Koronavirus všude, kina prázdná a filmy odložené. Tak by se v kostce dal shrnout rok 2020 po filmové stránce. Něco málo jsme naštěstí v kinech zastihli a v několika případech se dokonce královsky bavili. Připomeňte si s námi to nejlepší, co jsme měli možnost vidět v kinech, v mizerném roce 2020.
20. Maják
Maják je jednoduše hlavně artový a festivalový film, natočený s nebývalou precizností a zručností, směle odkazující ke starým filmům nejen dobovým zasazením a mluvou, ale i strhujícím obrazem. Je kuriózní a silně příběhově nejednoznačný, což mu dodává punc snímku, který už napodruhé nejspíš zhlédne málokdo.
19. Země medu
Meditativní pohled do života včelařky Hatizde je vizuálně uhrančivý portrét křehké rovnováhy mezi lidstvem a přírodou. Žánr filmového dokumentu nabyl v posledních letech na popularitě. Jedním z nejvýraznějších počinů na poli světového filmu je makedonský snímek Země medu, který svou zemi reprezentoval na Oscarech. O výjimečnosti tohoto filmu vypovídá i skutečnost, že Akademie film nominovala nejen na Nejlepší zahraniční film, ale i na Nejlepší celovečerní dokument. To, aby zahraniční filmy pronikly do dalších kategoriích, je stále výjimečné, i když po přelomovém úspěchu Parazita se tak bude pravděpodobně stávat častěji.
18. Proxima
Proxima rozhodně není filmem bez chybičky. Největší slabinou snímku je příběh, který nevytáhne nad vlny průměru ani Eva Green a jí zdatně sekundující Matt Dillon. I přes poctu skutečným astronautkám – matkám, jsem se při sledování filmu nemohl ubránit pocitu, že vše sledované už jsem někde viděl. A dost možná lépe. Snímek tak stojí na herectví a zajímavých lokacích.
17. Léto 85
Novinka francouzského režiséra Françoise Ozona (Dvojitý milenec, Jen 17, Bazén, 8 žen) se v českých kinech moc neohřála. Za krátkou dobu, kterou na stříbrných plátnech byla k vidění, sklízela pozitivní ohlasy z řad diváků i kritiků. Příběh je zasazen do Normandie, 1985. Začíná, když šestnáctiletý Alexis potká charismatického o něco staršího Davida. Protagonisté se rychle sblíží, tráví spolu veškeré volné chvíle. Přátelství záhy přeroste v romantický vztah, intenzita veškerých prožitků a zážitků graduje. Až se vše najednou zvrtne a Alexis se stává hlavním podezřelým v policejním vyšetřování…
16. Mizerové navždy
Je to dost odlišné od prvních dvou dílů. Je to osobní. Je to vtipný. Mizerové navždy je nejlepší film z celé trilogie. Já osobně jsem byl neskutečně mile překvapen. Michael Bay předal žezlo málo známému režisérskému duu Adil El Arbi – Bilall Fallah, které odvedlo sakramentsky dobrou práci. Akční scény jsou přehledné, hlášky Smithe a Lawrenceho povedené, ale ze všeho nejvíc potěší úplně jiný směr oproti předešlým filmům – třetí Mizerové jsou totiž dost osobní a snímek klade důraz na postavy. Takovou změnu jsem nečekal, ale jsem za ni moc rád. Jestli by měla přijít čtyřka se stejným tvůrcům týmem a stylem vyprávění, tak bych si ji i klidně dal.
15. Téměř dokonalá tajemství
Téměř dokonalá tajemství jsou naprosto dokonalou letní komedií, která se nebojí přimíchat trochu pořádného dramatu a vrazit nejeden klín mezi partu sympaticky ztvárněných, různorodých přátel. Jak moc věříte své drahé polovičce? Jste si jistí, že při nahlédnutí do zpráv, či poslouchání telefonátu byste nebyli překvapeni, koho doma máte? Právě s touto premisou snímek pracuje.
