Recenze: Abstinent jako dokonalý příklad českého nezávislého filmu, který nemá co říct

Přečtěte si

Autor

Jakub Kos
Jakub Kos
Student Katedry filmových studií FF UK. Pracuji pro filmové festivaly LFŠ Uherské Hradiště, MFF Juniorfest, MFDF Ji.hlava či QFF Mezipatra, dříve MFF Praha – Febiofest, Finále Plzeň, MKFF Ostrava Kamera Oko nebo Marienbad Film Festival. Pro ČSFD.cz jsem roky spravoval sekci tuzemské tvorby. Píšu pro NaFilmu a Kulturní magazín UNI, dříve Artikl. Spolupracuji s Asociací pro filmovou a audiovizuální výchovu a programem Ponrepo dětem. Zajímá mě současné (východo)evropské kino, česká kinematografie a studentská tvorba. Píšu prózu a poezii, fotím dokument, dál se zajímám o výtvarné umění, politiku, historii a ekologii.

Dejme si ruku na srdce, tvorba nezávislých (nebo chcete-li artových) snímků v České republice docela zaostává. Celkově jsou současná témata v hraném filmu tím, čemu se naši tvůrci buď cíleně anebo nevědomky vyhýbají. Paradoxně jsou ale naše dokumenty často progresivnější než v zahraničí a opravdu hýbou společností. Pětatřicetiletý David Vigner se rozhodl, že vážné téma české společnosti vtělí do snímku Abstinent. Hlavní roli ztvárnil Josef Trojan. Snímek vstupuje poslední říjnový den do českých kin.

„Adamovi je devatenáct let. I přesto, že se v takto mladém věku stal členem protialkoholní léčebny, to tam není vůbec nikomu divné. Podaří se mu vyléčit anebo se z něj stane troska až do konce života?“ Nějak takhle by mohla znít anotace snímku Abstinent, protože o ničem víc bohužel nevypráví. David Vigner sice nalezl zajímavé téma dnešní doby, protože podle průzkumů užívání alkoholu a návykových látek u dnešních mladých opravdu značně stoupá, ale zobrazil ho ve snímku tak fádně, nudně, nezajímavě a předsudkovitě, že by bylo možná lepší, kdyby se o to nepokoušel vůbec.

Stále stejný Trojan

Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách. Ta první zobrazuje Adamovo počínání v léčebně, vystupuje v ní primárně postava terapeuta, kterou ztvárnil vcelku neokoukaný Vasil Fridrich, což patří k plusům snímku. Druhá časová rovina popisuje Adamovy poslední měsíce před nástupem do léčebny – tam má primární roli Adamova přítelkyně, jeho kamarád a poté alkohol. Přechody mezi časovými rovinami jsou ale zvláštní a leckdy docela kostrbaté. Zatímco někdy jsou předěly znázorněny klasickou „prolínačkou“, jindy vůbec nezaznamenáte, že už jste zpátky v léčebně. Jednoduššímu rozpoznání by třeba napomohl jiný sestřih v obou rovinách, Josef Trojan ale vypadá v Abstinentovi pořád stejně. A větší uvěřitelnosti pak logičtější a srozumitelnější scénář pro dnešní generaci. Protože když dvacetiletí kluci používají ve snímku slovní spojení „neupejpej se“, je asi něco špatně.

Jeden výraz, tři grimasy

I to je jeden z důvodů, proč nám přijde, že film postrádá nějaký progres v příběhu. Hlavní postava se chová pořád stejně, mluví pořád stejně, vypadá pořád stejně a v podstatě vypadá, že ji pobyt v léčebně nijak zásadně nezměnil. Co se hereckého výkonu týče, rozhodně Josef Trojan předvedl v Abstinentovi lepší chvíle, ale primárně se držel na jednom výrazu obličeje a dalších třech grimasách, díky čemuž nepůsobil vůbec uvěřitelně. Navíc si s ním divák ani nedokáže vybudovat nějaký vztah, následkem čehož mu je absolutně jedno, co se s postavou děje a co prožívá. A když se na konci odhalí, proč se vlastně primárně v léčebně ocitl, nic to s ním neudělá. Spíš si přeje, aby už snímek skončil a mohl odejít.

