Tříhodinový spirituální opus Naše doba drží ve svém středu milostný trojúhelník, při jehož sledování tématizuje tzv. otevřené vztahy. Carlos Reygadas, někdy s nadsázkou přezdívaný jako jediný představitel nové vlny mexického filmu, natáčel film na své býčí farmě a obsadil do hlavních rolí sebe a členy rodiny. Snímek uvádí 47. Letní filmová škola v sekci Terra festivalis.
Juan a Ester, manželé ve středních letech, spokojeně žijí na velké býčí farmě daleko od jakékoli civilizace. Jejich manželství se nese na vlnách otevřeného vztahu, což v praxi znamená, že provozují mimomanželský sex, o němž si pak navzájem říkají. Problém ale nastává ve chvíli, kdy jedna taková událost mezi Ester a Juanovým americkým kamarádem Philem přeroste v citovou záležitost. Juanovo ego se najednou cítí dotčeno, nedokáže situaci vstřebat a vztahy se začnou hroutit jako domino.
Mimořádně fotogenické prostředí mexického ranče hraje pro Naši dobu zcela zásadní roli. Atmosféru rozkladu vztahů zrcadlí nejen popadané omítky budov, ale i samotní býci. Býčích metafor je ve filmu užíváno vcelku zhusta – Reygadas se nebojí natočit surové záběry, ve kterých třeba býk napadne koně, čímž zrcadlí situaci postav. Širokoúhlá ruční kamera často využívá zcela subjektivní pohledy jednotlivých postav a noří se do situací společně s nimi. Pracuje jak s ranní mlhou, tak s východem a západem slunce, a dává vzniknout nádherným kompozicím panenské přírody.
Dějová rozvolněnost vede k intenzivnímu prožitku ze sledovaného příběhu. Režie nechává příběh plynout pomalu a soustředí se na malé detaily (například mikrozáběr motoru jedoucího auta) a psychologii postav, načež slouží jako komplexní patologie účastníků milostného trojúhelníku. S velkým důrazem na prožitek momentální chvíle se Reygadas pohrouží do niterných pocitů a sleduje rozklad maskulinity v přímém přenosu. Z hereckých výkonů hlavních představitelů – Reygadase, jeho ženy a dvou dětí – čiší autenticita a opravdovost. Všichni z nich jsou neherci, což je pro režiséra typické.
Reygadasovy filmy nejsou pro každého diváka. Mistr spirituální kinematografie vědomě navazuje na Andreje Tarkovského, a pokud by se jeho styl měl někomu alespoň trochu podobat, bude to Terrence Malick – avšak bez akcentace tématiky náboženství. Filmový styl Carlose Reygadase se vyznačuje dokonalou vizuální optikou, mistrnou psychologií postav a smazáním hranic mezi realitou a snem. V kontextu mexické kinematografie se jedná o unikátní filmový styl, který polarizuje nejen festivalové publikum. Naše doba byla premiérově uvedena v Benátkách roku 2018, česká premiéra proběhla na Karlových Varech následující rok a Letní filmová škola festival uvádí v reprezentativním průřezu mexickou kinematografií v sekci Terra festivalis.
