Není sporu o tom, že Quentin Tarantino je pojmem a patří mezi největší a nejkultovnější žijící filmové tvůrce současnosti. O to větší jsou pak očekávání na jeho nejnovější film. V něm se režisér a scénárista po zakončení své pocty westernovému žánru (řeč je o trojlístku Hanebný pancharti, Nespoutaný Django a Osm Hrozných), soustředí na Hollywood na přelomu let šedesátých a sedmdesátých. Jak se povedl počin, mixující realitu s fikcí, počin, který v Cannes sklidil několikaminutový potlesk?
Sluší se říci, že ač jsem opravdu veliký fanoušek filmařovy tvorby, vynasnažím se býti objektivní. Přesto musím poznamenat, že se dost možná jedná o Tarantinův nejosobnější a nejcitlivější film. Pokud se to dá říci o tvůrci, kterého má mnoho diváků spojeného s brutálním násilím, cákanci krve, absurditou a vulgarismy. Jenže ono to sedí. Protože byť všechny zmíněné prvky v jeho tvorbě figurují (tu větší, tu menší měrou), všude mají své opodstatnění. V případě Tenkrát v Hollywoodu to platí dvojnásob. Tvůrce si zde bere na paškál nejen úděl stárnoucí hvězdy, podstatu ústřední myšlenky na úkor celého příběhu, ale i tragédii, kterou nejen pro umělecký svět znamenala brutální vražda těhotné herečky Sharon Tate a jejích přátel rukou fanatiků ze sekty Charlese Mansona. Zde pracuje s tím, co pro lidi v čele s hereččiným manželem, režisérem Romanem Polanskim tato bolestná událost asi znamenala a počítá, že budete pozadí toho všeho znát. Počítá ale i s poměrně zevrubnou znalostí dobové filmové tvorby a ne nadarmo Quentin prohlásil, že celý film točil vlastně tak trochu pro sebe.
Mistr zde dokazuje svou brilanci nejen jako režisér, jenž dokáže bez potíží smíchat esence na oko se k sobě vůbec nehodících žánrů, ale také jako scénárista, který si přízvisko „král dialogu“ nevysloužil jen tak pro nic za nic. Jeho pohled na osobnosti a prostředí tehdejšího Hollywoodu není zidealizovaný (dokazuje to třeba humorně láskyplné rýpnutí si do Bruce Leeho, ale hlavně v čele toho všeho královsky přehrávající Leonardo DiCaprio v úloze herce co má to nejlepší za sebou), jeho Sharon Tate s andělskou tváří Margot Robbie je krásná, na oko nevinná, křehká a sympatická vedlejší postava, jež ale není vyobrazena jako nějaké ztělesnění dokonalosti, naopak má své chyby, je lidská a to vše je velmi citlivě načrtnuto. Mladá a hezká nadaná herečka jako ztělesnění zbytečnosti, jakou její předčasný skon ve skutečném světě znamenal. Je navíc postavou spíše vedlejší.
Její linka se tak odehrává jen jakoby mimochodem, na pozadí příběhu fiktivních postav, ztvárněných Bradem Pittem a Leonardem DiCapriem. Herec a jeho kaskadér, dva nerozluční přátelé, prorážející si svou cestu skrz Hollywood slouží jako prostředníci exkurzu do zákulisí dobové filmové tvorby v Los Angeles, jíž tak i nastavují zrcadlo. Jejich vzájemný vztah posouvá Tenkrát v Hollywoodu trošku mezi klasické bromance či buddy filmy. Místy jsem si dokonce vzpomněl na retro komedii Správní chlapi. Jenže zatímco Shane Black si spíš hrál a obracel naruby principy noirových detektivek, Tarantino je vážnější (i se vším svým černým humorem), jde více na dřeň a drží opravdu silně prst na tepu doby, z jejíž atmosféry vyždímal co se dalo. Tarantino je prostě chodící filmová učebnice. A tento snímek to dokazuje. Někde bylo řečeno, že film nemá příběh, protože ústřední duo hrdinů je příběhem. A to sedí – nejen proto, že obě postavy jsou skvěle napsané, ale také samozřejmě proto, že jak DiCaprio, tak Pitt (ten má postavu o maličko zajímavější) si ve svých úlohách opravdu užívají každou repliku, každé gesto a hrají ostošest. Zamrzí nevyužití některých herců ve vedlejších rolích, u nichž jsem čekal že jim bude poskytnut větší prostor (v čele s Al Pacinem). Co se členění filmu týče, Tarantino se tradičně nebojí skoků v čase či užití vypravěčova hlasu k dokreslení scén, což může znít na první dobrou zbytečně, ale ono to naopak skvěle slouží k podtrhnutí důležitých detailů (nejen) v rámci zápletky.
Verdikt
Za sebe mohu říci, že ač jsem si snímek opravdu velmi užil a kino ještě jednou dvakrát navštívím, tento snímek se mezi nejlepší tarantinovky nezařadí. Snad poprvé jsem měl dojem, že by to celé v skoro tří hodinové stopáži mohlo být přece jen o něco kratší a tolik by to nevadilo. Film je hodně často v recenzích a článcích v rámci Tarantinovy filmografie přirovnáván k Pulp Fiction, tempem a stylem vyprávění má ovšem nejblíže spíš k Jackie Brown. Na druhou stranu, pokud jste znalcem westernů a vůbec filmů z padesátek a šedesátek, tak každý detail, dobový plakát, narážku či citaci, kterými je film doslova napěchovaný, si dokonale užijete. Tohle je prostě film od fajnšmekra fajnšmekrům. Pokud se v oné etapě filmové tvorby orientujete hůře, zůstane dlouhý, řemeslně perfektně natočený a zahraný film se skvělým dobovým feelingem a geniálně efektním finále, které je úžasně překvapivé a jednoduše povedené (o dokonalém soundtracku nemluvě). Násilí a brutalita, k níž ve filmu dojde jen směle odráží, jak se vše odehrálo i ve skutečnosti. Jen jak je samozřejmě u Tarantina zvykem, tady je vše trošičku jinak (jak už napovídá samotný název, evokující začátek pohádky). A stojí to za to.
Tenkrát v Hollywoodu/ Once Upon a Time in Hollywood
Trailer
USA 2019, 162 min
Drama / Komedie
Režie: Quentin Tarantino
Scénář: Quentin Tarantino
Hrají: Leonardo DiCaprio, Brad Pitt, Margot Robbie, Al Pacino, Kurt Russell, Michael Madsen, Damian Lewis, Timothy Olyphant, Emile Hirsch, Damon Herriman, Dakota Fanning, Lena Dunham, Lorenza Izzo, Clifton Collins Jr., Bruce Dern, Luke Perry, Austin Butler, Rafał Zawierucha, Zoë Bell, Nicholas Hammond, Keith Jefferson, a další.