14. Lola
Queer kinematografii začalo před dvěma lety do českých kin distribuovat Queer Kino, za kterým stojí festival Mezipatra. Dalším titulem, který byl uveden, je belgické drama Lola v režii Laurenta Micheliho; jedná se o jeho druhý film. Hlavní pozornost je upjata na osmnáctiletou transsexuálku, která po smrti matky jede s otcem na cestu k pobřeží. Road movie představuje divákovi dané téma bez přidaného patosu, vyhýbá se stereotypům a zároveň vytváří poutavý a uvěřitelný příběh s vynikajícím vizuálem a hereckými výkony.
13. Judy
Tvůrci si nevybrali špatný či nezajímavý námět, nezvládají ho ale zajímavě podat. Děj tak nějak plyne pořád na stejné úrovni, chybí jakákoli gradace nebo vyzdvihnutí toho či jiného. Renée Zellweger si ale za roli Judy Garland veškerá ocenění a všechnu chválu zaslouží.
12. Richard Jewell
Richard Jewell je film, který má jasně vyhraněnou vyprávěcí strukturu a téměř po celou dobu drží na plátně hlavního představitele Paula Waltera Hausera. Bohužel se více nevěnuje dalším důležitým postavám příběhu, například dychtivé novinářce Atlanta Journal (Olivia Wilde), která je za celý hon na Jewella zodpovědná, když otiskla neověřenou a tajnou informaci.
11. Šarlatán
Šarlatán je silné, pohnuté a výborné životopisné drama, které má pár slabších míst a trošku trpí neduhem většiny filmů dle skutečné události – přílišnou volností zpracování. To hlavní však zachycuje skvěle a hlavně se nedá říci, že by film nefungoval. V rámci toho naopak není ve scénáři nic navíc, nebo tak říkajíc „na sílu,“ většina linek naopak působí tak přirozeně a uvěřitelně, jak jen může u tak rozporuplného hlavního hrdiny.
10. Corpus Christi
Jeden z největších evropských filmových klenotů se do českých kin dostal až na konci září a na plátnech se tedy moc dlouho neohřál. Přitom jde o film, který by si nikdo neměl nechat ujít. Dvacetiletý Daniel právě opustil nápravné zařízení a ze všeho nejvíc touží stát se knězem. S jeho trestním rejstříkem na to ale může rovnou zapomenout. Místo toho ho čeká práce v truhlárně na druhém konci Polska. Po příjezdu se z náhlého popudu převlékne do kněžského a nakonec se shodou náhod ujímá péče o místní farnost. Jenže nic netrvá věčně.
9. Palm Springs
“Bude to krásný den. A zas. A znova.” Andy Samberg (Brooklyn 99) jako pohodář Nyles a Cristin Milioti (Jak jsem poznal vaši matku) coby cynická Sarah uvíznou v časové smyčce. Zas a znova prožívají svatební den sestry Sarah ve slunné Kalifornii. Společně hledají způsob, jak se během toho samého, už původně pro oba značně nezáživného dne, zabavit, nebo alespoň nezbláznit. A cokoli vymyslí, ráno to stejně bude zapomenuto, tak postupně ztrácí veškeré zábrany… Chytrý a vtipný “feel good” letní snímek Palm Springs se rozhodně právem řadí k nejlepším komediím a filmům obecně, jaké byly letos uvedeny.
8. Neviditelný
Herec, režisér a scenárista Leigh Whannell se potřetí usadil na režijní sesli; po úspěšném Upgrade (2018) vytvořil nový horor Neviditelný v čele se skvělou Elizabeth Moss, zásadní roli však hraje i bývalý psychopatický přítel, který spáchal sebevraždu. Týdny po jeho smrti se však v domě děje něco zvláštního: vše nasvědčuje tomu, že bývalý přítel se stal neviditelným. Pečlivě zkonstruovaná žánrovka Neviditelný se v českých kinech bohužel zdržela velmi malou chvíli; vstoupila do nich týden před celoplošným uzavřením.