Mozart a alkohol

Abstinent je snímek, který vizuálně na pohled může působit vcelku příjemně, ale jeho zásadní problémy tkví v zásadních kategoriích jako scénář, režie, střih a hudba. Nejenže jsou postavy zvláštně napsané a vedeny k mírnému přehrávání, asi aby u diváka vzbudily alespoň nějaké emoce, ale díky zvláštnímu střihu si nejste leckdy jisti, které postavy se vůbec účastní dané scény a které ne. Zpravidla celkový záběr je vždy až ten poslední, do té doby se kameraman zaměřuje detailněji na postavy, ale neukáže je všechny. Hudba je zvláštní složkou tohoto nezávislého snímku. Míchá klasického Mozarta se scény plnými alkoholu a oddávání se mu, což je nejzajímavější a snad jediný originální prvek Abstinenta. V jiných chvílích však, ve spojení se zbytečnými výplňovými záběry, příliš tlačí na pilu emotivním klavírním podkladem, který originalitu naopak úplně postrádá.

Nezávislý současný film v Evropě

Abstinent není vůbec dobrý film a diváku nemá co sdělit, protože k tématu alkoholismu přistupuje s odměřeným odstupem a předsudky, alespoň se snaží zpracovat současné téma vážným způsobem, za což dostává malé plus. Když se totiž podíváme na českou tvorbu posledních dvou let, z naší tvorby vyčnívají tituly jako Jan Palach (historický), Tátova volha (komedie), Ženy v běhu (romantická komedie), Chata na prodej (tragikomedie), Toman (historický), Po čem muži touží (romantická komedie) či Nabarvené ptáče (historický). Ani jeden ze jmenovaných snímků se nezaobírá současnými tématy. Naopak je tomu například na Slovensku (Budiž světlo), v Polsku (Klér), v Maďarsku (Doufám, že příště umřeš), na Balkáně (Stehy) či v Německu (Narušitel systému). Zmíněné zahraniční filmy hýbou tamní společností a otevírají společenskou debatu. Otázkou je, proč se to u nás neděje. Bojí se naši filmaři otevírat současná témata a brát je vážně? Nemají třeba dostatečný odstup? Možná je to však zakotveno hluboko níž, tj. v naší národní nátuře. Byli jsme vždycky národ vtipálků – tím se oklikou vracíme zpátky k Abstinentovi. Byl to vlastně takový špatný vtip. Ten, po kterém chvíli mlčíte a pozorujete druhou stranu, jestli to myslela vážně. A pak vám dojde, že nejspíš ano.

Abstinent
Trailer
Česko, 2019, 83 min
Drama
Režie: David Vigner
Scénář: David Vigner
Hrají: Josef Trojan, Jessica Bechyňová, Šimon Fridrich, Vasil Fridrich, Andrea Berecková, Miloslav Čížek, Kristýna Frejová, Lukáš Hlavica, Barbara Lukešová, Václav Knop

Konečné hodnocení

Jakub Kos
15 %

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také

Recenze: Abstinent jako dokonalý příklad českého nezávislého filmu, který nemá co říctDevatenáctiletý Adam (Josef Trojan) je pacientem protialkoholní léčebny. Ocitá se tak na místě, které si většina lidí spojuje s už staršími, profesionálními opilci. Jenže realita je jiná. Alkoholově závislými se stávají čím dál častěji i velmi mladí lidé. Stačí k tomu málo. Adam měl život před sebou. Zbývalo mu jen dodělat maturitu, poslat přihlášku na vejšku. Ale to nespěchalo, byly to hlavně správné časy na pořádnou pařbu s partou, na rande s holkou nebo na pivko či něco ostřejšího s kámošem. Adam byl přesvědčený, že má všechno pod kontrolou. Pití vnímal jako účinný lék proti nudě, připadal si po něm mnohem odvázanější a vtipnější. A jeho rodiče? Ti byli v pohodě a díky bohu si ho moc nevšímali. Jenomže pak se to podělalo a přišel nevyhnutelný průšvih. Adam se nedobrovolně dostal do léčebny. Zde přísnému odvykacímu režimu zpočátku vzdoruje, setkává se s dalšími pacienty a s jejich životy poznamenanými alkoholovou závislostí. Negativní postoj k léčbě a v podstatě i k vlastnímu životu Adamovi vydrží do chvíle, než se sblíží s empatickým terapeutem. Nehostinné prostředí léčebny se pro Adama mění v útočiště a postupně se stává místem sebereflexe nedávné události, která nenávratně změnila jeho život.