V Hlavní soutěži MFF Karlovy Vary letos soutěžilo rekordně mnoho českých filmů, mezi nimi i nejnovější snímek slovenského tvůrce Mira Remy. Láska pod kapotou začala vznikat před čtyřmi lety jako odlehčený žánrový dokument z prostředí autokrosu, výsledkem je ale palčivý portrét rodiny, sloužící mimo jiné jako nastavené zrcadlo části společnosti. Do kin vstupuje 16. září pod Aerofilms.
Jaroslav Vávra má očividně svá nejlepší léta za sebou. Teď je mu po padesátce, má zdravotní problémy, nic moc invalidní důchod, matku sekýrnici a minulost, která ho dohání. Na druhé straně jeho život provází dvě velké lásky: auta, jimž věnuje devadesát procent svého času, a ženu Moniku. Na misce vah ale stále převažují pocity frustrace, nespravedlnosti, nedostatečnosti, zrady… Jaroslavovi už zdraví nedovoluje jezdit amatérský autokros, a tak místo něj jezdí Monika, protože ho miluje. Asi jí to ani moc nebaví, ale jezdí, aby měl Jaroslav radost. On jí ale nemá, protože Monika nevyhrává.
Miro Remo znamená na poli českého a slovenského dokumentu pojem. Jeho filmy jsou vyzdvihovány pro mimořádnou autenticitu, schopnost nacítit se na hlavního hrdinu, napojit se na jeho přemýšlení a to transformovat do výsledného filmu. Remo často vystupuje z komfortní zóny do jiných sociálních bublin, ale na rozdíl například od Víta Klusáka hrdiny dokumentu nekonfrontuje. Snaží se je pochopit, porozumět jim, neodsoudit je za jejich činy, názory nebo postoje… V Comebacku (2014) se věnoval dvěma recidivistům propouštěným z vězení, v Lásce pod kapotou sleduje člověka poznamenaného životem z opačného hodnotového spektra.
Hlavní hrdina je už od první minuty mimořádně otevřený a přístupný. Chová se, jako by před kamerou strávil půlku života – a ono skutečně zčásti ano. Film totiž pracuje i s videozáznamy Jaroslava a jeho rodiny. Archivní materiál zároveň odráží jeho nejlepší léta, během kterých se měl dobře, mohl si koupit drahou videokameru a natáčet s ní. Během komunismu pracoval jako horník a měl se velmi dobře.
Pro komplexní pohled na osobnost hlavního hrdiny také přispívá hudební dramaturgie. Remo se snažil vybrat písničky z dob Jaroslavova mládí, které ale zároveň nějakým způsobem dokončují příběh. Hana Zagorová zpívá Můj čas je pouhopouhý prozatím, společně s Petrem Kotvaldem a Stanislavem Hložkem Žádný zázrak, já si přála jediné, cítit lásku dřív, než sen se rozplyne. Titulní píseň filmu se ptá What Is Love? Pro Rema typicky snímek na otázku neodpovídá, ale naznačuje a vede k jasné odpovědi. Ve své celistvosti je Láska pod kapotou empatický portrét zaměnitelného jednotlivce, který může díky tomu sloužit jako hromadný portrét lidí, kterým devadesátá léta značným způsobem uškodila. Dobu komunismu tak zpětně reflektují jako časy, kdy bylo nejlépe. Remo názory hlavního hrdiny zjistil až během natáčení, ale podařilo se mu přes vzájemné hodnotové neshody překlenout, přestože s nimi absolutně nesouhlasí, a vytvořit poutavý dokument s potenciálem pro distribuci (minimálně) v postsovětských zemích. Není totiž důležité, kde se odehrává, ale co se v něm děje.