7. Tenet
Tenet nezklamal. Nolan opět naservíroval přesnou dávku komplexnosti a epičnosti, jak jsme tomu u něj zvyklí. Nicméně nemohu se bránit dojmu, že z toho šlo vytřískat ještě o trochu více. Ve výčtu režisérových děl patří jeho nejnovější počin spíše ke slabším kouskům. Ale slabší Nolan je pořád obecný nadstandard.
6. Gentlemani
Gentlemani jsou prošpikovaní nabroušenými, vtipnými dialogy, úchvatnou prací s kamerou, herci, kteří předvádí životní výkony a řadou natolik ikonických scén, až z toho přímo čiší kultovní potenciál. Guy Ritchie nejen, že natočil perfektně vypointovaný, obsazený a do všech detailů naprosto vypiplaný filmový opus, on navíc vykročil z vlastního stínu a překonal vše, co dosud filmovému světu dal.
5. V síti
Tento film nejen, že uběhne jako voda, ale nechá vás silně rozladěné a emočně rozhozené. Tématem i provedením. Dokumentu V síti by se zajisté daly vytknout dílčí momenty, jako příliš hlasitá hudba po předcházejících klidných střizích, bulvárnost tématu (ta je ale zrovna tady – aby se téma nezamluvilo důležitá), nebo odlehčené scény, u kterých se smál celý sál.
4. Králíček Jojo
Králíček Jojo je úžasně natočeným a zahraným filmem, který bezesporu skýtá malebné záběry kamerou, ale i výborně napsané (a hlavně obsazené) postavy, kdy minimálně Scarlett Johansson by zasloužila svou nominaci na Oscara za vedlejší ženskou roli proměnit. Mnohem víc než satira ve snímku často prosakují silné momenty a kouzelné scény, které byste si opravdu s radostí pověsili na zeď ve formě plakátu.
3. Na nože
Režisér a scenárista Rian Johnson si po osmé epizodě Star Wars, která byla kritiky přijata sice velmi klidně, ale fanoušky rozcupována, spravil chuť dalším autorským počinem, a to netradiční detektivkou. Na nože totiž představuje nový typ soukromého vyšetřovatele s tváří skvělého Daniela Craiga. Jeho detektiv Benoit Blanc patří k naprosté špičce ve svém oboru, ale jelikož Johnson přidal do filmu dost humoru, Blanc se párkrát zachová jak inspektor Clouseau a pronese i pár hlášek. Snímek však také oplývá vynikajícím hereckým obsazením a scénářem vůbec, za který byl Johnson nominován na Oscara. Na nože patří ve svém žánru k nejlepším snímkům za poslední roky, proto byste si měli tuto detektivku pustit, pakliže jste ji ještě neviděli.
2. Malé ženy
Alcott napsala roku 1868 knihu o rodině, dospívání, jeho strastech a potěšeních, ale především o volbě priorit. Přestože uběhlo přes sto padesát let, je příběh stále aktuální, a právě ona volba priorit a nutnost správného rozhodování se stává díky dalším a dalším možnostem stále aktuálnějším tématem. Gerwig tedy dodala původní předloze ještě přidanou hodnotu v podobě nadčasovosti, možná i ovlivněné dobou, ve které žijeme, a vytvořila takový film, který rezonuje snad v každém divákovi, jemuž jsou popisovaná témata blízká. A to jsou, buďme k sobě upřímní, téměř každému.
1. 1917
Sam Mendes natočil ve všech ohledech (téměř) perfektní snímek. Celkem jednoduchý a přímý příběh je postupně výborně vystavován a vyprávěn se skvělou gradací. Vyobrazen je navíc skrz skvělou kameru Rogera Deakinse (zcela právem oceněnou Cenou Akademie). Celkovou atmosféru velmi dobře a nenásilně dokresluje a umocňuje hudba Thomase Newmana.