Recenze: Kdyby radši hořelo – Satirická sonda do české nátury

Přečtěte si

Autor

Celovečerní debut Kdyby radši hořelo absolventa FAMU Adama Kolomana Rybenského se po úspěchu na filmovém festivalu Berlinale představil divákům v rámci 38. ročníku Febiofestu. Komediální drama volně inspirované skutečnou událostí se zamýšlí nad vlivem dezinformací na jednu českou vesnici.

Příběh odehrávající se během několika velikonočních dní se soustředí na dva dobrovolné hasiče. Starší Bróňa je rezervovaný, zásadový muž, který se vzpamatovává z úmrtí své ženy. Roli jeho přítele a téměř až nevlastního potomka zastává mladší Standa, který sám nikdy nepoznal svého předčasně zemřelého otce. Standa je oproti strašímu Bróňovi naivní a optimistický, upřímně se těší na narození syna a užívá si klidného života se svou ženou. Poklidné vesnické svátky naruší záhadná dodávka, která během jarmarku bez varování vjede do davu. Tam, kde někteří vidí nešťastnou událost, jiní nacházejí promyšlený teroristický útok. Vesnice se pomalu noří do zmatku a strachu, pravda ztrácí na jasných liniích a dlouholetá přátelství prochází nepředvídatelnými zkouškami.

Satira či výsměch?

Při tvorbě komediálního dramatu se režisér a scénárista Adam Koloman Rybanský volně inspiroval příběhem prvního českého teroristy, důchodce Jaromíra Baldy, jenž na základě vlivu dezinformací pokácel strom na vlakovou trať. Podobně jako reálný příběh, i snímek se nevěnuje hrozbě terorismu jako takové, ale především konceptu strachu a jeho působení na komunitu v rámci modelové situace. Rybanský pracuje také s vlastní zkušeností, sám pochází z maloměsta, operuje s jemu blízkými reáliemi.

Režisér se dle vlastních slov nesnažil z postav vytvořit karikatury a pokoušel se zprostředkovat skutečný vhled do myslí osob, které věří i zdánlivě neuvěřitelným dezinformacím. Tato snaha mu v některých aspektech vychází, v jiných už tolik ne. Hasič Standa figuruje jako důvěřivý i vyděšený muž, který postupně zabředá do masy konspiračních teorií a věří čím dál nepravděpodobnějším fabulacím. Divák k němu cítí spíše lítost až empatii a nemá tendence se mu vysmívat. Ostatní postavy, v čele s Vladimírem Škultéty v roli paranoidního obyvatele vesnice, který na každém kroku stříká ocet na obranu před chemtrails ovšem působí jako lehký výsměch všem těm, na které se z pozice intelektuálů můžeme dívat jako na nevzdělané hlupáky. Scénář se snaží negeneralizovat, přesto čas od času sklouzne k lacinější interpretaci xenofobie spíše než ke snaze pochopit osoby lapené v síti alternativních faktů.

Foto: Bontonfilm

Hlavních rolí se zhostili Miroslav Krobot a Michal Isteník, Standovu manželku ztvárnila Anna Polívková. Oba protagonisté spolu tvoří dynamické duo, jehož přátelství sahá hlouběji, než si myslí sami aktéři. Srovnání typicky mužského Bróňy, který dokáže dle potřeby nastartovat motorovou pilu i porazit strom a neohrabaného Standy vnáší do snímku cenný dialog o současném pojetí mužství a představě toho, co vlastně znamená být „skutečný chlap“.

Strach jako nástroj moci

Drama vkusně rozpracovává také myšlenku strachu jako způsobu jak ovlivnit masy. Z bodrých vesničanů se pod vlivem hrozby formuje groteskní domobrana, která neuznává dřívější přátelství ani sousedské vztahy. Atmosféra strachu se mění v příležitost uzmout vládu nad ostatními. Z každého s jiným názorem se stává štváč. Pravda ztrácí svůj význam a ustupuje v prospěch společného dobra.

Foto: Bontonfilm

Veškeré dění ve vesnici dokumentárně mapuje kamera Matěje Piňose, který s režisérem pracoval již na dřívějších krátkometrážních studentských filmech. Kameraman do obrazu vměstnává notnou dávku jemného humoru a vizuálních metafor, kterými dokazuje nejen absurditu nastalé situace, ale také jakousi malost všech zúčastněných. Nesmyslnost konání většiny vesničanů podtrhuje i dramatická hudba Adama Bláhy, která i každodenní okamžiky velikonočních svátků zobrazuje jako opulentní skutky měnící lidské osudy. Zatímco život ve zbytku republiky jde nevědomky dál, jediná malá vesnička bojuje o symboly vlastní existence s neviditelnou hrozbou, která se stává jediným hnacím motorem v boji o přežití.

Verdikt

Téma, kterým se tragikomedie v Berlinale uvedená pod názvem Somewhere over the chemtrails zabývá je sice univerzální a velmi aktuální, Rybanský jej ovšem pojímá ryze českým pohledem. Pro tvůrce tedy bylo značným překvapením, že byl snímek vybrán na mezinárodní festival a setkal se s velmi kladným přijetím. Reakcí tuzemského publika se dočkáme s českou premiérou, která je datovaná na červen.

Konečné hodnocení

Julie Šafová
70 %

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také

Recenze: Kdyby radši hořelo - Satirická sonda do české náturyCelovečerní debut Kdyby radši hořelo absolventa FAMU Adama Kolomana Rybenského se po úspěchu na filmovém festivalu Berlinale představil divákům v rámci 38. ročníku Febiofestu. Komediální drama volně inspirované skutečnou událostí se zamýšlí nad vlivem dezinformací na jednu českou vesnici. Příběh odehrávající se během několika velikonočních...