Ve čtvrtek před Vánoci bude mít premiéru kromě dlouho očekávaného čtvrtého dílu Matrixu také norsko-litevská verze klasické české pohádky Tři oříšky pro Popelku (1973) Václava Vorlíčka. Tato česká pohádka se stala slavnou i v Norsku, a proto se ji tvůrci rozhodli převyprávět znovu.
Výprava
Už na první pohled jde poznat, že filmaři skvěle využívají krásy norského zasněženého prostředí. Tři přání pro Popelku obsahuje vskutku pohádkové scenérie, které dotváří v některých obrazech i skutečná polární záře. Krom těchto výjevů si tvůrci vyhráli i s kostýmy, maskami či architekturou.
Produkce
S tímto samozřejmě souvisí i produkční tým, který kromě dalších složek zajišťuje i kvalitu výpravy. Jedním z hlavní producentů je zasloužilý Petter J. Borgli, jenž se podílel na výrobě úspěšných norských snímků jako Telegrafista (1993), Insomnie (1997), Aberdeen (2000). Před Třemi přáními pro Popelku můžeme navštívit jeho předchozí pohádku Dračí princezna (2020), která se momentálně také promítá v naších kinech.
Technická stránka
Nová verze klasické pohádky natočena po téměř padesáti letech dokazuje, jak dalece se technická stránka filmového umění posunula. Zmíněné líbivé lokace, scenérie, architekturu a kostýmy si tak divák dokáže užít ještě více. Modernizace se tak dočkala celková stylistická složka filmu, což by mělo být bližší mladšímu publiku, na které taky režisérka Cecilie A. Mosli mířila.
„Kontroverze“
Režisérka chtěla, aby pohádka byla relevantní i pro novou generaci a k aktualizaci nedošlo jen u stylu ale také u důležitého prvku vyprávění, u samotných postav. V pohádce se objeví „kontroverzní“ scéna, ve které uvidíme líbající se muže, což u konzervativních českých spoluobčanů vyvolalo vlnu nevole. Snímek nám tak může připomenout, že Česko je ještě v některých věcech trošku pozadu.
Tvůrci
V Norsku si Tři oříšky pro Popelku získalo mnoho fanoušků a režisérka Cecilie A. Mosli není výjimkou. Z filmu jde poznat, že je natáčen s respektem ke klasické látce, což v rozhovoru zmiňuje i nová Popelka Astrid Smeplass. Astrid také poznamenává, že herecký výkon Libuše Šafránkové je jedinečný, a proto se snažila najít originálně přístup k postavě Popelky.