Dejme si ruku na srdce, tvorba nezávislých (nebo chcete-li artových) snímků v České republice docela zaostává. Celkově jsou současná témata v hraném filmu tím, čemu se naši tvůrci buď cíleně anebo nevědomky vyhýbají. Paradoxně jsou ale naše dokumenty často progresivnější než v zahraničí a opravdu hýbou společností. Pětatřicetiletý David Vigner se rozhodl, že vážné téma české společnosti vtělí do snímku Abstinent. Hlavní roli ztvárnil Josef Trojan. Snímek vstupuje poslední říjnový den do českých kin.
„Adamovi je devatenáct let. I přesto, že se v takto mladém věku stal členem protialkoholní léčebny, to tam není vůbec nikomu divné. Podaří se mu vyléčit anebo se z něj stane troska až do konce života?“ Nějak takhle by mohla znít anotace snímku Abstinent, protože o ničem víc bohužel nevypráví. David Vigner sice nalezl zajímavé téma dnešní doby, protože podle průzkumů užívání alkoholu a návykových látek u dnešních mladých opravdu značně stoupá, ale zobrazil ho ve snímku tak fádně, nudně, nezajímavě a předsudkovitě, že by bylo možná lepší, kdyby se o to nepokoušel vůbec.
Stále stejný Trojan
Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách. Ta první zobrazuje Adamovo počínání v léčebně, vystupuje v ní primárně postava terapeuta, kterou ztvárnil vcelku neokoukaný Vasil Fridrich, což patří k plusům snímku. Druhá časová rovina popisuje Adamovy poslední měsíce před nástupem do léčebny – tam má primární roli Adamova přítelkyně, jeho kamarád a poté alkohol. Přechody mezi časovými rovinami jsou ale zvláštní a leckdy docela kostrbaté. Zatímco někdy jsou předěly znázorněny klasickou „prolínačkou“, jindy vůbec nezaznamenáte, že už jste zpátky v léčebně. Jednoduššímu rozpoznání by třeba napomohl jiný sestřih v obou rovinách, Josef Trojan ale vypadá v Abstinentovi pořád stejně. A větší uvěřitelnosti pak logičtější a srozumitelnější scénář pro dnešní generaci. Protože když dvacetiletí kluci používají ve snímku slovní spojení „neupejpej se“, je asi něco špatně.
Jeden výraz, tři grimasy
I to je jeden z důvodů, proč nám přijde, že film postrádá nějaký progres v příběhu. Hlavní postava se chová pořád stejně, mluví pořád stejně, vypadá pořád stejně a v podstatě vypadá, že ji pobyt v léčebně nijak zásadně nezměnil. Co se hereckého výkonu týče, rozhodně Josef Trojan předvedl v Abstinentovi lepší chvíle, ale primárně se držel na jednom výrazu obličeje a dalších třech grimasách, díky čemuž nepůsobil vůbec uvěřitelně. Navíc si s ním divák ani nedokáže vybudovat nějaký vztah, následkem čehož mu je absolutně jedno, co se s postavou děje a co prožívá. A když se na konci odhalí, proč se vlastně primárně v léčebně ocitl, nic to s ním neudělá. Spíš si přeje, aby už snímek skončil a mohl odejít.
Mozart a alkohol
Abstinent je snímek, který vizuálně na pohled může působit vcelku příjemně, ale jeho zásadní problémy tkví v zásadních kategoriích jako scénář, režie, střih a hudba. Nejenže jsou postavy zvláštně napsané a vedeny k mírnému přehrávání, asi aby u diváka vzbudily alespoň nějaké emoce, ale díky zvláštnímu střihu si nejste leckdy jisti, které postavy se vůbec účastní dané scény a které ne. Zpravidla celkový záběr je vždy až ten poslední, do té doby se kameraman zaměřuje detailněji na postavy, ale neukáže je všechny. Hudba je zvláštní složkou tohoto nezávislého snímku. Míchá klasického Mozarta se scény plnými alkoholu a oddávání se mu, což je nejzajímavější a snad jediný originální prvek Abstinenta. V jiných chvílích však, ve spojení se zbytečnými výplňovými záběry, příliš tlačí na pilu emotivním klavírním podkladem, který originalitu naopak úplně postrádá.
Nezávislý současný film v Evropě
Ač Abstinent není vůbec dobrý film a diváku nemá co sdělit, protože k tématu alkoholismu přistupuje s odměřeným odstupem a předsudky, alespoň se snaží zpracovat současné téma vážným způsobem, za což dostává malé plus. Když se totiž podíváme na českou tvorbu posledních dvou let, z naší tvorby vyčnívají tituly jako Jan Palach (historický), Tátova volha (komedie), Ženy v běhu (romantická komedie), Chata na prodej (tragikomedie), Toman (historický), Po čem muži touží (romantická komedie) či Nabarvené ptáče (historický). Ani jeden ze jmenovaných snímků se nezaobírá současnými tématy. Naopak je tomu například na Slovensku (Budiž světlo), v Polsku (Klér), v Maďarsku (Doufám, že příště umřeš), na Balkáně (Stehy) či v Německu (Narušitel systému). Zmíněné zahraniční filmy hýbou tamní společností a otevírají společenskou debatu. Otázkou je, proč se to u nás neděje. Bojí se naši filmaři otevírat současná témata a brát je vážně? Nemají třeba dostatečný odstup? Možná je to však zakotveno hluboko níž, tj. v naší národní nátuře. Byli jsme vždycky národ vtipálků – tím se oklikou vracíme zpátky k Abstinentovi. Byl to vlastně takový špatný vtip. Ten, po kterém chvíli mlčíte a pozorujete druhou stranu, jestli to myslela vážně. A pak vám dojde, že nejspíš ano.
Abstinent
Trailer
Česko, 2019, 83 min
Drama
Režie: David Vigner
Scénář: David Vigner
Hrají: Josef Trojan, Jessica Bechyňová, Šimon Fridrich, Vasil Fridrich, Andrea Berecková, Miloslav Čížek, Kristýna Frejová, Lukáš Hlavica, Barbara Lukešová, Václav Knop