Režisér Ocelové pěsti, Shawn Levy, natočil akční komedii Free Guy s Ryanem Reynoldsem. Měli byste ji vidět?
Film se střídavě odehrává ve videohře Free City a v reálném světě. V hlavní roli se objevuje sám Ryan jakožto bezvýznamné (nebo ne?) NPC (non-playable character = postava ovládaná počítačem) ve Free City, kde lidé s brýlemi jsou „hrdinové“. Teda tak o nich NPC mluví, ačkoliv je ti hrdinové poněkud nehrdinsky většinou bijí, okrádají a zabíjí – aneb herní design, který oceňuje brutalitu. A pak Ryan jednou potká dívku. A taky si Ryan nasadí brýle a svět kolem něj ožije.
Dějové linky mezi hrou a realitou se tak protínají, že ani jednu nelze nazvat „tou hlavní“, a právě interakce reálného světa s videohrou do filmu přidává spoustu komických momentů. Humor ve Free Guyovi bych popsal jako méně černý či brutální a do určité míry přístupnější větší skupině lidí než například v Deadpoolovi, na druhou stranu je zde otázkou, kolik ze zmíněných komických momentů pochopí člověk, který nikdy nepronikl do světa videoher.
Prostě a jednoduše filmy s Ryanem Reynoldsem jsou osobité – jdete se podívat na komedii a většinu filmu se vám i dostává komických scén a celý film působí jako lehce přiblblá komedie a najednou: „BUM! Ono to vlastně není tak úplně stupidní komedie!“ a film začne dostávat i nějakou hloubku.
Většinou by od tohoto okamžiku šlo o nějakou relativně klišoidní romanťárnu, ale ve Free Guyovi to je spíš řešení jedné z nejstarších filozofických otázek, a sice otázka samotného bytí či existence. Byť trochu přikořeněná faktem, že nešlo o lidi ale o umělou inteligenci. Abych nezapomněl, samozřejmě tam byla i nějaká ta romantika, tedy speciální neúplně obvyklý poddruh romantiky – nerdská.
Abych to vzal i trochu z té negativní strany, tak Free Guy měl i slabší momenty, třeba takové to klasické „zastavení všeho okolo“, aby se hlavní postava s někým rozloučila v neúplně vhodný moment, kdy se kolem nich doslova bortí celý svět.
Abych to shrnul právě ta lehká přiblblost, kterou by leckdo mohl zmínit jako negativum, přesně ta v kombinaci s relativní hloubkou filmu je něco, čím Ryan Reynolds nezklame své fanoušky ani lidi, kteří jimi dosud nebyli. Ačkoliv lidé, kterým nic neříká svět videoher zřejmě nepochopí pár vtipných situací, tak si i přesto myslím, že si tento film mohou užít a dokonce třeba i najít společné téma se svými náctiletými dětmi.
