Hvězda, Mír, Slovácké divadlo, Klub Kultury, Reduta… Na první pohled seskupení náhodných slov, ale pro pravidelného návštěvníka Letní filmové školy v Uherském Hradišti dobře známá místa. Ta slouží v době festivalu jako kinosály a na následující dny se stanou mým druhým domovem.
Letošní filmový maraton plný přebíhání mezi jednotlivými sály, a nově i pravidelným nasazováním a sundáváním roušek, odstartoval legendární polský režisér Andrzej Wajda. Jeho historický velkofilm Pan Tadeáš pojednává o povstání rolníků proti šlechtě a dojde zde i na vzporu proti ruským vojskům. Dramatu přidává na efektivnosti romantická linka. Snímek má pomalejší tempo a je možná prošpikován až příliš velkým počtem rozvláčných dialogů. Ale kostýmy, herecké výkony a hudba tento neduh vyvažují.
Polskou historii vystřídala Česko-slovenská absurdita Žáby bez jazyka. Tento počin je velice specifickou a osobitou sondou do vztahů, kterým dominuje násilí. Dějová linka odehrávající se ve smyčce nenabízí příliš jasnou strukturu. Mira Fornay vytvořila sled spolu zdánlivě nesouvisejících a na hlavu padlých scén, kterým však nelze upřít vizuální zajímavost i umělecký přesah. To nic ale nemění na tom, že tento těžko uchopitelný snímek není pro každého, ba naopak. Cestu k němu si divák bude hledat poměrně dlouho.
Po krátkém skoku do našeho kraje následoval návrat do Polska. Pan T. je černobílý film odehrávající se ve víru totalitního stalinismu a umělecké literární scény. Nechybí mu nadsázka a výsměch totalitě. Tu však rychle střídá i znepokojivý pocit, že rudá mašina svírá všechny občany pevně a jen tak někoho nepustí.
Po zdařilé polské jízdě se moje divácká pozornost odebrala ještě více na východ. První den zakončila Věrnost. Ruské komorní drama nenabízí nic, co by nebylo předtím na stříbrných plátnech již ukázáno. Nevěra a nedůvěra, ústřední motivy filmu, jsou zde však ukázány v povedeném mixu. Psychologický rozbor hlavní hrdinky stejně jako ledovec ukazuje na první pohled jen málo a většinu ukáže až po důkladnějším zkoumání. A tato příběhem malá, nicméně vyprávěcí a obsahovou formou velká exhibice současné ruské kinematografie byla posledním diváckým zářezem tohoto dne.