Javier Bardem se ve svých hudebních a tanečních scénách docela baví, ale to nic neznamená, protože není dobrým zpěvákem ani tanečníkem. Počítačem vytvořená animace Lylea nemá příliš charismatickou osobnost, zvláště když Lyle na velkou část příběhu ztratí svůj pěvecký hlas. Krokodýl šoumen je příliš dětinský pro dospělé diváky a příliš nudný pro malé kluky a holky. Navzdory naprosté šílenosti, na které je celý film založen. A fanoušci Mendese by si spíše měli pustit jeho album na Spotify a udělají lépe.
